Enter a comma separated list of user names.
Obrázek uživatele ef77

Nejblíž

Z povídky: 

Chlad oholil větve stromů do pahýlů, když se Anděla znovu zastavila u kořenářky. Do štucle pečlivě zabalila její zvláštní mazání pro ovce a rozloučila se, aby se ve dveřích prudce otočila a vyhrkla:

„Takhle to dál nejde, teta! V mlejně nejni k vydržení, mladá chodí jak stín, noví mleči někam mizej, nad mlejnem kráká hejno havraní, a i ten mizera mlynář jakoby se den vode dne před vočima ztrácel! V mlejně nejčko ten divnej myslivec poroučí. Přece ho nenecháme! Musíme něco udělat.“

Obrázek uživatele ef77

Strach

Z povídky: 

Andělu nepřekvapilo, jak hněvně ji mlynář přivítal, jak neochotně jí ovce svěřil a s jakým gustem vysvětlil, že pracovat bude jen za mizernou stravu a spát může ve stáji.
Překvapil jí strach, ukrytý hluboko pod vztekem v odulé tváři.

Mladá vzala Andělu stěží na vědomí, s hlavou plnou svatebních příprav se těžko bude zahazovat s pasačkou.
Přesto si Anděla nemohla nevšimnout, jak moc je pod maskou veselí a smíchu vyděšená.

Nová chasa se k Anděle chová tak trochu stydlivě, však mládencům ještě mlíko po bradě teče. Ona v kradmých pohledech cítí jejich hrůzu.

Obrázek uživatele ef77

S časným podzimem

Z povídky: 

Kořenářka hlídala Andělu jako ostříž. Chasu dovnitř nepustila, hospodyni dovolila tlachat nejvýš o počasí.

Že v mlýně je po ohláškách, jí řekl až farář, jakmile s pomazáním pro nemocné přišel.

Až když jeřabiny červenaly a babka vyrazila paběrkovat klásky, vplížila se k Anděle hospodyně a novoty na ni vychrlila.

Že mlynář chasu propustil a má teď nové mleče. Mladé a divné.
Že mladá před svatbou místo se smíchem chodí s očima krvavýma.
Že mlynář Andělu za služku už nechce, ale nechal by ji ovce pást.

Obrázek uživatele ef77

Návrat

Z povídky: 

„Tak pojďte,“ pokyne mlynář, „nebojte se, vejslužka bude zejtra. Někerým ale řeknu novinku hned: Domeleme pro faru, pak tu z mlejnskejch zvostane jen stárek s mládkem. Vostatní můžou táhnout.“

„Ale,“ špitne nejstarší, „kam pudem? Co budem jíst?“

„Má mě to zajímat?“ odsekne mlynář, „žerte si, co cestou najdete. Vostatně – přejídat se nemá, to nevíš?

„Tatínku!“

„Ty mlč! Cos kdy dokázala? Jedinou věc! Ženicha si dobře vybrat.“

Obrázek uživatele ef77

Nalezená

Z povídky: 

Na mechovém polštáři leží Anděla jako malé děvčátko, které přepadla dřímota. Je studená jako smrt.

Odnesou ji rovnou ke kořenářce.

Uloží ji do veškerých duchen, které má, pak chasu bez milosti vykáže.

Na odřeniny kaši z kostivalu, na plotnu víno s pelyňkem a medem. Do něj vše, co pomoci může:

Kořen galgánu mraky v mysli rozptýlí.
Jablečník srdce posílí.
Bukvice lékařská chmury z hlavy vyžene.

Modlí se, aby její malí věrní pomocníčky neselhali ani tentokrát. Uškodit nemůžou.

Obrázek uživatele ef77

Blesk a hrom

Z povídky: 

Do seknice vpadne mlynář, bouřková mračna ve tváři.

„Nikde nikdo, mlýn jde naprázdno, kde je chasa?“, rozeřve se na Adama. Jediný zůstal doma, zle se běhá s hnátou špatně srostlou.

„Hledají Andělu, milostpane.“

Blesk a hrom udeří, ruka sahá po karabáči.

„Chceš bít starého člověka?“ zvolá Stázi. Ze stínu za ní se zhmotní mysliveček.

„Máš předobré srdce, milá,“ promluví sametově, „ale pravdu nemáš. Chasa vás bere na hůl, příliš shovívavý pane otče.“

Býčí tvář se obrátí, krví podlité oči se uhranutě vpijí do uhlově černých.

Obrázek uživatele ef77

V podvečer

Z povídky: 

Když nechá mlynář zapřáhnout a sám veze mouku pro zámeckou kuchyň, když s večerem přijde požehnaný chlad, když se mlýnské kolo otáčí v náhonu, a mlýn se rozezvučí kakofonií práce, pak ti, kteří tu jsou nevolnickou smlouvou uvězněni, zvednou hlavu.

První si odkašle stárek:
”Jsou mlynáři, chlapi, chlapi!“

Pak se přidá mládek.
”Když jim mlýny klapy, klapy!”

Nakonec zpívá celá chasa. Je v tom kus furiantství, ve kterém i těžká práce jde od ruky líp.

Dveře do mlýnice se rozletí, sbor utichne.

Obrázek uživatele ef77

Kdo se bojí, nesmí do lesa

Z povídky: 

Les voní jehličím, smůlou, houbami. Anděla trhá maliny, mladá si ráno vyvzpomněla koláč. Šťastná, že unikla dřině na rozpáleném dvoře, si tiše pobrukuje.

Po včerejšku u kořenářky se jí ulevilo, třebas jí babka poradila jen do cizích osudů se nemíchat.

Natáhne ruku, celá se vypne – tahle větvička je obsypaná! – když se jí noha smekne a ona padá, řítí se ze svahu, až se sveze k nohám v myslivecké zeleni.

Silná ruka ji popadne a postaví.

„Ty,“ vydechne mládenec, „ty se mi raděj z očí kliď!“

Obrázek uživatele ef77

Zde je doma Mamon

Z povídky: 

Do sadu se vkrádá soumrak, nastal čas loučení. Čas na první polibek, letmé setkání rtů. Chvilku pozoruje svůj vlastní obraz v překvapených očích, rozloučí se lehkým dotykem ruky, pak se tiše vytratí. Půda je připravená, pole zoráno, nadchází čas setby.

Dcera je jeho, teď musí ještě zapracovat na otci.

To by ovšem nemělo být těžké, pomyslí si rozjařeně.

Každý smrtelník má svoji slabinu a zde je přímo nepřehlédnutelná. Lakomec, držgrešle, vydřiduch, hrabivec, v hlavě má jen peníze. Na vývěsním štítu se skví:

Mamon!

Obrázek uživatele ef77

Kořenářka

Z povídky: 

„Andělo, pocem,“ zasyčí hospodyně. Anděla vklouzne na mlat. Hospodyně jí vrazí do ruky svazek kopru jako otep.

„Vezmi to kořenářce, tohle nemůžeme v životě užít sami. Vem to zadem, přes sad, ať tě starej rači nevidí.“

„Pán Bůh vám to oplať, děvenko,“ kořenářka zručně přiváže otep k trámu, „a sedni si na chvilku, dyť seš jak bzdina. Ten ras z vás kůži dře.“

Anděla sedí. Mlčí. Nohou kreslí do podlahy malé kroužky.

„Tak to vyklop,“ vyhrkne kořenářka rázně, a pak už jen, celá zkoprnělá, naslouchá vodopádu slov.

Stránky