Rok 920. Ukončili jsme předchozí kapitolu našeho historického pojednání v přelomovém okamžiku, kdy se zhroutila odvěká bariéra, která chránila českou kotlinu před vlivem zlovolných sil. A důsledky Spytihněvova zrůdného činu se začaly projevovat.

Předchozí kapitolu dějin jsme ukončili v okamžiku, kdy Častava s Ludmilou zničily uchvatitele Strojmíra a znovu nastolily Bořivojovu vládu v Čechách. Nyní se tedy budeme věnovat událostem v kouzelnické komunitě v době krátké Bořivojovy vlády a vlády jeho nástupců Spytihněva a Vratislava.

„Mizeli bohové lesní, vodní, větrní i temní; truchlili pro ně mnozí, kteří se jich nechtěli odříci ve vodě křestu. Nejvíce čaroději, hádači a kouzelnice. I utíkali se dále mezi lesy, do skrytých údolí, pod hory. Tam odnesli dědky a modly, tu se jim klaněli, oběti přinášeli a kleli nového Boha.

Ale ten byl silný.

Mocně zněly hlaholy zvonů a dále hlasněji zvučely zpěvy v posvátném, jímavém šeru božích církví a okrouhlých kostelů pod modravými oblaky vonného kadidla, před oltáři stkvělými malbou na zlaté půdě i bohatou řezbou v záři svěc. -“  (Alois Jirásek, Staré pověsti české, str. 133 – 114)

Nová fakta ohledně budečské školy odhalena. Tentokrát se jedná o novou osobnost, která je s Budčí spjata spíš okrajově. Jejím domovem jsou zejména severočeské horské oblasti.

Autorská poznámka: Spoluautorkou této studie je Artkele.
Speciální poděkování Astoreth a všem ostatním badatelům za informace, pomoc, podporu a tak dále a tak dále...