Lovec

Našlapoval opatrně, aby Je nepoplašil. Zatím se lstivě skrývaly v podrostu, ale bylo mu jasné, že jakmile ho zaslechnou, zaútočí. Bez slitování. Bestie.
Lehký záchvěv větru odklonil tvrdé zelené listy. Ten zlověstný, temně fialový lesk. Poznal Je! Byl Jich tam celý houf! Chystaly se k útoku!
Zoufale tasil hůlku a mrštil po Nich první kouzlo, které mu přišlo na mysl.
Džemíja! Marmelía! Buchtía!
Když se temná tekutina rozstříkla po okolí, oddechl si. Dostal Je dřív než Ony jeho...
A pak si Petříček Zobač, žák třetí třídy prvního stupně z budečského kruhu hadů, sedl do borůvčí a začal se strašně smát.