Šeptanda

„Hm, vy ještě neznáte tu story o Vantouchových salamandrech?“ ušklíbl se páťák.
„Ne,“ odpověděla Šárka a Radek pokrčil rameny. Pocházel z početné kouzelnické rodiny a nechtěl vypadat jako trubka.
„Profesor Vantouch je tady choval v 16. století. Chtěl vytvořit hyperinteligentní obojživelníky a taky se mu to povedlo. Někteří tvrdí, že přitom používal černou magii. Tu nejčernější z celýho spektra černi. Jak se salamadrům zvětšoval mozek, tak samo, že rostl i zbytek těla. Nakonec byli skoro tak velcí jako vy,“ namířil na ně páťák prstem. „A jednoho dne zdrhli z nádrže. Normálně od Vantoucha odkoukali nějaký magický základy a otevřeli zámek, potvory mazaný. Dostali se do kanálů pod Budčí a založili si tam kolonii. V noci lezli ven a kradli všechny možný knížky o magii, přísady do lektvarů, tuby, nože s druidskými rytinami a podobný srandy. A nejen to...“
Páťák se významně odmlčel.
„V roce 1562 začali mizet prváci, druháci a někteří menší třeťáci. Ztráceli se na záchodech a ve sprchách a tak. Všichni věděli, že za to můžou salamandři. Jen se nevědělo, jestli je žerou,“ a teď páťák ztlumil hlas a naklonil se k nim, „anebo je používají na nějaký vlastní experimenty. Šli jste si takhle po setmění chodbou a najednou se zpoza rohu u sprch vynořil lepkavý spár, popadl vás a zatáhl ho do tmy. Zbyla po vás akorát tak ozvěna posledního výkřiku.“
„Vantouch se spolu se skupinou kouzelníků, kteří měli elitní bojový výcvik, spustil do podzemí a po hrozné bitvě dokázali salamandří doupě zničit. Jenže tím to neskončilo.“
Radek polkl a Šárka se zamračila ještě víc.
„Několik salamandrů prý uniklo. Tutlalo se to, ale fakt je, že profesor Vantouch opustil školu podél Zákolanskýho potoka směrem na Vltavu a nakonec to vzal kolem Labe. Zmizel kdesi na moři. Říká se, že jeho potomci tam dodnes hledají uprchlý salamandry, protože moc dobře vědí, že se jednou vrátí a… no, asi si dokážete představit, co se stane.“
Páťák se kradmo rozhlédl.
„A možná se to už stalo. Občas jsou tu v noci slyšet plácavé kroky a šplouchání, co přicházej odněkud zdola, zpod podlahy. Tak si dávejte bacha, špunti.“
Otočil se k odchodu a rozloučil se se slovy: „Užijte si prvák.“
„Vymýšlí si,“ zavrtěla hlavou Šárka, ale nevypadala moc přesvědčeně.
Co se Radka týče, ten se rozhodl, že nepůjde v noci sám potmě na záchod, i kdyby měl prasknout.

Komentáře

čísti toto dĕsivé vyprávĕní navečer a v pošmourných odpoledních!