Radovanovy radovánky

Radosti a strasti budečského studentíka ve formátu drabble.
Za náměty k povídce děkuji Avevě. Za všechno může nepřítel, jasný?

Kritická chyba
Kapitola vznikla jako odveta za Avevinu Gravitaci a bylo mi zadálo téma plovoucí univerzita.

„Mami, dneska jsme dělali čisticí lektvar. Proppera můžeš vyhodit!“ bezmezné nadšení čišelo z každého slova čerstvého prváčka. „Zachránil jsem pro tebe vzorek, chytej!“
„Počkej, Ráďo,“ snažil se ho zastavit otec, „studna není e-mail, nemůžeš posílat přílohy...“
Pozdě. Na hladině zůstala jen kola. Nejdřív. Pak ale studna začala vydávat zvuky, jako když se vaří kaše, a proudem chrlila vodu. Osmá vlna vyvrhla lahvičku, ale studna se nechtěla uklidnit. Vmžiku bylo v místnosti po kotníky a voda se valila ze dveří ven. Radovan chmurně vylezl na stůl. Byl si jistý, že matka určitě myslela něco jiného, když se zmiňovala o plovoucí podlaze.

***

Epidemie

Ráďa si to šinul po nádvoří a nehorázně kýchal. I přesto k němu sem tam slétla vlaštovka, zacvrlikala mu do ucha a zase se vznesla. Měly ho evidentně rády, od doby, co měl na svědomí školu plovoucí v nánosech bahna, ve kterém se tak dobře dařilo mouchám.
Po jednom obzvlášť silném kýchnutí se rozletěly všemi směry a už se nevrátily.
------------------------------
Druhý den Radovan nebyl schopen vstát z postele. Ošetřovatel mu donesl protichřipkový lektvar a rychle se vzdálil mumlaje, že se musí jít podívat na vlaštovky.
Lektvar chladl na stolku a nemocný horečnatě přemýšlel, jestli na Budči umí vyléčit ptačí chřipku.

***

Rekonvalescence

Pro nadšeného prváka je skutečně obtížné zachovávat předepsaný klid na lůžku, zvlášť když už je skoro zdravý a nudí se. Vyučování je bezva, ale teď... Hrozně se mu stýská. Po televizi, počítači... V podstatě po čemkoli, co by ho rozptýlilo. Proto je Ráďa velmi vděčný spolužákovi, který ho přišel navštívit a nechal mu tu jakýsi populární časopis pro kouzelnickou mládež.
Prolétl první stránky a zastavil se u reklamy na nejnovější model přenosné studny. Vypadala trochu jako maminčina zavírací pudřenka. Náhodný pozorovatel by mohl téměř slyšet, jak se hroutí další iluze.
„Prej že mobily nemají...“ mumlá si pro sebe malý lazar.

***

Pochodeň
Toto drabble má dvojnásobnou délku, protože jsem byla líná snažit se to zkracovat...

Studentík procházel temnou chodbou. Venku byla v plném proudu panika: spolužáci vykřikovali cosi o letce krvežíznivých draků. Ráďa ovšem nebyl včerejší a věděl, že panice propadat nemá. Koneckonců měl svůj ručník. A logika mu navíc říkala, že kdyby se nakrásně snad nějací draci objevili, je lepší být zalezlý uvnitř, pokud možno co nejhlouběji, a nepobíhat jako splašená slepice po nádvoří.
Tady ještě nikdy nebyl. Odhrnul jeden ze závěsů a octl se chodbě, která smrděla, jako by jí právě vydezinfikovali podlahu. A byla tu tma. Zkušenější čaroděj by si rozsvítil sféru, to ale Ráďa ještě neuměl, takže sáhl k jinému řešení – zapálil si pochodeň. Čím dál postupoval, tím víc té tekutiny měl pod nohama. Co se tu mohlo stát za hygienickou katastrofu, že na to vyplácali tolik dezinfekce?

V dálce uslyšel nezřetelné pobrukování Božích bojovníků. Když přišel blíž, uviděl člověka, který seděl uprostřed chodby a snažil se zjistit, jestli by jeho bota plavala. Nebezpečně nevypadal, a tak Ráďa udělal ještě pár kroků. V tom poznal, kdo ten člověk je, a leknutím mu pochodeň vyklouzla z ruky. Jako ve zpomaleném filmu student i nekorunovaný šéf budečské bezpečnosti, který rázem vystřízlivěl, viděli, jak se plameny chystají zahučet přímo doprostřed zbytku Bubákovy 42% samoplnící…

Poznámka: Zřejmě vás napadlo, že tato část časově zapadá do děje odehrávajícího se v Kotlíku.

***

Dárek

Tato kapitola je trojdrabble. Za námět jako obvykle děkuji Avevě. Napsáno pro a věnováno Aries k narozeninám. Všechno nejlepší!

Ráďovi konečně pominul trest, který si vysloužil lehkomyslným touláním. Konečně volný! V první možné minutě vyběhl ven. Vlaštovky ho zřejmě postrádaly, protože ho hned začaly vesele obletovat. Jak je tak pozoroval v letu, začaly mu myšlenky vířit rychlostí kmitání jejich křídel.

Na Budči se informace získávají dvěma osvědčenými způsoby – jako každá uzavřená komunita je i Budeč přirozeně jedna velká drbárna. A jako každá pořádná škola má také působivou knihovnu. Ta poskytuje přece jen ověřenější údaje…
Najít příslušný svazek problém nebyl. Horší bylo přelouskat latinu. Ráďovi se podařilo přečíst dokonce i ten příšerný rukopis. Historické spisy mají ale i další úskalí…

------------------------------------

„Je to strašně nutný! Jsi moje poslední naděje!“ přemlouvá chlapec matku.
„Jako obvykle přeháníš. Ale dobře. Říkáš padesáticentimetrové?“

Nazítří dorazilo v podlouhlém balíčku žádané pravítko. Ráďa se podivil, že obyčejná pošta ví, kde škola je, ale úvahy musely stranou. Měl důležitější práci. Začal pečlivě měřit a rýsovat. Nejdřív zrna. To byla pořádná piplačka. Pak přišly na řadu couly. Ty šly líp. Nakonec pravítko hrálo všemi barvami, jak bylo označené různými délkovými mírami.
Tvůrce mohl být s výsledkem spokojený. Přestože byl teoreticky připraven na výlet do kouzelnické historie, byl moc rád, že současní magičtí obyvatelé Budče už na metrický systém přešli.

------------------------------------------

Další fáze byla v plném proudu. Ráďa se s pravítkem řádně činil. Ne dvakrát, ale čtyřikrát všechno přeměřil, než se odhodlal řezat. Vyměňoval jeden nástroj za druhý, a ten pak za třetí. Z původního materiálu se pomalu začal vylupovat tvar konečného veledíla.
Chlapec se znovu začetl do návodu v knize. Starý svazek pokrývala vrstva prachu, který pracovní proces rozvířil, ale on to nevnímal. Určitě všechno provedl správně. Teď ještě najít vhodné umístění.
Šel tam, kde se to nejvíc černalo vlaštovčími křídly. A tam, stranou od obytných prostor, umístil svůj dárek – zbrusu novou, i když podle starobylého návodu vyrobenou muší vábničku.

***

Nebezpečí rozšiřování obzorů
Kapitola vznikla v rámci DMD.

Ráďa se otřásl. Jasmín právě skončil názorné líčení nejen současných problémů s populací draků a bludiček, ale přidal i pár historek o černé sanitce, která prý v nedávné době unášela lidi za bílého dne.
Pokud jsou bytosti z obyčejných pohádek skutečné, jak poznat, které bytosti vymysleli kouzelníci, a tedy neexistují? Odpovědi hledat nejlépe v budečské knihovně.
Knihy příslušného oddělení vypadaly děsivě. Když jednu z nich vytahoval, prošel regálem duch s notně pokřiveným obličejem. Vystresovaný Ráďa strašlivě zaječel. To ducha přirozeně pobouřilo a přísně se na něj podíval. Chlapec se zmohl na jediné – omdlel a bez hlesu se sesul k zemi.

***

Mozkovna
Kapitola vznikla v rámci DMD.

Ráďa vystřelil zděšeně z hodiny doktora Snědldítětikaši. Nedíval se pořádně na cestu a jen uháněl. Prostory školy už docela znal. Jak ale bylo vidět, přesto nebylo těžké se tu ztratit.
Chodba se stále zužovala a končila malými dveřmi. Věděl, že by bylo rozumnější se vrátit. Tady očividně neměl co dělat. Zvědavost ale byla silnější.
Otevřel dveře. Za nimi však nebyla očekávaná místnost ani chodba. Ráďa zatajil dech. Rám jako by vyplňovala jakási stříbřitá tekutina nebo plyn a slabě zářila. Když vztáhl ruku, ucítil chlad a vzápětí nový nával paniky.
Místnost ho vcucla a dveře za ním s hlasitou ránou zapadly.

***

Strážce
Kapitola vznikla v rámci DMD.

Na podlahu dopadl tvrdě. Věděl, že je po uši v průšvihu. Spíš víc než po uši, pomyslel si, když se rozhlédl kolem.
Uslyšel naléhavý šepot. Nemohl se zbavit pocitu, že ta napůl průsvitná stříbřitá hmota je živá.
Přistoupil k němu muž v dlouhé říze. Když uviděl, kdo to tam leží, zvedl obočí.
„Nečekal jste mě, co?“ vydechl Ráďa.
„Sem má přístup pouze ředitel školy a velmistr Řádu šneka,“ odpověděl důstojně. „Ale neboj se, nejsi první student, který sem zabloudil.“
„A kde to vlastně jsem?“
To se ovšem měl Ráďa dozvědět od Tomáše Kotlíka, který ho právě za ucho táhl ven.

***

Jak mít kliku
Drabble vytvořené v rámci DMD 2011 na téma Cena za štěstí.
Poznámka: Věnováno ave, protože ona může za spoustu věcí.
Varování: Nijak třeskutě vtipné to není, ale stejně u toho radši nejezte.

Blížily se zkoušky. Ráďa už nebyl žádný vyjukaný nováček, ale pomyšlení na nadcházející prověrky mu stejně dobře nedělalo. Jeho kámoš Jasmín naštěstí měl radu vždy po ruce.
„Vlaštovčí trus, není nic zaručenějšího! Ani učit se nemusíš!“ poučoval ho.
„A proč to nezkusíš ty?“ nebyl Ráďa dvakrát přesvědčený.
„To tebe mají vlaštovky rády,“ odbyl ho.
Za zkoušku nic nedám, pomyslel si Ráďa a odhodlaně si namazal trus na chleba…

„Já ti to říkal. Měl jsi štěstí,“ hlásil Jasmín, když ho pustili na návštěvu k pacientovi. „Snědldítětikaši vymyslel tak šílené zadání, že to nedal nikdo. A opáčko si stihneš napsat s námi.“

***

Světelný smog
Drabble vytvořené v rámci DMD 2011 na téma Učení, mučení.
Poznámka: Původně jsem chtěla napsat něco hezkého pro Aries, ale vzniklo z toho bohužel jen tohle. Ale zato jsem viděla na vlastní oko Saturn i s prstenci a dvěma měsíci, heč.

Ráďa trpěl jako zvíře. Byl zmrzlý na kost, měl hlad a chtělo se mu spát. A hlavně nechápal, proč to musí podstupovat.
Seděl s ostatními studenty na trávě v odlehlé části školních pozemků, hlavu měl vyvrácenou dozadu a snažil se najít na obloze objekty, které tam podle zadání měly být. Světelné znečištění nedaleké Prahy ovšem dělalo své, takže byl rád, že našel aspoň Letní trojúhelník, který pomalu vycházel.
Zakreslil Deneb a doufal, že to nebylo letadlo. Zívl.
Vtom oblohu přetnula oslňující čára. Bolid ve výšce vybuchl a Ráďa byl najednou docela vzhůru. Zdá se, že noční obloha nebude tak nudná.

***

Plátna
Drabble vytvořené v rámci DMD 2012

Že se po škole prohánějí duchové, byl pro Ráďu sice šok, ale zvykl si poměrně rychle. Pohyblivé obrazy taky problém nepředstavovaly: nebyl včerejší a upřímně řečeno leckterá obyčejná technika si s kouzly v ničem nezadala. Co mu ale opravdu nahánělo husí kůži, byla kolekce maleb v prvním patře. Postavy na nich se nehýbaly, ale sledovaly kolemjdoucí očima. Něco podobného viděl na jakémsi hradě. Jednou. Kolem těchhle pláten musel ale procházet denně. Proč jen na něj tak čučí?
V noci Ráďu přistihli, jak horečně hledá za obrazy skrytá kukátka. Nikdo ale nechápal, proč u toho mumlal v jednom kuse „kujme pikle“.

***