O rostlinách zvláště nebezpečných, I. část

Úryvek z připravované knihy profesora Vincenta Vidora Kouzla zahrad a lesů

Po kapitole věnované jedovatým bylinám dostáváme se k pojednání o specifické skupině rostlin, které kromě svého nebezpečného účinku univerzálního, spočívajícího opět v jedovatosti určitých částí rostlinného těla, mají též zvláštní účinky na tvory obdařené magií.
Tyto účinky byly pozorovány, popsány a v některých případech experimentálně ověřeny (1) jak na jedincích oplývajících magií vědomou, tj. tvorech s rozpoznanými a kultivovanými magickými schopnostmi, tak na nositelích magie nevědomé, a to jak u zvířat, tak u bytostí s vlastní magií vrozenou či s magickým potenciálem, který nebyl rozpoznán nebo byl jeho rozvoj z nějakých příčin zanedbán.(2)
Pozoruhodné je, že ačkoliv se dva nejznámější zástupci této skupiny liší nejenom druhem, vzhledem a zeměpisným rozšířením, jejich účinky jsou téměř identické.
První z nich je dobře známý ďáblík bahenní (Calla palustris L.), mokřadní rostlina rozšířená v Evropě, Asii a Severní Americe. Jde o druh z čeledi Áronovité; pro tuto čeleď jsou charakteristické rostliny s oddenky či epifyty, vzdušnými kořeny. Z Áronovitých se na území Čech a Moravy vyskytují áron, babelka, drobnička, okřehek, závitka a ďáblík. Kromě posledně jmenovaného druhu jde o rostliny zcela neškodné.
Vzhled ďáblíka bahenního rovněž nenapovídá, že setkání s ním může být pro nepoučeného jedince osudné. Jedná se o vytrvalou rostlinu s řapíkatými listy, květy rostoucími ve ztlustlých klasech podepřených nápadnými listenem tvořících toulec, který je uvnitř bílý a vně zelenkavý. Plody jsou červené dužnaté bobule. Na spodní části stonku se nacházejí plazivé oddenky. Rostlina obsahuje celou řadu jedů: látku podobnou aroinu, saponiny, krystaly šťavelu vápenatého a další. Jedovaté jsou všechny části rostliny, nejvíce však oddenek. Organismus magicky obdařených jedinců je proti těmto jedům imunní, oddenky ďáblíka bahenního však představují ohrožení jiného druhu. Ďáblík totiž patří k oněm obávaným „magožrůtům“, o kterých se můžeme dočíst ve starých kronikách. Při setkání s nositelem magie se rostlina pomocí oddenků snaží přichytit ke své kořisti, nejčastěji ke končetinám, a doslova vysát její magickou sílu. Prvního či druhého styku s nedorostlou rostlinou si postižený ani nemusí být vědom; množství odebrané magie je malé a tyto takzvaně „panenské“ exempláře nezpůsobují větší potíže než lehkou nevolnost. Při dostatečném zásobení magií se však rostliny stávají agresivními, jejich oddenky dosahují délky několika metrů a mohou být silné jako prst. Vzrostlý magií živený exemplář by byl schopen vysát dospělého čaroděje během několika minut. Poté, co zbaví svou oběť magie, pokračuje rostlina v získávání živin odsáváním běžné životní síly. Pokud je působení zcela vzrostlého ďáblíka delší než 15 – 30 minut (v závislosti na velikosti a váze oběti), výsledkem je smrt; je-li postižený zachráněn později než po zhruba 10 minutách, může přežít, ale poškození organismu jsou již nevratná. Vzhledem k této skutečnosti je velkým štěstím, že obrana proti vskutku vražedné bylině je nezvykle jednoduchá a zůstává zásluhou našich předků, že uchránění se neblahých účinků při styku s ní je dílem okamžiku. Jednoduché písňové zaklínadlo, které přinutí ďáblíka k okamžitému stažení svých oddenků, je totiž známo již od dob Krokových a dosud nebylo vynalezeno nic účinnějšího. Výhodou zaklínadla je, že na rozdíl od běžné hudební magie k přemožení ďáblíka není potřeba :“… ni bystrého sluchu, ni libozvučného hlasu.“ (3)
Právě snadnost ubránění se ohrožení ve spojení s velkou nebezpečností ďáblíka bahenního je důvodem jeho využití v pedagogice, které má dávné historické kořeny. Proslulý český mág, botanik a budečský profesor mistr Větévka ze Stolistu píše ve svém pojednání z roku 1462:
„Jesť ďáblík účinným prostředkem, kterak pacholatům naučení přinést, že vědomost bezpečně v hlavě uložená může život jejich spasiti a nebezpečenství od jejich křehkých údů a nezralé mysli odvrátiti. Pročež nedorostlý dosud ďáblík na pozemcích školy pěstovaný státi se může cenným příkladem a nástrojem, aby si mládež naše vštípila, že poznáním není radno opovrhovati, a v úctě a vděčnosti všelikeré naučení i napomínání přijímala.“ (4)
Zásluhou mistra Větévky je ďáblík bahenní pěstován v Budči již od konce 15. století. V současné době se několik exemplářů nachází i mimo skleníky školy k využití pro terénní výuku, samozřejmě při zachování přísných bezpečnostních opatření.

------------------------------------------------------------------------------
1. O těchto experimentech referuje např. Hrůzoslav Temný, 1862, ve spisku nazvaném Moji nepřátelé v mém skleníku. Stručný popis průběhu několika experimentů je uveden v příloze. Chtěl bych však upozornit, že již ve své době byly podobné pokusy považovány za kontroverzní a v současnosti je podobné experimentování na živých tvorech zakázáno.
2. Navzdory tomu, že jde o případy relativně vzácné, o účinku níže popsaných rostlin na danou skupinu lidí nelze pochybovat.
3. Lavius Dalibor Not, Zaklej to písní; výběr nejčastějších písňových zaklínadel používaných v českých zemích.
4. Větévka ze Stolistu, Rákos a jiné byliny užitečné ve výuce.

Zdroje neuvedené v poznámkách pod čarou:
http://botanika.wendys.cz/kytky/K15.php
http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8E%C3%A1bl%C3%ADk_bahenn%C3%AD