Rod liščích mágů v Budči

Obrázek uživatele Aries

Tato stať se pokusí stručně shrnout základní znaky specifických liščích mágů, vyskytujících se v Budči a okolí.
Včetně liščí písně přebásněné Birute!

Prameny:
Acta interna, archiv Velké rady kouzelníků, Vyšehrad
Erben, Karel Jaromír: České pohádky, SNDK Praha, 1952
Murciélago y Diacodión, Baltasar: Animagi, Dáru n´Nashri, Escuela de Magos Islamíes en Córdoba, 1752.
Palacká Kerblíková, Petronila: Dějiny kouzelnictva bez záhad, Budeč: Helix, 1884
Rowlingová, J.K.: Harry Potter a Princ dvojí krve, Albatros, Praha 2005

Zvěromág čili animagus je, jak je všeobecně známo, čaroděj schopný proměňovat se v určité zvíře. „Jeho“ zvíře bývá určeno podle jeho osobní inklinace a charakterové preference a totemové spřízněnosti a přeměna je obousměrná a v obou případech dokonalá. Ve zvířecí podobě animagus neztrácí své lidské vědomí, ale není schopen lidských projevů, nedokáže například mluvit ani kouzlit s výjimkou přeměny zpět do lidské formy. Získává ovšem zvířecí schopnosti, které jako člověk nemá, například zbystřený čich nebo zrak, schopnost létat nebo se volně pohybovat pod vodou a podobně podle druhu daného zvířete.
V okolí Budče se však vyskytuje velice zvláštní a specifický druh zvěromágů, kteří se mění zásadně pouze v lišky a jejich přeměna vykazuje velmi netypické projevy. Podobný fenomén byl popsán například v Číně nebo v Japonsku, ale v evropských podmínkách je unikátní.
Budečtí liščí mágové si totiž neustále udržují určité znaky své druhé podoby. Tak v liščí formě dokážou mluvit i kouzlit, chodit vzpřímeně a podobně. V podobě lidské si uchovávají neobyčejně citlivý čich a některé liščí znaky. Ty se u jednotlivců mohou lišit, všem společné jsou zrzavé vlasy, případně vousy, ale u některých liškomágů tohoto druhu byly popsány například liščí oči, zuby, drápy a podobně, někteří jedinci se ani v lidské podobě nedokážou zbavit liščího ocasu.
U většiny liščích mágů se projevuje nadprůměrná inteligence a neochota podřizovat se vžitým pravidlům a zákonům. Svobodomyslnost těchto čarodějů se dokonce v některých případech projevila tím, že dali jednoznačně přednost společnosti lišek před lidmi, cítili se pohodlněji v liščí podobě a kontaktu s lidmi se spíš vyhýbali. Zlomyslnost a svérázný smysl pro humor některé z nich přivedl až do konfliktu s kouzelnickými nebo dokonce obyčejnými zákony, ale našli se pochopitelně i liškomágové dbalí předpisů a chovající se zcela řádně.
Archiv ministerstva kouzel na Vyšehradě evidoval k 31. 12. 2006 celkem 14.127 stížností různého druhu na liškomágy. Nejstarší spis je z roku 1015 a týká se kouzelnice Ryšky, která své schopnosti zneužila ke krádeži vzácného fénixe. Pozoruhodné je, pokud spis zachycuje obžalobu bez zkreslení, že tato čarodějka se dokázala proměnit nejen v lišku ale i v koně. Případ byl tehdy odložen, protože Ryška se rafinovaně ukryla mezi obyčejné lišky a nikdy nebyla dopadena.
Původ tohoto zvláštního fenoménu byl dlouho naprostou záhadou dokonce i pro samotné příslušníky této skupiny. Až na konci 19. století ho odhalila významná historička Petronila Palacká-Kreblíková a její poznatky byly vpravdě šokující.
Palacká-Kreblíková totiž na základě náročného dlouholetého výzkumu zjistila, že všichni liškomágové jsou vzájemně příbuzní a pocházejí od jediného předka. Zakladatel rodu Želmír se narodil v roce 792 jako syn čaroděje Odolána a lišky.
Všechno Želmírovo početné potomstvo zdědilo jeho ojedinělé schopnosti a předávalo je dalším generacím. Bylo zjištěno, že Želmírovci často uzavírali sňatky mezi sebou na úrovni vztahu bratranec-sestřenice, ale příliš se nerozpakovali ani posilovat své geny spojením s liškami. Na rozdíl od zvrhlého Odolána pochopitelně ve zvířecí podobě.
Palacká-Kreblíková zaznamenala i několik případů únosů lidských dětí liškomágy. Z nich vyplývá, že pokud u kouzelnických dětí rozpoznali vlohy k animální metamorfóze, neváhali si dítě přivlastnit. Věstník Velké rady čarodějů z roku 1815 uvádí pod číslem 31 exemplární rozsudek smrti vykonaný stětím na čarodějce Kantarelle a její rodině za únos asi čtyřletého chlapce. Zdá se, že si z této výstrahy vzali ostatní liškomágové poučení, protože další případy unášení dětí nebyly zaznamenány. Není ovšem ani vyloučeno, že mají na svědomí uloupené děti, jejichž únosy byly připsány na vrub jezinkám.
Avšak pozor, musíme důrazně upozornit, že liškomágové nemají nic společného s vlkodlaky, ačkoliv při povrchním pohledu by bylo možné se tak domnívat. Liščí mágové se stejně jako jiní animágové proměňují zcela dle vlastní vůle a neustále si zachovávají jasné lidské vědomí. Vyskytl-li se liščí mág nebezpečný svému lidskému okolí, bylo to proto, že se mu zachtělo, nikoliv z nezvladatelného vnitřního popudu.
Zdá se, že dalším výrazným rysem liškomágů je značná plodnost. Hojný výskyt příjmení Liška v českých zemích toto jen potvrzuje, stejně jako rozšíření českých liškomágů do sousedních zemí. V roce 1227 si dokonce založili vlastní osadu poměrně nedaleko Budče. Dnes jsou Lysolaje součástí Prahy 6 a dosud mají ve znaku zlatou lišku.
Co se týče vztahu liškomágů k samotné budečské škole, dal by se charakterizovat jako poněkud ambivalentní. „Dělají si, co chtějí,“ vyjádřil se na jejich adresu doktor vysoké magie Jehuda Löw ben Bezalel, čímž pregnantně shrnul podstatu tohoto vztahu.
Kouzelníci ve významném postavení se často snažili získat nějakého liščího mága za spojence, protože jejich výjimečné schopnosti je přímo předurčují k roli špehů, poslů a průvodců. Sám Želmír se vyznamenal neocenitelnou službou kouzelnici Častavě, kterou včas varoval před Strojmírovým spiknutím.
Své příbuzenství s liškomágy neutajila ani česká královna Eliška Pomořanská, jejíž syn Zikmund zasáhl do českých dějin velmi citelně.
Viktorin Fuchs, proslulý odborník na kouzelnické právo, překvapivě stanul na straně zákona a pořádku. V roce 1612 se mu podařilo prosadit dekret zakazující jednou provždy používání liščích kožešin jako součásti tradičních školních hábitů v Budči.
Na konci 20. století byl britským Merlinovým řádem I. třídy In memoriam vyznamenán Zorek Ryšavý, český emigrant v Anglii, který se dal dobrovolně k dispozici Řádu Fénixe Albuse Brumbála. Při plnění úkolu sledování pohybu nejnebezpečnějších Smrtijedů byl zákeřně zavražděn Bellatrix Lestrangeovou.
V některých případech liškomág z vlastní iniciativy nabídl pomoc kouzelníkovi ba i obyčejnému v nouzi a jeho zásah se ukázal jako velmi účinný. Na druhou stranu ale obvykle vyžadoval bezpodmínečnou poslušnost od osoby, kterou vzal v ochranu, takže velkého vděku se málokdy dočkal.
Budečská škola byla v průběhu staletí nucena řadu liščích studentů vyloučit za fatální porušení školního řádu, na druhé straně se ale našli i tací, co vystudovali s vynikajícími výsledky a dokonce se rozhodli pro akademickou dráhu. Vzhledem ke své zálibě v přírodním prostředí se zpravidla specializují na výuku bylinkářství, studium kouzelných tvorů a praktická cvičení v nadsmyslové orientaci v přírodním prostředí. Magistr Drahoš Vulpes, který v současné době v Budči vyučuje náročný hluboce magický předmět čáry, je tedy spíš výjimka.
O osudech Drahošovy rodiny a především jeho otce Evžena Vulpese se dozvíte víc v cyklu povídek Liškomágové.

Vřelé a neutuchající díky patří Birute, která poskytla pravou a nefalšovanou liščí píseň.
Räven od Hedningarna si můžete poslechnout zde, originální a anglickou verzi si můžete přečíst tady a Birutin umělecký překlad si vychutnejte níže.

Žena-liška

Tvé rty skrývají ostré zuby,
jazyk je čepel obnažená.
V tvých očích se střetne mráz a oheň.
Jsi snad liška? Nebo žena?

Noční lov je plný krutosti a lsti.
Dlouhý rukáv drápy uschová.
Kořist je pro tebe jen rozkošná hračka.
Tvá ústa jsou od krve nachová.

Refrén:

Touho s chtíčem šíleným,
stoupejte jak žhavý dým.
Vzhůru bez slov čarodějných.
Vzhůru bez run divodějných.

Jsi divoká a nebezpečně krásná.
Pod sukní sotva ocas udržíš.
Lákáš mě pryč do temného lesa,
když v tanci šelmy zavíříš.

Pak tvé šaty sklouznou na zem
a celá nahá se mi předvedeš.
Zasměješ se, otevřeš svou tlamu
a něžně, hluboko se zakousneš.

Refrén:

Touho s chtíčem šíleným,
stoupejte jak žhavý dým.
Vzhůru bez slov čarodějných.
Vzhůru bez run divodějných.