Podivuhodné dobrodružství šneka Lumíra s krvelačnou poezií

“Šnečku, šnečku vystrč růžky...”
slyšel Lumír za křovím.
Jak ten horor pokračoval,
snad vám radši nepovím.

Lumír nejdřív trochu zbledl
malý šneček bezradný
uzlina se luštit snaží
ten text trochu záhadný.

Když mu dojdou souvislosti,
nohu hrůza rozechvěje
protivníka okem změří,
propadá do beznaděje.

Avšak modrá krev v něm tepe,
šlechtic je svou povahou,
výzvě prostě neodolá,
nedá se vést rozvahou.

Tykadla mu hrdě stojí,
v očích divý jas mu blýská
neodradí ho ni možnost,
že ten protivník ho zlíská.

Prodere se skrze křoví,
v plicním vaku dech se tají,
chvíli stojí proti sobě,
ale na nic nečekají.

Lumír udělá pár chvatů,
nebojí se nesnází,
pak nečeká na odplatu,
rychle zmizí do mlází.

Překvapené dítě pláče,
šnek mu nůžky polámal,
Snad si z toho chlapec malý
velké poučení vzal.

I když v převaze se cítíš,
nesluší se vyhrožovat.
Velkou sílu bojovníka
malé tělo může schovat.