Akromantule v Tróji

Obrázek uživatele Aloisie Trpkošová
Z povídky: 

Drablata na pokračování v rámci DMD 2013
Časově se odehrává asi půl roku po příběhu Strašidelný dům

***

Inventura

„Co to tady máte za binec?“
„Pozůstalost. Musím provést soupis, zatřídění a ocenění.“
Starožitník Břetislav Sojka ze zvyku předstíral, že Lada Durmanová nepředstavuje vítanou návštěvu, nýbrž zdržování v neodkladné práci, na její znuděný výraz nebral ohled a klidně pokračoval:
„Obřadní roucha čtyři, jedno prožrané moly, vyřadit. Svícny, mosaz, pět kusů, bez magické aury. Křišťálová koule jedna, stav dobrý, ale bude to osmá na skladě. Sada toaletních potřeb na vytvoření magických bariér… jedna… bohužel neúplná, chybí hřeben. Krajkové vějíře, vázané obluzující kouzlo, tři kusy. Rukavice…“ Sojka se zarazil, polkl na prázdno a opravil se: „Uťatá ruka lidská, jedna.“
Lada vytřeštila oči.

Téma: Statistika nuda je

***

Stopy tupé pily

„Je nějaká možnost, že ta ruka patří původnímu majiteli?“
Břetislav zavrtěl hlavou: „Viděl jsem nebožku v rakvi a ruce měla obě. Netroufám si ani odhadnout, jestli ta ruka je mužská nebo ženská. Jak vidno, je pečlivě vypreparovaná. Čtyři nehty chybí a většinu masa zřejmě nějak odstranili ještě před konečným vysušením. Podle zubatého okraje kůže a úlomků rozdrcené kosti soudím, že ji odřezali pilou nebo podobným nástrojem. Nepříliš ostrým.“
Lada zbledla: „Byl ten člověk mrtvý?“
„To bohužel nedokážu posoudit.“
Lada si zapálila a velmi pomalu vyfoukla kouř nosem: „Chtělo by to proklepnout dědice.“
„Odcestoval. Ovšem klíč od domu mám stále já.“

Téma: Zubatá

***

Sítě

Přízemní domek nad Trójou vyhlížel přibližně tak, jak domy osamělých starých paní vypadají. Zašlá omítka se stěží držela cihel, za zaprášenými okny nemohlo viset nic jiného než prastaré ručně háčkované záclony.
Břetislav odemkl. Lada se dychtivě protlačila hned za ním.
Její výkřik přehlušil i zařinčení odjíždějící tramvaje. Stěny, podlahu, strop i nábytek, to všechno pokrývala spleť hustých pavučin.
„Předtím tu nebyly,“ stačil hlesnout Břetislav.
Vzápětí je jako bezmocné mouchy lapila lepkavá síť. Po vláknech se sbíhali černí pavouci velcí jako lidská dlaň. Nedočkavě cvakali kusadly.
Lada zkusila pavučinu rozervat plamenem. Její kouzlo se však rozplynulo.
Zdálo se, že je konec.

Téma: Nepřátel se nelekejte a na množství nehleďte

***

Hadí kámen

Přímo ze stěny se vyloupla drobná postava. Mávla rukou a pavučiny stržené větrem se až na přilepená vlákna od obou lapených oddálily.
Muž vrazil Ladě i Břetislavovi do rukou jedovatě černozelený oblázek. „Chrání proti pavoučímu jedu,“ vyhrkl. „Co tady pohledáváte?“
„Jsem správce pozůstalosti. Totéž bych se chtěl zeptat já vás, pane Vulpesi,“ opáčil Břetislav důstojně.
„Najali mě, abych prozkoumal otisky zbytkových kouzel. Když jsem je zkusil vyvolat, vylítly na mě ty potvory,“ zavrčel Evžen. „Hlavně už nezmatkujte s ohněm, nebo mi to tady všechno zničíte.“
Lada učinila smířlivé gesto: „Myslím, že máme stejný zájem.“
Evžen i Břetislav přisvědčili oba zároveň.

Téma: Otisk

***

Učená rozprava mezi pavučinami

„Uříznutá ruka?“ otřásl se Evžen a mimoděk sevřel levou pěst, aby schoval vlastní useknutý malíček. „Určitě uříznutá? Ne něco horšího?“
„Co je horší?“ užasla Lada.
„Uhryzaná. Znával jsem kluka, který ovládal mravence, pavouky... taky akromantule. Lovili pro něj. On… nebyl tak docela člověk. Víte jistě, že ta nebožka ano?“
Zmrazila je představa obřích sítí napnutých v tmavých zákoutích a číhajících kusadel plných palčivého jedu a připravených k sevření jako ostrá klepeta.
„Jsem si jist, že se mýlíte,“ namítl posléze Břetislav. „Lešačikča se především nevyskytuje ve městech. Navíc je neškodná.“
„Pozor!“ vyjekla Lada.
Pavouci dočasně ochromení Evženovým kouzlem se už vzpamatovali.

Téma: Klepeta

***

Země, voda, oheň

„Dokážete ty pavouky zničit?“ Břetislav už neskrýval nervozitu.
„Sám ne,“ přiznal Evžen. „Potřebuju podržet.“
Opřeli se zády o sebe v pevném trojúhelníku.
Evženův serpentin přitáhl sílu země. Veřeje skřípěly v pantech, dvířka nábytku se vrzavě uvolňovala. Stěny se zachvěly. Zemská hlubina těžce udeřila. Drtila syčící pavouky jako bezmocné smetí.
Evžen zakolísal.
Vtom ho podepřela vzdutá vlna Břetislavovy magie jako chladný gejzír. Praskající okna pokrývaly cáry promáčených pavučin. Krov zapraštěl.
Lada vdechla do rozběsněných živlů uspávající teplo.
Všechno ztichlo.
Při pohledu na rozmačkané obludy si oddechli.
„Zvláštní, barák pořád stojí,“ zazubil se Evžen.
Lada úšklebek oplatila: „Čas pořádně to tu prošmejdit.“

Téma: Vrzavé panty

***

Deník osamělé staré dámy

Pečlivě ukrytý sešit objevila Lada.
Břetislav s námahou luštil hrubě vyrytá a podivně pokroucená písmena:
„Drahý mužíček uhořel při lesním požáru. Já jsem zchromla. Mohl to být můj konec, ale naštěstí jsem dostala úžasně odvážný nápad. První Lešačikča ve městě!“
Evžen měl pravdu.
„Hezký domeček, sousedé zdvořilí ke staré dámě a vzadu zahrádky, sady, lesíčky, ráj. Moji miláčkové jsou spokojení. Budou se o mě dobře starat.“
Stránky praskaly v bezdechém tichu.
„Málo kořisti, málo masa. Lidi se venku potmě bojí. Spokojím se s drobty.“
„Opustili mě, co si počnu. Domácí pavoučci stěží uloví kočku. Hladovím. Slábnu.“

Pochopili a ztuhli hrůzou.

Téma: Milionový nápad

***

Zvrat

„Je pravda, že máte díky liščím smyslům výjimečně rychlé reflexy?“ nadhodila Lada.
„Proto ještě nejsem mrtvý,“ zabručel Evžen.
„Takže byste mohl…“ V očích jí zajiskřilo.
Evžen se zašklebil: „Budete mi krýt záda?“
Břetislav okamžitě pochopil, co mají za lubem. Vyrazit na Trojský kopec pátrat po zdivočelých lidožravých akromantulích.
Pokusil se jim to rozmluvit. Vzrušení očekávaným nebezpečím vůbec neposlouchali.
Nedokázal skrýt strach. A cítil se nepochopitelně vyloučený.
Nepříjemně starý.
Zamířil tedy do svého soukromého archivu zjistit co nejvíc o tajemném dědici.
Holka bláznivá, přemítal cestou. Jsou přece i jiné možnosti.
Uvidí, že zatím nejsem na odpis.
Pak se zastyděl. Taková pošetilost.

Téma: Já nejsem mrtvý!

***

Po setmění

Rozprostírala se doširoka mezi smrky.
Překrásná. Nestvůrná. Spirálovitě utkaná dokonale souměrná hvězdice postříbřená měsícem. Poklidně dřímající lesík u botanické zahrady proměnila v přeludnou smrtelnou past.
„Přilákáme je. Návnada budu já,“ navrhla Lada stísněně. „Vy je stačíte zastavit, až přijdou.“
Evžen ji vztekle drapl za zápěstí: „Pitomost. Dostanu dva nebo tři. Co když jich je víc?"
Švihl druhou rukou. Z vysokého buku se s praskotem odlomila tlustá větev.
Evžen se kamenným nožem řízl do dlaně. Pomazal kůru krví, aby pavouky přesvědčil, že návnada je živá. Pak ji poslal doprostřed pavučiny.
Zatřásla se.
Vzápětí jako by se dal do pohybu celý les.

Téma: Křup

***

Co našel Břetislav v archivu

Vlastimil Chabrek. Neseriózní chlap. Klidně prodal na váhu truhlu s pozůstalostí, aniž zkontroloval obsah. Bez varování poslal Evžena Vulpese do pavoučího domu. Jeho jméno se však Břetislavovi vnucovalo v souvislosti s čímsi ještě pochybnějším.
Chvatně prohledával desky s výstřižky. Schovával si novinové články, pro obchod je dobré vědět o zvratech a aférách v magickém světě.
Nervozita v soustředění nijak nepomáhala. Zvyk označovat složky jen hesly a zkratkami také ne.
PIFK.A.? Cože? Vrátil se zpátky a vytřeštil oči.
Přizpůsobování inhumánních fyzických kreatur. Akta. 1979. Šílený experiment s nelidskými bytostmi měl soudní dohru...
Chabrek v aféře zastával okrajovou roli. Zřejmě potají pokračoval.

Téma: P.I.F.K.A.

***

Rekapitulace staré aféry

Kromě zprávy o rozsudku víc nenašel.
Snažil se rozpomenout na podrobnosti.
Byla to celá skupina. Proklamovali se jako bojovníci za práva nelidských bytostí a navenek usilovali o zlepšení jejich životních podmínek.
Všechno prasklo, když jeden čmuchal zlomil všechny magické závory a vloupal se do jejich sídla.
Šlo o rozsáhlé zneužívání vrozených schopností těchto bytostí. Zotročování a týrání. Experimenty s přesazováním do cizího prostředí. Bizarní křížení. Snaha modifikovat jejich přirozenou magickou moc.
Většina pachatelů skončila pod kořeny na Boubíně.
Břetislav si přitiskl dlaně ke spánkům. Lidožravá lešačikča v Libni tím získala vysvětlení.
Jenže ten, kdo tenkrát rozvířil skandál, byl Vlastimil Chabrek.

Téma: Zámečník

***

Chyba

Pohnuly se větve či kořeny? Nebo…
Lada hrůzou zatajila dech. Obluda se bez jediného zašelestění zhmotnila v měsíčním paprsku. Její oči připomínaly hrozny bledých žárovek. Křivé nohy se pohybovaly jako ramena nestvůrného jeřábu. Osm… deset… víc. Akromantule jsou dvě.
Evženova postavička se proti nim zdála křehká jako hračka. Obrovitá kusadla ho můžou přelomit jedním křupnutím.
Liškomág zvedl ruce. Les ozářil gejzír mrazivě modrých paprsků.
Pavouci se začali svíjet pod smrští kleteb. Odolají?
Vtom se z druhé strany neslyšně vynořilo třetí monstrum. Okamžitě zaútočilo.
Lada si zděšeně uvědomila, že stojí stranou a trpně přihlíží.
Zoufale se pokusila zasáhnout a příšeru ochromit.

Téma: Vedlejší kolej

***

Obavy

Chabrek je ale poměrně mladý. Nemůže to být tentýž muž, který figuroval v oné aféře…
Už to zase nedává smysl.
Břetislav se snažil posbírat útržky rozvířených myšlenek. Nešlo to.
Lada se neozvala. Co když…
Věděl, že děvče zvětřilo velký případ. Půjde tvrdohlavě za řešením. Možná neměla čas, možná zapomněla…
A Vulpes, to je nevypočitatelný chlapík. Doslechl se o některých jeho eskapádách.
Co se v Tróji odehrává?
Vyrazili vstříc nejasné hrozbě. Zachytili stopu? Našli?
Je Lada v pořádku?
Vtíravá úzkost přehlušila všechno ostatní.
Břetislav divokým nebezpečným řešením na vlastní pěst nikdy neholdoval. Dával přednost starým osvědčeným a rozumným postupům.
Rozhodl se.

Téma: Stará škola

***

Když vám proběhne celý život před očima…

Drable pro Amarantu

Nad Evženem se hladově rozevřely smrtící čelisti.
Jeho srdce hrůzou vynechalo.
Milované liščí městečko.
Kulaté nádvoří pod tisíciletou lípou.
První láska, rozsápaná v kaluži krve.
Neodolatelně podmanivá moc drahokamů.
Noc po svatojánské slavnosti. Poprvé svedl svou ženu.
Prvorozený syn v náručí.
Krámek s ochrannými kouzly. Dům plný dětského smíchu.
Zakleté pražské domy, jejich ohromující tajemství dostupná jen vyvoleným.
Hryzanec svědomí kvůli zmařenému nevinnému životu.
Bezmocný děs v sevření ohnivé hradby.
Láskyplný úsměv ve zlatých očích.
Věčné světlo na otcově hrobě, aby nikdy nezapomněl.

Chytil dech. Proměnil se.
Kusadla sklapla. Lišák se schoulil pod vystouplý kořen.
Obludného pavouka sežehlo Ladino kouzlo.

Téma: To druhé město

***

Neuspokojivý výsledek

Všechny tři akromantule byly mrtvé, pavučina rozervaná.
Lada Evženovi ošetřila šrám na rameni.
„Omlouvám se,“ hlesla rozpačitě. „Moje chyba, zaváhala jsem.“
„Jako ochranku bych si vás teda nenajal,“ ucedil Evžen.
Natáhl si tričko, zkusil zahýbat paží a ušklíbl se. Nic moc.
Lada zrudla: „Já…“
„To nic, pitomci jsme oba,“ přerušil ji netrpělivě. „Protože tyhle potvory zdaleka nemusejí být jediné. Kdo ví, kam všude se rozlezly. Jestli tu navíc někde mají hnízda a vylíhnou se další... Sami dva tu můžeme pobíhat třeba měsíc a ani tak nebudeme mít jistotu, že jsme dostali všechny.“
„Přesně tak,“ ozval se ze tmy povědomý hlas.

Téma: Invaze

***

Jednání v Budči

„Naši odborníci na magické tvory si s touto krizí poradí. Možná přizveme na pomoc vyšehradské strážníky, ale podle vašeho přání akci představíme jako vlastní iniciativu. Vaše jméno nikde nepadne,“ zopakoval profesor Michalec.
Břetislav si oddechl: „Měl jsem jisté obavy, že mi nebudete věřit.“
Bývalý kolega se na něj dlouze zahleděl. Pak vyhledal v sekretáři starý dopis. Mlčky mu ho podal.
…slib nedodrželi. Píchl jsem do vosího hnízda, drahý příteli.Zůstal jsem osamocený, bez ochrany. Moje důvodné obavy, že v pozadí experimentů s nelidskými tvory stojí kdosi velmi vlivný, se potvrdily. Myslím, že šikanování, osočování a zastrašování už dlouho nevydržím.
Vlastimil Chabrek

Téma: Píši Vám

***

Porada

„Zaplať Kazi, našel jsem vás!“ zvolal Břetislav. „Jste v pořádku?“
„Téměř,“ odpověděla Lada. „Co vy?“
Břetislav jim chvatně sdělil výsledky svého pátrání a informoval je o krocích, které podnikl. „Budeč si vezme akromantule na starost,“ dodal. „My už tady nemáme co dělat.“
„Nevím jak vy,“ prohodil Evžen významně, „ale já ještě co dělat mám. Ten Chabrek mi bude muset vysvětlit docela dost věcí.“
„Rovněž bych si s ním rád promluvil,“ přisvědčil Břetislav. „Hraje velmi podivnou hru.“
„Jde se na věc!“ zavelela Lada. „Zdrhnul, ale stopovací kouzlo ho najde. Navrhuju začít tím, že mu vysypeme pavouky pod deku.“
Evžen vyprskl smíchy.

Téma: Pod dekou

***

Dopaden

Vlastimil Chabrek litoval spousty věcí.
Že se té lešačikče nevyhýbal velkým obloukem.
Že za těch jejích pět švestek neusmlouval vyšší cenu. Peněz neměl nazbyt.
Že nemlčel, když umřela.
Že Vulpesovi neřekl hned, kdo v domě bydlel, místo lží o zbytkové magii.
Že…
Chatrná magická závora na dveřích náhle praskla.
Než cokoliv zmohl, smýkl s ním vzdušný vír. Vzápětí ho pevně spoutal červený paprsek.
Že rozzuřil zrovna prchlivého liškomága, toho zalitoval nejvíc. Co s ním provede?
„Zadržte, Evžene.“ Bože, Sojka si na něj došlápl taky. „Jsme přece civilizovaní lidé.“
Evžen se významně zašklebil: „Jak kdo.“
Vlastimil zděšeně vydechl: „Všechno vám vysvětlím.“

Téma: Zabít málo

***

Konec angažovaného zahradníka

„Otec byl zahradník. Šlechtil růže a lilie… Takhle se setkal se zahradní havětí, trávovými skřítky a květinovými vílami. Zajímal se o ně a v dobré víře se dal do PIFK. Víte, o co šlo?“
Přikývli.
„Helejďte, já v tom vyrůstal. Kytky, divoké příšerky a návštěvy divných lidí. Potom se to začalo zvrtávat. Táta se sesypal, protože zjistil, že ve skutečnosti se tam děla spousta zvěrstev, a on jim ještě pomáhal!“
„Víme, že ty zločiny odhalil,“ poznamenal Břetislav.
„Jenže houby víte, jak ho to semlelo. Měli dlouhé prsty, mstili se.“
Lada dotazem předešla oba muže: „Chápu. Jakou roli ale hrajete vy?“

Téma: Růže

***

Jak to tedy bylo

Typická lešačikča mimo svůj rodný les nepřežije. Jenže její les shořel.
Ona nebyla typická. Její máma mívala cosi s čaroději. Tak prý proto.
Vlastimil ji našel polomrtvou hlady ve Stromovce.
Byla to zvědavost? Lítost? Asi.
Našel jí domek. Naučil ji vydávat se za člověka.
Aklimatizovala se rychle. Představila mu své pavouky.
Zjistil, že si zvykla na novou stravu. Zpanikařil. Už se jí vyhýbal, jeho byt se však začal plnit pavučinami. Oblíbila si ho.
Bál se jí. Bál se následků, protože to on za to mohl. Nechtěl dopadnout jako otec.
Umřela, bál se dál. Trója zamořená akromantulemi!
Jak z toho ven?

Téma: Rodná hrouda

***

Dojezd

Venku se Evžen chvatně rozloučil a zmizel.
Lada si zapálila a zvolna vyfoukla kouř: „Tedy… seřval ho virtuózně, radost poslouchat. Nedivím se, zákazníkova nedůvěra pořádně naštve.“
Břetislav si dal velmi záležet na nezúčastněném tónu: „Zdá se, že si rozumíte. Vy a on…“
„Není to špatný chlap.“ Lada lhostejně oklepala popel. „Spěchal domů za rodinou. Svůj honorář dostal, vy máte aspoň tu začarovanou veteš, jen já jsem zas vyšla naprázdno.“
„Utěšilo by vás pozvání k Jednooké Martince na pozdní večeři?“ usmál se Břetislav.
Samotného ho překvapilo, jak se mu ulevilo.
Lada vesele přikývla: "Přijde vás to draho. Jsem hladová jak akromantule."

Téma: Zváženo a sečteno

Komentáře

Obrázek uživatele Rya

Hezky se to vyvíjí, tak plynule, fantasticky do toho zamontováváš ta témata!

Obrázek uživatele Aries

ale ty odřený uši ;)

Obrázek uživatele Arengil

Takhle pohromadě je to ještě lepší. :) A inspirovalo mě to...

Obrázek uživatele Aries

Jo? Tak to jsem děsně zvědavá, co bude :-)

Obrázek uživatele Arengil

Jestli.

Obrázek uživatele Aries

Doufajík

proti své vůli. Pavouci a jiné bytosti ... to se bude spát. :) Děkuji za příběh!

Obrázek uživatele Aries

Co bych měla říkat já, když to mám kousek od baráku :-)
Děkuju za komentář

Obrázek uživatele neviathiel

To ti teda pěkně děkuju!
Ještě že nemůžu po druhé odpolední s kolem do tramvaje, jinak bych dneska jela z Trojské nahoru a kdoví, co by přistoupilo na příští zastávce! :-O

Obrázek uživatele Aries

akromantule na kole :-))

Obrázek uživatele neviathiel

To by asi musela do jiného vozu, obě bychom naštěstí na plošinu nevešli. :)