Beznadějná situace

Obrázek uživatele Aloisie Trpkošová
Z povídky: 

Příběh Evžena a Xénie napsaný na pokračování v rámci DMD 2014.
Odehrává se v létě 1992

***

Beznadějná situace

Pokud si Evžen dobře vzpomínal, v takovémhle průšvihu se ještě neocitl, a to už bylo co říct.
Potvrdilo se jeho podezření, že za čachry s falešnými kameny nestojí jeden člověk ale celá síť. To však byla pramalá útěcha, když padl do pasti.
Věděli dobře, s kým mají co do činění. Připravili se dokonale.
Skončil pověšený metr nad podlahou v poutech, která nedokázal rozlomit. Olověné okovy zahlušovaly stokrát hůř než železo. Nedosáhl na zem, svou nepostradatelnou pomocnici, a ztratil tak schopnost vykřesat aspoň nepatrnou jiskřičku magie.
Nejdřív ho držely při vědomí aspoň bolesti.
Pak se olověné kruhy rozplynuly před zamženýma očima.

Téma: Olověné kruhy se rozplývaly ve vzduchu

***

Stěhování

„Hněte sebou, chlapi!“
„Tuhle bednu vezmi taky. Fofrem!“
„Nemotej se mi pod nohama, sakra!“
„Šéfe, co s tímhle?“ Roztřesená ruka svírá svazek pergamenů.
„Spálit. Kde vězí ti dva? Musíme hned zmizet, krucinál!“
Kompromitující listiny se kroutí v krbu.
„Je nutný takhle kvaltovat, šéfe?“
Šéf překotně sbírá, co zvládá pobrat: „Našli nás, nevšiml sis, idiote?“
„Ten chlap přišel sám. Tvrdil sice, že ne, ale sichrově blufoval.“
„Nežvaň a odnes ten zirkon. Možná kecal, aby si zachránil kůži, jenže co když ne?“
„Co s ním vlastně uděláme?“
„Nic. Tuhle barabiznu zapálíme, olovo se rozteče a nikdo nikdy nezjistí, co se mu stalo.“

Téma: Hemžení

***

Na houpačce

Tenká stěna není pro jemný liščí sluch překážka.
Evžen je slyšel pobíhat, chvatně přetahovat těžké předměty a dohadovat se. Zaslechl, co se chystá. Věděl, že zbývá pouhá chvilka.
Ovládl záchvat zoufalé paniky a začal jednat.
Pořádně si pouta prohlédl. Vypadalo to, že jeden řetěz drží trochu chabě. Kdyby se dokázal utrhnout…
Zkusil se rozhoupat. Každá částečka zmrtvělého těla okamžitě začala ostře protestovat. Měl chuť řvát, ale tím by se zbytečně vyčerpával. A tak jen tiše kňučel bolestí a snažil se cloumat těžkými okovy pokud možno nehlučně.
On ví o nich, ale jestli oni zjistí, co dělá on, je beznadějně ztracený.

Téma: Ví o nás

***

Cena za vysvobození

Zatracený hák, původně vypadal nadějně, avšak pořád držel. Ale po obrovském úsilí a za cenu kůže sedřené až na maso se Evženovi povedlo vyvléknout jednu ruku.
Z posledních sil se křečovitě držel řetězu, aby si vlastní vahou nevykloubil druhé rameno. Marně zaháněl neodbytné myšlenky na lišky, co si uhryzaly tlapu, jen aby se dostaly z pasti. To příšerné řešení ve srovnání se smrtí v plamenech vypadalo lákavě. Před časem přišel o malíček. Měl tedy představu, jaké by to asi bylo. Už teď se může bolestí zbláznit, tak co?
Jenže bez ruky by byl nadosmrti vyřízený. Tak vysokou cenu zaplatit nemůže.

Téma: Transakce

***

Neklid

Xénie posbírala nádobí od večeře.
Odešla vykoupat nejmladší holčičku. Uložila ji ke spánku. Pohádku dnes trochu odbyla.
Vrátila se do kuchyně. Sklidila nepořádek.
Ignorovala malicherný spor Bořka s Radkou. Rozsoudila jakýsi zásadnější.
Našla Drahošovu modrou ponožku. Zjistila, že se ztratila jedna zelená.
Zahnala Bořka a Radku do postele.
Zalila muškáty.
Už neměla čím přehlušit ticho.
Evžen se nevracel. O falešných kamenech říkal pravdu, jí by nelhal nikdy, tím si byla jistá. Stejně jistě věděla, že neřekl všechno.
Intuice burcovala na poplach. Něco se strašně zvrtlo.
Přikázala Drahošovi dohlédnout na děti.
Vyběhla z domu.
Proměnila se v lišku.
Vyrazila po stopě.

Téma: Cesta pravé ženy

***

S vidinou koberečku
Šéf nervózně dohlížel na nakládání do otřískané dodávky a snažil se skrývat chmurné myšlenky.
Nemít tak naspěch, s chutí by toho prokletého liškomága osobně sedřel z kůže.
Za tohle fiasko ho strýc zaručeně nepochválí. Řídí celou organizaci. Jemu svěřil tuhle malou pobočku na zkoušku.
Nebýt z rodiny, strýc by s ním teď udělal krátký proces. Jakožto synovec se naštěstí o život bát nemusí, ale stejně ho čeká kravál až na půdu, spílání do neschopných zmetků… Nejhorší je, že si ho strýc bude zas držet na centrále pod ostrým dozorem, věčně mu bude za zadkem a s bezstarostnou svobodou bude utrum.

Téma: Více strýce

***

Bilance

Držel se schválně nenápadně při zemi, opatrně oťukával dodavatele i kupce, mazal stopy, doklady psal mizícím inkoustem, když bylo třeba, poupravil paměť. Strýc mu občas nadal do přizdisráčů kvůli malému zisku, ale zas tak malý náhodou nebyl vzhledem k poměru riziko / výsledek.
Mizera liškomág zachytil drápem jedno vlákno a obratem mu všechno rozbil na padrť. Nezbývá než zdrhat. Chlapi se potají pošklebují, všiml si. K tomu ty vyhlídky doma.
*
Ještě kousek, aspoň poslední nesnesitelně bolestivé zhoupnutí.
Špičky prstů Evženovy volné ruky se dotkly stěny.
Proměnil se, vyklouzl z pout a bezvládně dopadl na podlahu.
Zároveň se rozlétly dveře. Vyšlehly plameny.

Téma: Přizdisráč

***

Na dosah ruky?

Xénie se bez dechu řítila nocí.
Čas se krátí. Příští vteřina může být osudově poslední.
Stopa vedla k něčemu mezi stodolou a chalupou. Stavení nevypadalo jako hlavní stan podvodnického gangu, avšak důmyslné magické svádění z cesty ji nenechalo na pochybách. Vždyť by ten barák sama minula nemít tak silné vodítko.
V otevřených dveřích blikala sféra. Slabě ozařovala čtyři muže. Nastupovali do dodávky a netrpělivě se ohlíželi.
Evžen mezi nimi nebyl.
Xénie nehodlala zbytečně riskovat zdvořilé dotazy ani dlouze rozvažovat. Cokoliv se Evženovi přihodilo, způsobili to oni.
Stačila omráčit řidiče.
Vtom se dům otřásl.
V ten ráz stál v jednom plameni.

Téma: Presumpce viny

***

Zvířecí pudy

Podpálení domu musel šéf zajistit osobně.
Vstoupil do místnosti s vězněm a strnul. Lišák se dostal z pout!
Rozmáchl se hořící pochodní, aby mu přerazil hřbet.
Liščí oči se zableskly rudě jako plameny. Muž se zhroutil v sevření červeného paprsku.
Vysílený Evžen by nejraději zůstal nehybně ležet. Avšak nezadržitelný požár vybičoval liščí instinkty, jeho tělo jako by se samo vleklo k oknu nezávisle na ochromené vůli. Vlády se ujal prastarý nevykořenitelný děs vlastní jeho rodu.
Roztřískl okno, nevnímal jak. Nějakým kouzlem.
Pokusil se vydrápat na parapet. Zraněné tlapky zoufale odmítaly poslušnost.
Vtom se zvenčí natáhly dvě ruce.
Pevně ho popadly.

Téma: Volání přírody

***

Poslední stopa

Dva dny a dvě noci prošuměly v úlevném polospánku, oparu bylinkové vůně, mezi záchvěvy magie. V konejšivé náruči.

*

„Byl tady Kadrnožka,“ řekla Xénie, když se Evžen úplně probudil. „Pověděla jsem mu, co jsem věděla. Otravoval, chtěl mluvit s tebou. Vyhodila jsem ho.“
„A on?“ ušklíbl se Evžen.
„Že lepší se oběsit, než mít na krku takovou semetriku.“
Evžen se zasmál. Láskyplně položil dlaň na její bok.
„Jeden tam uhořel, ostatní utekli,“ dodala Xénie. „Oheň zničil stopy.“
„Sáhni mi do kapsy,“ požádal Evžen.
Našla velkou třísku.
„Vyloupl jsem ji z prahu, než mě chytili. S tímhle zvládne stopovací kouzlo i Kadrnožka.“

Téma: Je lepší býti mrtvý nežli ženatý

Konec

Komentáře

Obrázek uživatele Rya

Takhle pohromadě je to úplně skvělé, napínavý příběh! Obdivuju zapracování témat, odsejpá to naprosto plynule!

Obrázek uživatele Aries

Děkuju!

Obrázek uživatele Arengil

Bez dechu a napjatá jsem sledovala tenhle případ. Cesta pravé ženy byla obzvláště dobrá, Xénie je hrdinka!

Obrázek uživatele Aries

Díky, bez Xénie by to vůbec nešlo :-)