Golemátko

Štítky: 

K problematice kulturní heterogenity v rámci mezinárodních vědeckých týmů

Výzkumný subjekt projektu „Budování poznatkového tezauru umělé bytosti na základě simulace přirozeného vývoje“ hledali skoro dvě hodiny.
Mezitím zvládli posbírat většinu kousků z předního amerického odborníka na kulturně-sociální aspekty geneze magických stvoření. Prozatím je pietně uložili do kouta.
Teď tým čekal, až šéf zjistí, proč golem vůbec poprvé neovládl svou ničivou sílu.
MSDr. Krobot se na sotva čtyřletou umělou bytost přísně zadíval.
„Co to mělo znamenat?“
„Já se těšil,“ píplo golemátko provinile.
„Na co?“
„Na Vánoce.“
„A?“
„No a hrozně jsem se lekl, že tenhle,“ ukázal subjekt na smutnou hromádku lidských ostatků, kterou korunovala červená santaclausovská čepice, „přišel ukrást Ježíška.“

Životní zkušenosti
U madame Krasomilné si dříve kouzelnická elita podávala dveře. Bývala královnou kurtizán. Jen máloco ji dokázalo překvapit. Oni to zvládli. Skupinka kluků s pytlíkem plným mincí a zmuchlaných bankovek. Budečský dorost, který toužil po první zkušenosti. A jejich neobvyklý kamarád. Bytost z hlíny stvořená lidskou rukou. Stál mezi nimi a tvářil se stejně rozpačitě jako oni.
Madame Krasomilná byla profesionálka. Vzala si peníze. Udělala z chlapců muže. Ze všech. Skoro.
Jen mladý golem odcházel se zahanbenýma očima přilepenýma k podlaze. Zastavila ho ve dveřích a vložila mu do dlaně vizitku.
"Je to keramická dílna," zašeptala. "Vyřeší váš problém. Samozřejmě diskrétně."

Nevhodný dárek
„Prosím, mohlo bych?“ vykulilo rudá očka a našpulilo pusinku.
„Už zase,“ zasténala docentka Kůrková. „Kdo jste mu to vlastně dal?“
„Prosím, jen trošku, třeba třikrát.“
„Ne,“ vyštěkla.
Začalo pofňukávat. Z očí se mu odpařovaly slzy jako olověné kruhy rozpouštějící se ve vzduchu.
„Tak mu to dovolte,“ přimluvil se doktor Krobot. „Doktorandi to pak uklidí.“
Přísně se na golemátko zadívala. „Tak dobře, ale jen pro tentokrát. A ne že zase nanosíš celé jezero. Maximálně pět kbelíků. A nebudeš cintat na podlahu.“
Radostně zavýsklo a odběhlo.
„Ale teď už vážně,“ zamračila se docentka na své kolegy. „Kdo jste mu dal tu pumpu?“

Paragraf osm
Matyáš se domníval, že se golemátku bude na vojně líbit. Tvrdému režimu i respektu k autoritám bylo geneticky uzpůsobeno. Kamenem úrazu se však stal kolektiv vrsteníků. Stalo se předmětem ostrakizace, a to – zejména díky intelektuálně založenému vojínu Bedřichovi – doslova.
Poučeno populární kulturou, pokusilo se nejdříve uniknout z armády pomocí nošení ženských šatů. Avšak jako každá žena nekonfekčních rozměrů brzy zjistilo, že nemá co na sebe. Polyesterový krabicoidní hábit rezolutně odmítalo. Záhy však našlo jiné řešení. Rozhodlo se sníst džíp.
K Matyášovi se záležitost dostala až v okamžiku, kdy v sobě mělo skoro polovinu toho krámu. Okamžitě se rozhodl experiment ukončit.

Večerní rituál
Po zdi se plazily ostré stíny vykrojené tančícími plameny. Litinové pláty rozpálené do běla. Sedačka, opěradlo…
Železný trůn polstrovaný žárem.
Oheň vysoušel slzy, ale vzlyky zadusit nedokázal.
„Ublíží jí to. Nechci, aby jí to ublížilo. Bude mrtvá, úplně mrtvá,“ štkalo a prosebně obracelo své obsidiánově černé oči k těm, kteří ho sem přivedli. Ramínka se mu třásla pláčem.
Matyáš si povzdechl. Ještě donedávna se golemátko ve své sedací pícce cachtalo stejně nadšeně jako lidské dítě ve vaničce. Jenomže pak si oblíbilo gumovou kachničku.
Problém vyřešil pan Koloc ze Zákolan. Sehnal pískově žlutou tvárnici a majzlíkem ji přitesal do správného tvaru.