Pokousaná

Když ji přinesli, dlouho se neodvážila otevřít oči, aby jí denní světlo nevypálilo zrak. Pak někdo zavřel okenice.
První, co spatřila, byl načervenalý lidský obrys protkaný teple rudými nitkami. Uvnitř hrudi lákavě tepající srdce.
Zavřela oči. Obrátil se jí žaludek. A zároveň pocítila hlad.
„Tahle do rána nevydrží,“ řekl kdosi.

„Co vidíš?“
Všechno bylo normální. Pokoj. Stěny. Světlo prosvítající skrze okenice. Mladý muž. Rozcuchané vlasy a kruhy pod očima. Zelenýma. Ne. Jedno je modré. Polekalo ji to.
„Máš každé oko jiné?“
„Ano,“ řekl a usmál se. „Vítej zpátky mezi živými.“
Vstala z postele a otevřela okenice.
Východ slunce byl překrásný.