Kolotoč

Kolotoč vypadá jako obyčejný velký řetízák. Dokud nezačne kromě rotace i házet. Kolotoč je poloprázdný. Dvě dvojice dětí. Jeden táta se synem. Dvě dospělé ženy rozesmáté na celé kolo. Střecha je růžová a stěny světle zelené a zdobené fantaskními výjevy.
„Chci se na něj aspoň podívat,“ zaprosí Mirjana. Je jí osm. Darja se obrázků na kolotočích bála už v osmi letech.
„To můžeš,“ odpoví Daniel. Obrázky mu nevadí. Nemá rád atrakce, na kterých se lítá ve vzduchu. Danielův živel je země. Nerad s ní ztrácí kontakt. Na řetízák ho nikdo nedostane.
Pětiletý Peter fascinovaně zírá na myší kapelu na maličkém pódiu. Patrně měla být roztomilá. Podle Darji se to nepovedlo. Když jdou dál, Peter se drží Darji za ruku a jednou nebo dvakrát se znepokojeně ohlédne.
Je zataženo. Na ruském kole je většina gondol prázdná. Mirjana se nakonec nechá přemluvit na malý řetízák. Peter ji nadšeně doprovází. Než se kolotoč rozjede, oba se několikrát otočí dokola a vezmou se za ruce.
Je odpoledne. Až se kolotoč zastaví, Darja a Daniel vezmou děti, odejdou z parku a budou pokračovat v cestě domů do Lublaně. Kdyby to bylo jen na Darje, už sem nikdy znovu nevkročí.
Mirjana se jde zblízka podívat na obří řetízák. Zrovna se netočí a před pokladnou je fronta. Mirjana přiběhne až k podstavci a prohlíží si světýlka. Pak se podívá na cosi za stánkem se zmrzlinou. Darja z ní nespouští oči.
Mezi Danielem a Darjou projde mladík s kapucí přes hlavu, vrazí do Daniela a najednou zrychlí krok. „Hej!“ zařve Daniel a rozběhne se za ním.
Darja se polekaně otočí za nimi. Kluk v kapuci mizí v davu. Na místě plném obyčejných po něm může hodit jedině nenápadnou překážkovou kletbu.
Kdy Darja obrátí pozornost zpátky k obřímu řetízáku, je Mirjana pryč.

Hledat dítě v hlučném zábavním parku plném lidí mluvících cizím jazykem, kteří krčí rameny, protože je jim to u prdele, jejich dítě nezmizelo. Tak nějak vypadá noční můra.
Peter nabírá. Darja se snaží nerozbrečet.
Daniel se neúnavně ptá dál.
„Češi?“ řekne oprášenou češtinou paní v důchodovém věku. „Já ji viděla tam u toho kolotoče. Pak najednou zmizela.“
„Byla sama?“ zeptá se Daniel.
„Ano.“ Paní se zamyslí. „Mluvila jen s pánem od kolotoče, dával jí žeton.“
Mirjana u sebe neměla peníze.
„Jakým pánem?“ zaječí Darja.
„Měl zelené kalhoty a žluté sako.“
U kolotoče nikdo takhle oblečený není. Darja zavře oči a chytí se za hlavu. Země se s ní houpe. Stiskne Peterovu ruku. „Díky,“ vypraví ze sebe.

Bezpečák se jí už poněkolikáté vyptává, co se stalo. Darje je na omdlení. Sedí na lavičce a křečovitě drží Petera za ruku. Daniel skrytý volá skrz runový kruh na zadní stěně stánku se zmrzlinou místní zvláštní kriminálku. Policie má takové oddělení v každém velkém městě. Většina obyčejných policajtů o něm slyší jen v případě, že se jim v rajónu stane podivný případ a styčná osoba od nich dá avízo na zvláštní, aby se na to přišli podívat.
Nikdo nic nedělá. Minuty ubíhají, Mirjana může být kdekoliv a nikdo nic nedělá. Kurva. Peter tiše vzlyká. Je unavený a bolí ho nohy, protože ho Darja táhla s sebou, když poněkolikáté probíhali celý park.
Daniel ukončuje hovor. „Pošlou sem řadového strážníka,“ procedí skrz zaťaté zuby.
Pošlou? Kdy, doprdele? Odkdy sakra řeší únos dítěte pořádková služba?
„Na to není čas,“ vybuchne Darja.
„To jsem jim taky řekl.“ Prohledává si kapsy. Nemá u sebe křídu. Bezpečák mu půjčí tužku. Daniel projde kolem kolotoče a přejíždí prsty nad malovanými stěnami. Zřetelný magický výboj. Daniel sehne a načrtne na zemi runový kruh. Runa uprostřed se zlověstně zableskne. Vzápětí celý kruh zmizí. Daniel vrátí tužku bezpečákovi, sedne si k Darje a obejme ji kolem ramen.
„Co je to?“
„V kolotoči je zdvojený prostor. Je to důkladně zabezpečené. Portál se otevírá jen na klíč. Nerozlouskl jsem zámek.“ Daniel je mág první úrovně, má titul MSDr. z runové magie a pracuje na univerzitě v Jasnej Gore. Zamknout před ním portál vyžaduje vysokou magii. „Spustil jsem alarm.“
Zamčený magický prostor na veřejném místě plném obyčejných? To nemůže být náhoda.
„Nastražil jsem klec. Možná je to náhoda, ale…“
… něco musíme udělat. Cokoliv.
„Taky něco zkusím,“ řekne mu Darja. Je načase, aby oprášila rodinné dědictví.

Darjina babička se za svobodna jmenovala Marušičová. Rodina spoustu generací sídlila ve vesnici Lanišče nedaleko Lublaně. Babička odešla studovat do Budče a už tam zůstala. Její dcera se usadila v Uherském Hradišti, kde se narodili Darja a její starší bratr Karel. V rodině se už spoustu generací dědí telepatické nadání. Mít nadání není automaticky výhra. Cenu zaplatíte vždycky. Darja se zařekla, že to své nikdy nebude používat. Jsou však věci důležitější než vaše vlastní budoucnost.
Zhluboka se nadechne a zavře oči. Rozšíření vědomí není složité. Pokud to neděláte po dvaadvaceti letech. Darja opouští svou vlastní hlavu. Narazí na mysli Daniela a Petera. Daniel se soustředí na další runové kouzlo a Peter se zájmem přihlíží. Rozčilený bezpečák mluvící do vysílačky. Znepokojený prodavač u obřího řetízáku. Strážník z místního zvláštního oddělení prohledává areál. Stovky duší.
Slabý záchvěv Mirjaniny přítomnosti. Je blízko! Darja se otáčí k ní. Mirjana jí mizí z dohledu. Svět se zhoupne. Darja ztratí koncentraci. Prudký návrat dovnitř vlastní hlavy. Zalapá po dechu.
Když otevře oči, dívá se přímo na obří řetízák.

„Je tam,“ hlesne. „Uvnitř toho prostoru.“
Strážník mizí v davu. Darja se rozběhne za ním a popadne ho za ruku. Strážník se polekaně otočí. Je velmi mladý. Není mu víc než pětadvacet.
„Vím, kde je,“ vychrlí na něj Darja. „V tom velkém kolotoči –“
Strážník na ni hledí beze stopy pochopení. Nerozumí přece česky. Do prdele. Darja se obrátí na Daniela.
Daniel není na lavičce.
Darje se obrátí žaludek. Rozběhne se k Peterovi. Daniel si vždycky poradí. Peter ne.
Před kolotočem pableskuje magická klec. Daniel stojí před ní. Uvnitř se někdo zmítá. Skrz přízračné zelenavé mříže Darja zahlédne záblesk žluté. A pak zelené.
Daniel sundává klec. Popadne grázla pod krkem a přirazí ho k barevné stěně kolotoče. Rána pěstí. Grázlovi se z nosu vyřine krev. Daniel mu přitiskne dlaň k hrudi a vyšle ochromovací kouzlo. Dalším kouzlem ho přibije ke stěně.
Daniel se na cosi ptá v němčině. Odpovědí je mu jen úšklebek. Daniel odstoupí a rozpřáhne paže. Grázl začne řvát bolestí, jak ho neviditelná síla tlačí do země. Boty se mu boří do asfaltu.
„Wo ist meine Tochter, Arschloch?“ vyplivne Daniel podruhé.
„Leck mich doch,“ odsekne grázl. „Ich habe keine Ahnung, was du redest, du Wichser.“
„Co říkal?“ zeptá se Darja, než Daniel znovu rozběsní zemí.
„Že nic neví.“
„Fajn.“ Rodinné dědictví. „Pusť mě k němu, podívám se sama. Bude to rychlejší.“
Daniel po ní udiveně střelí očima. „Jsi si jistá…“
„Tady jde o Mirjanin život. Seru na následky.“
Darja počká, až Daniel převezme Petera. Grázl na ně nechápavě zírá. Pět kroků a Darja je u něj. Popadne ho za čelo a probourá se mu do hlavy.
Telepatie má několik úrovní. Klasické čtení myšlenek není těžké. Stačí trocha talentu, hodně soustředění a hodně cviku. Dál se nedostanete přes bariéru mezi hlavou a vnějším světem. Mívá sílu a tvrdost lebky. Můžete se přes ni opatrně propracovat. Pokud je obrněna kouzly, pak záleží, jak zdatný jste telepat. Darja má velké nadání, ale nemá cvik a s tímhle člověkem ani minimální soucit.
Propracovává se střepy. Musí projít za bariéru. Bolí ji to. Jeho mnohem víc.
Mirjanu najde v čerstvých myšlenkách. Dál putuje po zkratkách a odkazech. Kolotoč. Skvěle vymyšlená skrýš. Skvělý nápad s klíčem ke skrýši. Žetony po kapsách nosí v Prátru kdekdo. Pohybuje se pod posunutým vnímáním. Na čaroděje si dává pozor, někteří umí posunuté vnímání prohlédnout.
Jako ta malá holka. Malá čarodějka.
Neměl čas přemýšlet. Dal jí žeton a řekl, ať se jde projet. Jakmile se dotkne kolotoče, projde portálem. Nedostane se ven. Nemá druhý žeton. Pak se zdekoval pryč.
Darja ví, že v jeho hlavě už nic nenajde.
Sáhne grázlovi do kapsy. Nic. Prohledá ostatní. Žádné žetony. Zalije ji nával nevolnosti.
Někdo se dotkne jejího ramene.
„Axel Fritz,“ řekne nenápadný padesátník v civilu. „Kriminalpolizei.“ Vyslovuje to pečlivě, jako kdyby věděl, že Darja nerozumí německy.
„Hned vám půjdu z cesty,“ procedí mezi zuby Darja. Otočí se ke grázlovi a vší silou ho uhodí pěstí do zubů. Fritz ji chytí za loket a něco tiše říká. Darja ho ignoruje. Ustoupí o krok a rozmáchne se k další ráně.
Pak se jí zatmí před očima. Jako zdálky cítí, jak padá zády k zemi. Někdo ji podepře. Darja se ocitne mezi střepy. Zarývají se jí do těla ze všech stran. Řve bolestí. Uvnitř své vlastní hlavy. Možná skutečně.
Trhne sebou a zvedne se na loktech. Leží na lavičce. Zpětný náraz, proběhne jí hlavou. Cena za magii. Netušila, že to jednou zažije na vlastní kůži.
Posadí se. Vedle lavičky stojí mladý strážník. Daniel zády k ní ruší kouzla, kterými grázla přibil ke stěně a zatlačil do asfaltu. Druhou rukou drží Petera.
Žetony, uvědomí si Darja. Mirjana je ve skrýši. Musíme najít žetony.

„Jaktože nevědí, kde bydlí?“
Noční můra nechce skončit. Darja mačká Peterovu ruku. Mirjana je pár kroků od nich. Kriminálka má pachatele. Proč sakra nedokážou dostat Mirjanu ven?
„Pracují na tom,“ říká jí Daniel. „Prý to může trvat několik hodin.“ Málokdy se skutečně rozčílí, ale teď k tomu nemá daleko.
Darja zavře oči a polkne. „Ne. To nejde. Nemůžeme ji tam nechat tak dlouho.“ Neví, kde je, neví, co se stalo, je tam sama…
Co když se žádné žetony nenajdou?
Daniela něco napadne. Vyskočí z lavičky a německy rychle mluví na Fritze. Ten přikývne, odejde o pár kroků a zavolá někam přes odznak.
„Zkusím ten portál odpečetit bez klíče,“ řekne jí Daniel. „Vyšetřovatel Fritz mi otevře linku na někoho u nich na kriminálce.“
Daniel a Fritz roztahují posunuté vnímání. Pak Fritz podá Danielovi svůj odznak, kývne Darje na pozdrav a odejde pryč.
Pozorovat Daniela při práci Darju nikdy nepřestávalo fascinovat. Daniel se dokáže propojit se zemí i skrz asfalt. V džínách a kožené bundě nevypadá jako mág vysoké úrovně a už vůbec ne jako vysokoškolský učitel. S neuvěřitelnou trpělivostí přejíždí konečky prstů po malované stěně, črtá neviditelné runy a šeptá doprovodná kouzla. Občas zvedne ruku a odrhne si vlasy z očí. Míval hustou černou hřívu. Už mu prošedivěla, ale pořád se odmítá nechat ostříhat nakrátko.
Celý kolotoč přestane svítit. Hladina magie přehlušila elektrické obvody.
„Už vidím vzorec,“ řekne Daniel. „Když to rozmotám, odemknu portál. Ale někdo ho musí držet, jinak se znovu zamkne.“
Víc nemusí říkat. Oběma je jasné, že dovnitř půjde Darja.
Daniel drží pečetící kouzlo v prstech a opatrně rozplétá. Na malbě se něco změní. Darja zamrká. Obrázek je pořád stejný. Prostor kolem ne.
„Narušil jsem plynutí času uvnitř.“
„Co to znamená?“ zeptá se Darja. Nepříjemné tušení.
„Nezdržuj se tam moc dlouho.“
To znamená, že je může rozdělit čas. Darja a Mirjana můžou vyjít za několik hodin. Dní. Let.
Nemůže ji tam nechat.
Darja přikývne a vstoupí do portálu.

Svět uvnitř skrýše vůbec nevypadá jako obrázek, kterým sem prošla. Je černý, plný nehybných tmavých obrysů a zašedlých záclon. Darja proběhne kolem starožitných přesýpacích hodin a dalších kradených předmětů. Jediné, co ji zajímá, je Mirjana.
Odrhne záclonu a ta se jí okamžitě omotá kolem ruky. Doprdele. Roztrhne látku kouzlem. Cáry syčí a plazí se pod tmavou skříň s prosklenými dvířky. Uvnitř jsou police a na nich spousty hodinek.
Darja pohlédne nahoru na strop. Nic. Za ní zlověstně vrznou vrátka od skříně. Darja uskočí.
Snaží se nepřemýšlet, kolik času už uběhlo pro Daniela a Petera.
Jde po špičkách. Nikde nevidí žádný pohyb. Vyhne se červenému perskému koberci. Může to být lup anebo jeho strážce.
Přistoupí ke komodě a truhle u druhé stěny. Na komodě stojí petrolejová lampa. Když se Darja přiblíží, lampa se sama rozsvítí.
„Jdu si pro své dítě,“ pronese Darja nahlas.
Truhla zavrže.
Darja přiblíží ruku k víku. „Otevři se,“ řekne a rychle se ohlédne, jestli se jí něco neděje za zády.
Víko odskočí tak rychle, že Darju málem klepne přes prsty.
Srdce se jí sevře. V truhle leží tváří dolů Mirjana. Potlačí nutkání okamžitě ji zvednout a utéct k portálu.
„Vrať mi moji dceru,“ řekne Darja truhle. Víko se nehýbe. Darja strčí ruku dovnitř truhly, připravená kdykoliv uhnout. Nic se nestane. Nakloní se dopředu, zvedne Mirjanu, přehodí si ji přes rameno a rozběhne se.

Když vyjde ven, je po setmění. Kolem nich žádní obyčejní. V dálce se pomalu otáčí ruské kolo. Někde na druhé straně obřího řetízáku se ozývá rachot a hádají mužské hlasy. Daniel klečí vedle portálu a drží vlákno pečeti, aby se nesmotalo. Peter podřimuje vedle něj. Daniel sebou trhne.
„Jsi zpátky,“ vydechne tiše. Je rozcuchaný a pobledlý.
Darja položí Mirjanu na zem a začne ji prohlížet. Daniel pomalu pouští vlákna. Ruce má v křeči. „Je v pořádku?“ zeptá se polekaně.
„Zatím to vypadá, že ano. Jak dlouho jsem tam byla?“
„Ani nevím. Hlavně, že jsi venku,“ zašeptá Daniel. Ruší všechna kouzla. Světla na kolotoči se rozsvítí. Rachot a hádku na druhé straně vystřídá dvojhlasný jásot.
Mirjana je v pořádku. Darja jí položí ruku a čelo a řekne: „Mirjano, probuď se.“
„Mami?“ zamumlá dívka omámeně. „Co se stalo?“
Daniel si oddechne a stiskne policejní odznak, který má připnutý k bundě.
Darja sevře Mirjanu do náruče a rozpláče se.

Na kriminálce chce Fritz odvést Mirjanu k výslechu. Po chvíli dohadování dovolí Darje, aby šla s nimi. Do kanceláře dorazí strážník a sedne si ke stolu mezi Mirjanu a Fritze. Představí se jako Jacek Zahradka. Mluví perfektní spisovnou češtinou.
„Říkal, že mi dá žeton na kolotoč, když nikomu nic neřeknu,“ vysvětluje Mirjana. „Nelíbil se mi. Myslím, že měl strach, že zavolám policii. Viděla jsem to na něm.“
„Co jsi udělala?“ překládá Zahradka další otázku.
„Chtěla jsem to říct paní v pokladně.“
„Sáhla jsi na ten obrázek na kolotoči?“
Mirjana přikývne.

„Byli dva,“ řekne jim Fritz. „Bratři. Okrádali zákazníky v Prátru. Občas vykradli nějaký obchod v okolí. Starožitnictví a zlatnictví, podle toho, co jste viděla.“
„To je hodně pokročilá magie na dva zlodějíčky,“ zakroutí hlavou Daniel. Mluví česky. Zahradka nehne ani brvou a přeloží to Fritzovi.
Fritz pokrčí rameny. „Chytili jste staršího bratra. Mladší je nadaný. Mohl to dotáhnout k zasvěcení, ale praštil s vysokou už v prváku.“
„Chytili jste ho?“ zeptá se Daniel.
„Ano. Byl schovaný doma. Prý se chvíli předtím pokusil okrást nějakého čaroděje a ten ho dohnal.“
„Aha. To jsem byl asi já,“ řekne Daniel zamyšleně. „Proč se někdo, kdo dokáže otevřít prostor v jiné dimenzi, živí kradením peněženek?“
„Taky to nechápu. Oba dva bydlí na ubytovně mezi námezdními dělníky.“
Darja už se nesnaží chápat. Jen poslouchá.
„Bezpečnostní systém je vysoká magie, přesně jak jste říkal. Dokonce si to pojistili krevním poutem. Kdyby se jednomu uvnitř něco stalo, druhý by ho mohl vytáhnout.“
„Já vím, moje žena ten systém deaktivovala,“ přikývne Daniel. „Co bude dál?“
Fritz rozhodí ruce. „Zaprotokolovat všechny ty krádeže a vloupačky bude trvat docela dlouho. Půjdou sedět na několik let. Ten starší ještě dostane nášup za únos vaší dcery.“
„To je všechno?“ zeptá se Daniel ostře. „A co my?“
„Jeďte domů a dávejte na sebe pozor,“ řekne Fritz.

Darja nahlédne do pokoje. Obě děti klidně spí. Konečně doma.
Unaveně se zavrtá do peřin. Daniel ji zezadu obejme a zaboří tvář do jejích vlasů. Darja hledí oknem do noci. Něco se změnilo. Navždy. Překročila hranici.
Obrátí se a zaboří tvář Danielovi do ramene.
Děti spí v bezpečí svého pokoje.
Nic víc ke štěstí nepotřebuje.