Záblesky Útěků

téma: Nad propastí
Diplomatická mise

Nahoru k Propasti kráčel pomalu a vzpřímeně. Nerozhlížel se. Muži jeho doprovodu ho tiše následovali.
Nesměli dát najevo slabost.
Nad Propastí zastavili. Měli čekat na povolení ke vstupu, ale Vitislav chtěl v obyvatelích Propasti probudit respekt a strach.
Zdánlivě ledabyle uhodil holí do země. Dosud klidná hladina vnitřní tůně se rozvlnila.
Uhodil holí podruhé. Voda vystříkla ve vysokém gejzíru.
Uhodil holí potřetí. Voda se při dopadu spořádaně seskupila do schodišťových stupňů.
Vytvořit pohodlný vchod do chřtánu Hranické Propasti ho stálo mnoho sil, ale nedával to najevo.
Věděl, že cena za magii bude vysoká. Ale někdy je třeba budoucí platby pominout.

téma: Fascinován zpět ve své kleci
Budivoj na cestách

Když vodní mág poprvé spatří moře, zamiluje se. Nechá slanou vodu proudit vlastními žilami a splývá s živlem.
Z těch, kteří v prvotním opojení nedokážou moře opustit, se prý stávají mořští lidé. Ale i těm, kteří dokážou vystoupit zpátky na břeh, zůstane na věky na rtech slaná chuť, tak podobná chuti krve.
Vodní mágové stávají se často námořníky a rybáři, aby nemuseli svou lásku opouštět.
Ale i vodní mágové bývají poutáni povinností.
Budivoj se vrátil domů, aby převzal otcův knížecí stolec.
Ale v srdci mu už navždy zůstala nezacelená rána.
Někdy být doma bolí.
Vrátil se do země bez moře.

téma: Svázané ruce
Častavino přiznání

Sdílely jsme odpovědnost i strach, proto jsme jedna druhé rozuměly.
Sdílely jsme bolest i smutek, proto jsme jedna druhou nosily v srdci.
Sdílely jsme nadání a cíle, proto jsme jedna k druhé cítily úctu.
Pak se naše odpovědnosti střetly.
Naše radosti se rozpadly v prach.
A naše cíle se vzdálily.
Byly jsme přítelkyně, teď jsme nepřátelé.
Kdybychom byly někdo jiný, postavily bychom se proti sobě v boji.
Jedna z nás by zemřela.
Ale já jsem já. Vidím budoucnost. A v té, kde Ludmila sejde ze světa násilnou smrtí, čeká českou magii doba temna.
Nesmím ji zabít a ona to ví.

téma: Dokonalý hostitel
U štědře prostřeného stolu

Vévoda Arnulf je znám svou velkorysou pohostinností. Přijal mě ke svému stolu neprodleně. A je to nějaký stůl! Táhne se do dálky a prohýbá se pod nejlepšími lahůdkami jaké jen Arnulfovi kuchaři dokáží připravit. Vždycky se najde místo pro dalšího příchozího.
Všechno má ale háček.
Mladík po mé levici má v osudu vepsáno, že za svou oddanost a místo u vévodova stolu zaplatí jednou životem.
Muž po mé pravici výměnou za své místo ztratil vlastní hlas. Je jen ozvěnou svého pána - vévody.
Arnulf ke svému stolu přijme každého, kdo se mu může hodit.
Děsím se jakou cenu vyměří pro mne.

téma: Záblesk
Nepodarek

Nedovolili jí mluvit, mohla se jen dívat. Nenadaná. Nechtěná. Nesměla zkazit slavnost.
Nechtěla tam být. Jen rodinná povinnost ji k tomu nutila. Předstírat radost z kouzel otcova schovance. Zatvrdit srdce.
Klevetilo se sice o podstrčeném dítěti, ale Háta byla pravou dcerou svého otce. Dokázala jít za svým stejně krutě a nemilosrdně jako on.
Některá kouzla může provést i ten, kdo nemá magii ve vlastní krvi.
Vylákala chlapce, který ji nahradil v otcově srdci, dolů k potoku. Kamenou čepelí ho ukotvila k zemi. A z jeho krve, bolesti a strachu ukradla záblesk budoucnosti.
Chtěla se pomstít. Už věděla jak ublížit nejvíc.

téma: Oděl se do oceli
Ctiborova odpovědnost

Jako prosebník přistoupil k oltáři v domě Rodových.
“Rodoví duchové,” zašeptal se skloněnou hlavou, “Ochránci a rádci. Žádám vás o ochranu proti černé smrti. Ať alespoň jeden z nás přežije a krev knížecího rodu nezanikne.”
Nad oltářem se objevili tři tváře utkané z šedého dýmu. Ctibor zvedl hlavu a díval se přímo na ně.
“Slyšíme tvou prosbu,” řekla první tvář.
“Soudíme tvou prosbu,” dodala druhá.
“Dáváme ti ochranu,” zasmála se třetí.
Na Ctiborovo tělo začaly přilétat lesklé odštěpky z oltáře. Když jimi zcela pokryt a zcela chráněn padl mrtev k zemi, tváře zmizely.
Rodoví duchové mají zvláštní smysl pro humor.