Příběhy z Budče

Obrázek uživatele Aveva
Z povídky: 

Místo tajemství
čas: 16. století před naším letopočtem - objev potenciálu budečské náhorní planiny
téma: Makovice

Začalo to vlčími máky. Kvetly už jen tam. Opatrně otrhala všechna okvětí. Připravila z nich lék. Nedoufala. Tak blízko k zimě neměl mít sílu, ale účinkoval hned.
Bylo to místem. Všechny byliny z náhorní planiny byly silnější. Všechna kouzla, která provedla tam, účinkovala lépe. Nikdo, krom ní, to nevěděl.
Využívala toho. Léčila. Uzdravovala. Pomáhala.
Ale když jí někdo ublížil, vrátila ránu. Mstila se. Ubližovala.
Pak už nečekala na záminku.
Poroučela. Vládla.
Dokud jeden z nich neodhalil její tajemství, nevstoupil na náhorní planinu a nezačal čarovat.
V bolestech sklízela úrodu vlastní setby - umírala a po těle jí vykvétaly krvavě rudé květy.

Archeolog
čas: 15. století před naším letopočtem - budečská náhorní planina jako prostor magických kultů
téma: Zbraň civilizovanější doby

Štětečkem trpělivě odkrývá vrstvy prachu.
Objevující se ornamenty potvrzují stáří odhadnuté podle vrstvy uložení.
Uzavřená schrána. Neporušená.
Vzrušení mu zrychlí dech, ale ruce jsou pevné.
Ornamenty nejsou písmem, ale svůj význam mají.
Sáhne po papíru. Začne překládat.
Hospoda. Sedí sám. Pije. Děvče u vedlejšího stolu vede přednášku o moudrosti starých národů mírumilovně žijících v souladu s přírodou.
Schrána uložená v aktovce ho děsí. Všechny poznámky spálil.
Nikdo se nesmí dozvědět, co je uvnitř.
Lidé byli vždycky krutí a nemilosrdní.
Nikdo ji nesmí otevřít.
Najdou ho ráno na dně řeky s polovinou ozdobně ryté nádoby z 15. století před naším letopočtem.

Ten první
čas: 13. století před naším letopočtem - první pokusy o osídlení Budče
téma: První kontakt

Byl první, kdo se rozhodl zabrat náhorní planinu pro svůj kmen. Sebrat magickou moc, která tam nehlídaná ležela.
Byl první, kdo vytyčil osadu a přinesl na vrchol všední život.
Byl první, kdo stanul tváří v tvář Velké Temné.
V té chvíli cítil výzvu a příležitost. Pokud dokáže splnit její podmínky, získá nevýslovnou moc.
A někde v tom pohledu do její tváře zešílel.
Jednoho po druhém obětoval všechny členy kmene.
Když šílenství dosáhlo vrcholu, obětoval sám sebe.
Krev mu pomalu unikala ze žil a on se s nadějí naposledy podíval do nitra Velké Temné.
Ale tam byla stále jenom tichá tma.

Příběh o místě
čas: 4. století a dál
téma: Tak za kolik?

Přejít náhorní planinu trvá jen pár minut.
Vytyčit půdorys budoucího domu o chvíli víc.
Poražení a opracování kmenů se táhne dny.
Zahloubit spodní část, z kamenů vyskládat podezdívku, založit ohniště, nic z toho nejde urychlit.
Přijdou problémy. První domy se obrací v prach.
Ale lidé se vracejí.
Domy znovu rostou.
Cesty jsou zpevňovány.
Lidí přibývá.
Budují valy ke své obraně.
Dřevo hoří.
Lidé se nedají vyhnat.
Stavějí domy z kamene.
Věže se pyšně tyčí k obloze.
Hradby svazují.
Sklepení prorůstají planinou.
Místo žije.
Přejít náhorní planinu trvalo pár minut.
Kolik času bylo zapotřebí, aby se z náhorní planiny stalo město?

Zakladatel
čas: 4. století - trvalé osídlení Budče
téma: Neruš moje kruhy

Přišel jsem přilákán silou toho místa. Ale planina mocných kouzel byla prorostlá démonem. Ten mě uchvátil do svých tenat.
Tři dny a tři noci jsem strávil v zajetí Velké Temné.
Ukázala mi minulost, bolest a utrpení těch, kdo na planinu přišli přede mnou.
A pak mě propustila, abych s jejím varováním naložil dle svého nejlepšího rozumu.
Neodešel jsem.
Všichni, kdo se planinu pokusili ovládnout přede mnou, proti Velké Temné bojovali.
Snažili se přerušit její obranné kruhy. Ovládnout ji a zotročit.
Já se vydal tou druhou cestou.
Zesílil jsem kruh, poskytl oporu, podvolil se její vůli.
A tak byla založena Budeč.

Budečské srdce
čas: 4. století - založení Budečské školy
téma: Jsme tým

Je žár, který plane. Je vědomí, které chrání. Albisův věčný oheň a Moldawina bariéra.
Dvě kouzla, navzájem propletená. Dvě kouzla stará jako Budeč sama.
Mnozí hledívali do plamenů a hádali, proč oheň stále hoří, ať pod něj přikládáš, či nepřikládáš. Stejně tak mnozí vyzkoušeli prolomit kouzlo, co nedovolí do středu Budče vstoupit lidem, co k tomu nezískali povolení.
Jak srdce žene krev a krev zas srdce pohání, tak ty dvě kouzla v souznění se jedno s druhým druží.
Ochranné kouzlo ohni dává bezpečí, stálost, výhřevnost.
Oheň pak na oplátku živí bariéru - ten štít, co tolikrát ochránil Budeč od těžkých ztrát.

Pro větší slávu boží
čas: 9. století - stavba rotundy
téma: Zázrak zrození

Bolesti přišly dřív.
Bála se. Po právu. Při každém porodu se žena líbá se smrtí.
Až porodní bába přinesla klid. Tiché vědomí zkušenosti, které rodičce ulehčilo ve strachu.
Dítě bylo ještě malé, prošlo snadno. Holčička. Ale bolesti pokračovaly. Druhé dítě. Chlapec.
Dvojčata.
Vyčerpaná rodička usnula.
V očích porodní báby se zračil děs. Dvojčata. Magické bytosti. Zázrak.
Nahoře, na posvátné planině, žije démon, kterého je třeba usmířit.
Kdo smí odporovat čarodějům?
Odeberou matce obě děti, sešijí je k sobě hrubou nití a plačící uloží do prohlubně v základním kameni.
Démon oběť přijme. Nad těly dvojčat vyroste kostelík.
Pro větší slávu boží.

Nevěř hřebenům
čas: 10. století - Malý Vašík jako Budečský představený
Téma: Kapitální úlovek

“Další hřeben,” zamumlala otráveně.
“Ten už je alespoň desátý!”
“Jo, myslím, že stojíme na největším nalezišti hřebenů z desátého století v Čechách.”
“Tak si nestěžuj, i předci se chtěli česat.”
“No jo, ale když já bych ráda objevila něco úžasně unikátního, nějaký kapitální úlovek!”
“K tomu mají hřebeny pravda daleko.”

*

Vašík se usmál. Občas se vyskytla skupina, která se pustila do předem prohraného boje proti nevyhnutelnosti.
Z téhle jich už dopadli osmnáct. Osmnáct hlav naražených na kůlech podél hlavní cesty do Budče. Na každé hlavě ve vlasech zasunutý hřeben - tajný odznak příslušnosti ke spiknutí.
Dopadnout ostatní bude jen otázkou času.

Sčítání ztrát
čas: 11. století - přesun a ukrytí Budče
téma: Žádám vysvětlení

Míval jsem brtě, krásné, plné včel. Medu nesly pro celou vesnici. V nich jsem měl obživu a budoucnost.
Stávaly v lesích pod městem, které zmizelo. Na místě věží, hradeb a sýpek zbyl jen starý knížecí dvorec, kostelík a val.
Město zmizelo a s ním mé včely. Zbyly prázdné brtě a oči pro pláč.
Obyvatelé zmizelého města skryli své ulice krokům nehodných. Oni sami se vrací a nikdo o ně nestojí.
To jen mé včely zmizely navždy. Ztratil jsem obživu a budoucnost.
Co na to obyvatelé neviděného města na planině?
Jsou to čarodějové. Kdo by se odvážil žádat po nich vysvětlení?

Komentáře

Obrázek uživatele Aries

to je tak neuvěřitelně nádherné (a děsivé)

Obrázek uživatele Aveva

Děkuju :o)
Doufám, že ten architektonický vývoj se všemi jeho příběhy nakonec zvládnu dotáhnout :o)