Magie ledu

Ledové jiskry divoce víří v oslepujícím reji. Skládájí se do složitých obrazců. Proudí.
Chlapec stojí v jejich středu, ve tváři soustředěný výraz. Tvaruje, určuje, tvoří.
Ozve se dutý tón. Jiskry tiše popadají k zemi. Jeho čas vypršel. Opustí chladnou podzemní jeskyni.
Venku, v plném letním slunci, čeká spolužák, který je při cvičení v Ledové jámě na řadě po něm.
“Jak to šlo?”
“Nic moc. Jak loni skoro nesněžilo a nemrzlo, nezvládlo se do Jámy nastřádat dost chladu.”
“No,” povzdech, “naštěstí jsou zkoušky z ledové magie naplánované až na zimu. Budeme prostě doufat, že budoucí sněhy budou vydatnější než ty minulé.”