Na průzkumu

Čas nevinnosti

Narodil jsem se před spoustou let. První dny jsem neustále visel na mamince a držel se cecíku. Když jsem povyrostl a ztěžkl, lítala na lov sama.
Když maminky odletěly, byla nám zima. Neuměli jsme se zahřát sami, takže jsme se tiskli k sobě v jednom chumlu, dokud nedorazily maminky a teplo a mléko.
Pak už nám zima nebyla, ale na mléko jsme se těšili dál.
Pak přišel velký den. Roztáhli jsme křídla, poprvé se pustili trámu a odletěli na první lov.
Maminky nám vysvětlily pravidla netopýřího společenského života a nadšeně vyrazily vstříc zpěvu pánů, protože když děti vyletí, začíná život.

Téma: Už nejsem dítě!

Zvědná výprava

Když nám mámy ukázaly, kde se v Budči zimuje, letní a podzimuje, byli jsem připraveni na život. Dospělí jsme ještě nebyli a místo randění jsme trávili noci objevováním tajemných zákoutí Budče. A že jich bylo!
Jedné noci jsme zabloudili a ranní kuropění nás zastihlo v setmělé opuštěné pracovně. Zavěsili jsme se na záclonu a složili křídla (vrápo se do nich zabalil). Když jste mladí, vyspíte se kdekoli.
Večer jsem se probudil první, protáhl křídla a rozeslechl se. Okno bylo naštěstí otevřené.
Na stole však ležela mapa Budče, a na ní kroužek věže a v něm bílé místo a velký otazník.

Téma: Poslední bílé místo na mapě

Objev

"Věž?" echnul vrápo. "Tam přece žádná věž není!"
"Slýchal jsi pořádně?" rýpla si večerka.
Zahleděli jsme se na mapu.
"To je schodiště. Chodí po něm lidi. Vchod do něj by měl být někde... támhle?"
Kout a starý buben s přetrženým provázkem a povolenou kůží.
"To je divný vchod," zamyslel se drobek. "Tímhle projde možná tady rezoun, ale ne člověk."
Zvědavě jsme přilétli blíž. Buben nevrčel ani nekousal. Vypadal bezpečně.
My netopýři netrpíme klaustrofobií. Ostatně zimujeme v jeskyních. A taky velmi rádi prolézáme úzkými prostorami.
"To by chtělo prozkoumat," děla parkuše.
"Tak na co čekáme?" pronesl jsem otázku velmi řečnickou. "Jdeme!"

Téma: Buben

Alternativní konec příběhu pro ef77 a Aries

V bubnu

Večer se konala oslava Bealtainu.
Bubeník nezaspal, ale zapopíjel. Když zjistil, že se stmívá, vpadl do komory, popadl buben, který se mu zdál o trochu těžší, než obvykle, ale neměl čas nad tím přemýšlet.
bum bum bum
šusty šusty písky písk
"No tohle?" podivil se bubeník.
bum bum
šusty šusty křídloplesky plesk!
Následuje ukázka bohatého pro děti nevhodného netopýřího slovníku na člověkem slyšitelných frekvencích.
"No toto," zakroutil hlavou bubeník a v neblahém tušení otočil buben vzhůru nohama.
Následuje ukázka druhové rozmanitosti budečské noční okřídlené fauny, doprovázená ukázkami rozmanitosti jejich slovníku.
"No proto," usmál se bubeník a otočil buben zpátky.

Téma: Buben

Konec příběhu

Návštěva

Protáhli jsme se otvorem v bubnu schovávajícím otvor ve zdi, poté otvorem ve zdi a pak následovalo schodiště. Přeletěli jsme je a pootevřenými dveřmi se vplížili do tajné komnaty.
Vplížili. Téměř. Dveře vrzly, když se jimi protáhl pořádný chlapák, tedy já.
"Takže se konečně poznáváme, pane doktore Foršunku," řekl shrbený člověk, obrátil se a podivil. "Vy jste taky...?"
"Tam!" kvíkl pestrák. V závěsu za ním jsme přistáli na závěsu.
"Je to pokoj pro návštěvy," zvedl oči ke stropu vrápo.
"To by nebyl skrytý," řekla večerka.
"Co se děje, pane kolego? Proč se neproměníte?" zeptal se shrbený člověk s dlouhými špičáky.

Téma: Upřednostňuji osobní setkání

Ve spárech upíra

Parkuše mě dloubla prstem do žeber.
"... sladké prohry, ale taky kyselá vítězství.
Utečete takhle lovcům upírů, když se proměníte v hejno netopýrů, ale zrovna je období rojení a než se proměníte zpátky, stihnete několikrát oplodnit sami sebe." Smích. "Kdepak proměňování v zimě! To se jen probudíte na jaře okroužkovaní."
Protáhl jsem křídla a vyměnil pohled s vrápem. Zrovna když to začalo být zajímavé, starý upír musel změnit myšlenku.
"Vy toho o rojení ještě moc nevíte. Příští rok budete mrkat na drát."
Pestrák zamrkal už teď, na dveře na schodiště.
"Zato já jsem starej blázen, co se vybavuje s místní omladinou."

Téma: Kyselé vítězství a sladká prohra

Síla vzpomínek

"Nevěřili byste, co si o nás dnes lidi myslí. Nedávno vyšla další kniha, která nás popisuje jako povrchní hejsky vymetající večírky! Naše pověst jde do kytek. Proto jsem taky přijal pozvání pana doktora. Je to historik a studuje upíry. Podle něj jsme studnice vzpomínek." Starý upír se uchichtl. "Než se do nás dá senilita."
Protáhl jsem si křídla. Starý upír nevnímal, že se netváříme jako budečští prvňáčci na hodinách, ale nám bylo žinantní se sebrat a odletět.
Starý upír se zazubil a přibouchl dveře. Naděje na únik byly zmařeny.
"Vy chcete slyšet košilaté historiky o rojení, že?"
Vyvalili jsme uši.

Téma: První třída

Tiše a tajemně

(Pleskání netopýřích křídel, pubertální chichotání)
Rezoun: Bylo to velmi poučné!
Pestrák: To teda.
Večerka: Kluci, až se budeme příští rok rojit...
Parkuše: Ale houby s octem. Tobě se budou líbit jen zpěvy tvého druhu.
Večerka: Ale kdyby... můžeme spolu mít děti?
(Hromadné pubertální chichotání)
Vrápo: Zrovna ty, rezoune, se netvař tak nevinně. Posledně jsi vykládal, že tvůj třetí potenciální otec —
Rezoun: Pátý.
Vrápo: No dobře, tak pátý potenciální otec už ani neví, s kterými se loni za podzimních temných nocí zapomněl. Takže máš asi problém.
Drobek: Poletíš zpívat na jižní Moravu, pro jistotu.
(Pubertální chichotání)
Vrápo (zasněně): Tam žije Sněhurka...

Téma: Tma tmoucí - rozhlasová hra