Horská dráha

Pokud Jacek Zahradka něco nesnáší, je to vstávání v sobotu v šest ráno. Nic jiného vám však nezbývá, když máte velmi tajnou schůzku a váš protějšek tají i vlastní utajení. Touhle dobou není nikde ani noha.
Dvakrát zamáčkne budík, než si uvědomí, proč ten zatracený krám ječí v takovou psí hodinu. Pak asi minutu zírá do stropu. Ze spaní napříč přes křivou dvojpostel ho bolí záda jako čert. Jacek ji ještě pořád nevyhodil, možná protože si nechce přiznat, že na chlapy mít štěstí nebude. Zvedne se na nohy, zastrčí vykukující cíp polštáře do povlaku a jde do koupelny chrstnout si do obličeje studenou vodu, aby se pořádně probral.
Natáhne na sebe džíny s prodřenými lemy, rolák a neurčitě šedou mikinu a nicneříkajícím nápisem a kapucí. Bude ideální, když protějšek pořádně neuvidí jeho ksicht.
Nakonec zpod matrace vyloví pečlivě ukrytou plátěnou tašku s modrou složkou.

Aleksandra Kosturaka probudí zvuk spěchajících kroků. Zamžourá do ranního světla. Nástěnný kalendář ukazuje zasněženou borovici. Je říjen. Kalendář od ledna nikdo neotočil. Aleksandrovi z toho pohledu začne být zima. Přetáhne si peřinu přes hlavu a zavře oči. Vzápětí mu cosi přistane na zádech. Rozespale se zvedne na loktech a sáhne za sebe. Nahmatá kůži. Jeho vlastní kabát. Někdo mu zatřese ramenem.
"Vstávej, musíš zmizet," sykne tajemná dáma včerejší noci, položí na zem Aleksandrovy boty a smaže muří nohu ze zrcadla na zdi naproti posteli. "Co nevidět se vrátí můj manžel."
"Ty jsi vdaná?" zablekotá Aleksandr, zatímco hledá po zemi zbytek svého oblečení.
"Sejde na tom?"
"Neříkala jsi to."
"Říkala jsem ti to dvakrát."
Aleksandr zapne kovový knoflík džín, rychle si nazuje boty a políbí tajemnou dámu na rty.
"Běž," řekne ona a vystrčí ho ven.

Je sedm ráno. Lublaňská tržnice se právě otevírá. Nejlepší maso bude do devíti pryč. Darja Michajlovičová vyklouzne z postele, vezme ze skříně oblečení a políbí spícího manžela. On ji pohladí po zádech a obejme kolem pasu.
"Nemám jít s tebou?"
"Zvládnu to," odpoví Darja. "Někdo musí zůstat s dětmi." Mirjana se bojí chodit mezi lidi.
"Spěcháš?" zeptá se Daniel.
"Jak se to vezme."
"Měla by ses nasnídat, ať se ti někde neudělá špatně."
"Nikdy mi nebývalo špatně," řekne Darja se smíchem. "Nejsem z cukru."
"Nachystám snídani, než se připravíš," rozhodne Daniel a odejde do kuchyně.

Schůzka se koná za nonstopem na periferii Vídně. Jacek sedí na nejméně rozbité lavičce vedle Metfrieda Hexera, šéfa práterských pašeráků, který celý ten policejní průvan přežil bez úhony a v průběhu vyšetřování a soudních procesů ani nepadlo jeho jméno. Jacek si dýchne na dlaně, prokleje svůj pitomý nápad nevzít si zimní bundu a zapřemýšlí, jestli dřív zmrzne, anebo uvidí zástupce tajné organizace, jejíž jméno v procesu také nepadlo. Zatím.
Z mlhy se vynoří nenápadný muž nejasného věku. Ideální špion. Jakmile vám sejde z očí, zapomenete, jak vypadá.
"Dobrý den," řekne mu Jacek. Žádná jména.
"Nuže?" pobídne je zástupce knižní němčinou. "V čem spočívá ta laskavost, o kterou jste chtěli požádat?"
Jde rovnou na věc. Možná taky podcenil ranní mrazíky.
"Naše kontakty zůstávají důvěrné," řekne Hexer stejným nejistě pomalým tónem, možná nevědomky. "Za předpokladu, že někdo nepromluví."
"Ano?" Zástupcův výraz se ze zvědavého změní v číhavý.
"Měli jsme komplikace," upřesní rychle Hexer, když si uvědomí, co řekl. "Nepovedlo se nám zavčasu odstranit klíčovou svědkyni. Promluvila u soudu a je stále naživu, což pro další případné svědky není dobrý příklad."
"Chápu." Výraz se mění v neutrálně vyčkávavý.
"Magický útok by byl podezřelý," dodá Hexer.
"Rozumím." Zástupce přikývne. "Takhle pracujeme jen ve výjimečných případech."
"To je dobře," ozve se Jacek. "Nikdo nebude hledat spojení mezi ní a vámi."
"Budeme pochopitelně potřebovat detailní informace."
Hexer se obrátí na Jacka a ten vytáhne zpod kabátu složku, jejíž obsah včera okopíroval z vyšetřovacích spisů, když byli kolegové na obědě. "Jde o tajné materiály," řekne.
"Na takové jsme zvyklí," odtuší zástupce. "Už v našem vlastním zájmu nepadnou do nepovolaných rukou."
Když zástupce zmizí v ranní mlze, Jacek a Hexer čekají, dokud neuslyší startovat motor jeho auta. Jacek má knedlík v krku. Každým krokem zabředává víc a víc do potíží.
"Vědí to Kosturakovi?" zeptá se do ticha.
Kosturakovi jsou mocný klan, který drží pod palcem černý trh s magickými předměty na východní Ukrajině. Hexer se jako první obrátil na ně. I tehdy s sebou vzal Jacka. Patriarchův syn proklel Michajlovičovou před jejich očima. Něco se nepovedlo a Kosturakovi oznámili, že od ní dávají ruce pryč.
"Ne," odpoví Hexer.
"Měli by to vědět," namítne Jacek. "Nechtěl bych je naštvat."
"Povíš to starému osobně?"
Jacek mlčí. Z té představy mu běhá mráz po zádech.

Sobota ráno je zabitý čas. Aleksandr chvíli bloumá po centru, než najde útulnou čarodějnickou kavárnu, která už má otevřeno. Objedná si snídani a kávu a jde do koupelny. Chvilku zírá do zrcadla na černou skvrnu ve svém vlastním oku. Nechce si na ni zvyknout. Opláchne si obličej. Na pravém spánku má přeložené vlasy. Vztekle je urovná. Cestou ke stolu vezme ze stojanu noviny.
Když vypije asi polovinu kávy, přijde k němu číšník a opatrně se zeptá: "Pan Kosturak?"
Aleksandr zvedne hlavu a okamžitě zapomene, co četl. "Ano?"
"Máte hovor přes vodní síť."
Následuje číšníka ke středověké studni v zadní části domu a přemýšlí, kdo ho shání tak naléhavě. Z rodiny používá vodní síť jen máma, která takhle brzy nevstává. Něco se muselo stát, uvědomí si a zbytky ospalosti jsou definitivně pryč.
Opře se o kamennou zídku a nakloní nad hladinu. Z vody na něj zírá povědomý obličej. Ten policajt na výplatní pásce práterské party, co před třemi týdny Aleksandra okatě okukoval u táty v pracovně. I teď na něj zírá jako na svatý obrázek.
"Zahradka," řekne nervózně češtinou s rakouským přízvukem. "Nedávno jsme se viděli."
"Vzpomínám si." Tuhle zakázku si pamatuje velmi dobře. "Jak jste mě našel?"
"Pomocí stopovací mapy v práci."
"To myslíte vážně?" prohodí Aleksandr. Až dovolá, musí obnovit štít proti stopování.
"Neměl jsem jinou možnost. Nikdo mě neviděl. Volám z veřejné studny." Zahradka se ošije a nervózně rozhlédne.
"Copak vás k tomu vedlo?" Aleksandr se přistihne, že napodobuje zlověstný úsměv a tón hlasu svého otce.
Zahradka se obezřetně přikrčí. "Volám kvůli téže zakázce," vysype ze sebe. "Hexer ji předal jiné straně. Myslím, že byste to měli vědět."
"Bezpochyby," odsekne Aleksandr. "Komu jste to předali?"
"Militii," hlesne Zahradka.
To slovo Aleksandra zároveň přimrazí k zemi a vytrhne ze sobotního rána v kavárně. Zhluboka se nadechne a soustředí na studnu, Zahradku a probíhající hovor.
"Vy kurva z hluzdu zjychaly?" zařve. Ruce mu málem sklouznou po navlhlých kamenech.
"Jestli to už spustili, nespojíme se s nimi, ale vím, jaké mají informace," zablekotá Zahradka. "Můžu --"
"Vy už nedělejte vůbec nic!" vyjede Aleksandr a plácnutím do hladiny ukončí spojení. Spálí si přitom ruku.

Tržiště se nachází na pravém břehu Lublanice, nedaleko majestátně se tyčíčího hradního kopce se středověkým hradem, z jehož věží lze dohlédnout až k Alpám. Hrad pochází ze středověku a je vystavěn nad uzlem magických cest, který je již stovky let ukotven v hradním kopci. Lublaň stírá rozdíly mezi městem a velkoměstem, starým a novým, magickým a obyčejným. Není zde žádná tajná magická čtvrť. Někteří sousedé umí čarovat. Některé domy slouží jinému účelu, než se na první pohled zdá. V Bogdanově stánku s kouzelnými bylinkami jsou skutečně k sehnání kouzelné bylinky. Darja miluje místní atmosféru. Na trh chodí každou sobotu.
Vzduch je plný vůní. Sušené byliny, čerstvá zelenina, houby, pečivo, čaj a káva ze stánku s občerstvením. Darja vloží do košíku drobný sáček se šafránem od Bogdana, pozdraví několik známých a prohodí s nimi pár slov, prokličkuje mezi frontami zákazníků u stánků s cibulí a bylinkami a pozdraví Adrijanu, která se obratem natáhne pro její koš. Adrijana má nejlepší drůbeží a vejce široko daleko.
"Dvacet vajíček a jedno velké kuře jako obvykle?"
"Určitě máš něco speciálního," řekne Darja.
"Krůtí prsa, čerstvá z dnešního rána," zazubí se Adrijana. "Chceš čtyři porce?"
"Chci."
Když se Adrijana obrátí, aby mohla ukrojit z krůtí plece, někdo se dotkne Darjina ramene.
"Neohlížejte se." Zašeptání. Polije ji horko. Hlas zná. "Jdeme." Její levou dlaň sevře ruka v kožené rukavici.
"Adrijano, odložíš mi to? Za chvíli jsem zpátky," vysype ze sebe Darja.
"Jasně," přikývne Adrijana, schová košík pod pult a obrátí se k dalšímu zákazníkovi.
"Nezastavujte se, nezrychlujte krok." Jde těsně za ní. "Hlavně se nerozhlížejte."
Blíží se k okraji tržiště. Darja přemýšlí, kterým kouzlem ho uhodí, jakmile budou pryč z davu. On ji vede přímo do fronty u stánku s občerstvením.
"Kam jdeme?" šeptne Darja.
"Musíme se držet mezi lidmi," odpoví Aleksandr. Darja má dojem, že se mu hlas chvěje neklidem. "Držte se u mě. Neodváží se --"
Najednou ji táhne ven z davu, kolem kováře k výloze zlatnictví se zrcadlovými plochami, v nichž Darja zahlédne jejich odraz. Jeho vidí poprvé. Má vlasy po ramena a těžký kožený kabát. Určitě mu ještě nebylo třicet. Jeho odraz se ztrácí v mlze. Je schovaný za posunutým vnímáním.
Zrcadlo.
Darja ví o Aleksandrovi dvě věci. Je oheň a čaruje se zrcadly. Zabodne pohled do rámu dveří.
"Podívejte se do zrcadla, jinak nás nepřenesu," řekne tiše Aleksandr.
"Nikam s vámi nejdu," odpoví Darja a volnou rukou začne skládat bojové kouzlo.
Tříštění skla jí div neprorazí ušní bubínky. Výloha je pryč a kolem nich hromada střepů. Po zrcadle před nimi se rozběhnou praskliny. Aleksandr přidušeně vykřikne a pustí Darju.
Ona se okamžitě otočí a vyčaruje štít. Aleksandr se drží za rameno. Je bledý jako stěna a po tváři mu stéká studený pot. "Musíme, pryč," vyhekne a vrhne se ke dveřím obchodu. Po druhém kroku se mu podlomí kolena.
"Kurva!" ujede Darje, vrhne se k němu a stiskne krvácející ránu. Ruku má okamžitě od krve. Levačkou vytáhne z kabelky srolované plátěné pouzdro s lékárničkou, které s sebou nosí všude. "Vydržte, vezmu vás do nemocnice," řekne, zatímco rozkládá pouzdro a hledá tlakový obvaz.
"Ne," zašeptá Aleksandr a malátně zavrtí hlavou. "Ne možu."
Darja mu levačkou mu rozepne kabát. Tričko pod ním je prosáklé krví. Kabát přijde o jeden knoflík.
"Proč?" zeptá se Darja.
Už ji nevnímá.

Jacek vyčaruje zvukotěsný štít, jakmile na hladině vody ve dřezu uvidí Metfrieda Hexera. "Sem mi nevolej!" řekne vztekle místo pozdravu.
"Nemám čas čekat, až se uráčíš být na příjmu," odsekne Hexer.
"Co se stalo tak naléhavého?" zeptá se Jacek. Hexer nikdy nevolal zbytečně a nikdy mu nevolal domů.
"Máš kontakty na kriminálce v Lublani?"
Takže je po všem. Jacek o tom nechce nic vědět. Nechce lítat v zametání vražd pod koberec. V Lublani nikoho nezná. Naštěstí. "Bohužel ne," odpoví.
Hexer zakleje. "Pitomci z Militie to podělali nejhorším možným způsobem."
"Co se stalo?" zeptá se Jacek napjatě.
"Umístili jednoho idiota u smíšené lublaňské tržnice. Prošvihl první dobrou a Michajlovičová se mu schovala do největšího davu."
Jackovi spadne ze srdce pořádně velký balvan. Takže nepovedený pokus o vraždu.
"Když se vymotala ven, byla na hranici dostřelu. Idiot to risknul a sundal někoho jiného. Prý si ho nevšiml, svědkové ho taky neviděli. Ten kluk musel být pod posunutým vnímáním," dodá Hexer a povzdechne si.
"Jaký kluk? Jak vypadal?" zeptá se Jacek a radši se chytí dřezu. Nevolnost mu stoupá do hlavy.
"Plus mínus pětadvacet, asi metr osmdesát, delší vlasy," vychrlí Hexer, vzápětí se zarazí se a zabodne pohled Jackovi do tváře. "Co se děje? Jsi zelený jak sedma."
"Máme kurevsky velký problém," hlesne Jacek.

Speciální pavilon lublaňské fakultní nemocnice zabírá část hlavní budovy univerzitního centra. Chirurgie je za rohem. Psychiatrie na druhé straně areálu. Okrově žlutý činžák se služebními byty na dohled. Jeden byt není trvale obydlený. Přespávají v něm praktikanti, přespolní a vůbec všichni, kdo zrovna nemají možnost jet domů. Byt má v zádveří velké zrcadlo, kterým si občas si někdo zkrátí cestu z pavilonu, když se mu nechce obcházet areál ani lézt přes plot.
Darja promíchá lektvar na plynovém sporáku, postaví vodu na kávu a otevře okno. Nastaví tvář chladnému vzduchu. Poslední hodinu se prakticky nezastavila.
Posadí se na okraj postele a prohlédne Aleksandra. Malá změna k lepšímu. Má rameno napadrť a o pár set mililitrů krve méně. Ještě pár hodin nevstane z postele a nebude schopný ani zlevitovat lžíci. Důkladně ho prohlédla, jakmile dolátala natrženou arterii. Stopy po několika běžných úrazech. Není na sebe příliš opatrný. Pravé zápěstí si stihl vymknout třikrát. Nad pravým uchem má okrouhlou jizvu protkanou nepříjemnou magií, která se brání poznání a je sotva viditelná periferním viděním. Darja za dvacet let praxe nic takového neviděla. Nemá čas nad tím přemýšlet.
Aleksandr se může každou chvíli probudit. Možná s ním bude rozumná řeč.
Možná udělala obrovskou hloupost.

Když Jacek běží po schodech ke sklepní studni, stále se nachází uprostřed mlhoviny nevěřícného zděšení. Studnou už necestoval dva roky, protože poblíž domu vznikl uzel Sítě. Jacek zadoufá, že ji mezitím někdo z domu nenechal zablokovat proti cestování.
Zadá první číslo, které ho napadne. Bude to jen přestupní stanice za účelem zametení stop. Všechny sítě je možné sledovat.
Skončí na rozbitém zadním dvorku nonstopu. Tady se ráno scházeli se zástupcem Militie. Za jedno dopoledne se může stát příliš mnoho věcí. Jacek projde nonstopem. Je to bezpečnější než přelézat metr a půl vysoký dřevěný plot. Zlomit si nohu je to poslední, co mu ještě schází. Venku se skryje za posunutým vnímáním a vyčaruje provizorní protistopovací štít. Na pár hodin by to mělo stačit, a mezitím se situace vyjasní. Jacek doufá, že k dobrému.
Zahlédne přijíždějící tramvaj a pustí z hlavy nedaleký uzel Sítě. Pokud se chcete ztratit, není nic lepšího než hromadná doprava obyčejných.

Když Aleksandr procitne, bránice ho bolí jako po desetikilometrovém běhu a je mu jako po těžkém flámu. Má dojem, že leží z kopce hlavou dolů. Nezvyklý dotek drsné látky na kůži a nepříjemně povědomé nepohodlí v loketní jamce. Náplast a plast. Nemůže pohnout pravou rukou. Zhluboka se nadechne a zaměří na vůni vzduchu, aby zahnal nával paniky. Chladný čerstvý vzduch. Žádná směs vůní lektvarů. Žádná dezinfekce. Žádné zvuky.
Zaostří na Michajlovičovou. "Kde to jsem?" Hrdlo má jako vysypané pískem.
"Nechtěl jste do nemocnice," řekne ona.
Aleksandr se odváží podívat na svou ruku. Pod přikrývku vede hadička. Sáhne si na rameno. Před očima mu naskáčou barevné kruhy. Nahmatá obvaz a magickou dlahu. Sjede prsty k loketní jamce.
"Máte v ruce kanylu, nesahejte na ni," řekne Michajlovičová. "Berete nějaké léky?"
Aleksandr zavrtí hlavou a zamotá se mu hlava. Má pocit, že se kousl do jazyka.
"Máte roztříštěné rameno a ztratil jste hodně krve," pokračuje ona. "Z nejhoršího už jste venku, ale nedokážu u vás vyvolat léčebný spánek. Vypadá to, že vaše vlastní léčivá síla je zablokovaná."
Zdá se, že na něco čeká. Aleksandr zírá do zdi a snaží se nemyslet na nic. Někdy to dá dost práce.
"Jak se to stalo?" zeptá se ona.
"Vím o tom teprve tři týdny," odpoví Aleksandr a vzápětí pochopí, že udělal chybu. Před třemi týdny ji proklel a pak se střetl s její kamarádkou a vzápětí s jejím bratrem. Odskákal to prvním vážnějším zraněním za poslední dva roky.
"Co se stalo?" zeptá se Michajlovičová a přitiskne mu palec na zápěstí. Aleksandr reflexivně ucukne.
"Je to následek úrazu," odpoví a zabodne pohled do suku v dřevěném obložení na zdi.
Ona zamyšleně přikývne. "Vyskakuje vám tepová frekvence," řekne. "Léky přestávají působit." Pustí jeho ruku, vezme ze stolu sklenici s vodou a nakape do ní lektvary ze dvou lahviček.
Aleksandr se chce zvednout na lokti. Nemá sílu. Michajlovičová ho podepře a přidrží mu sklenici u rtů.
#
Metfried Hexer po osmnáctém zazvonění praští sluchátkem o vidlici a vylítne z telefonní budky jako namydlený blesk. Tohle už je sakra divné. Militia má někde ve Vídni bezpečný dům s nedohledatelným telefonem, který vždy někdo zvednul. Takže vyklidili dům a zahrabali se někam do severní Makedonie, nebo byli Kosturakovi rychlejší.
Zbývá nonstop, kde se v případě průšvihu setkával s lidmi od Militie. Pár místních ožralů, jeden bezdomovec, jeden kapsář s dámskou peněženkou, dvě šlapky, dva bouchači a Zauber.
"Co tady děláš?" sykne Metfried.
Zauber býval jeho pravá ruka, dokud ho nezašili během loňské šťáry. Vyvázl s velkým vykřičníkem nad hlavou. Od té doby ho Metfried držel dál od kšeftů.
"Dostal jsem zajímavou zprávu," odtuší Zauber.
"Vím o tom," zavrčí Metfried. "Zahradka žvanil. Bál se zavolat starému Kosturakovi, takže zavolal mladému." Největší blbost, jakou Zahradka v životě udělal. Starý Kosturak drží v rukách rozsáhlou mafii, ale mladý je zběhlý v černé magii a naprosto nevypočitatelný.
"Nejsi na takhle vysokou hru už moc starý?" pronese Zauber a kývne na dvojici bouchačů.

Krvetvorný lektvar se dá na silném plameni uvařit za hodinu. Když je hotový, vře při šedesáti stupních a může se nechat probublávat hodiny. Je použitelný jen několik minut po zchladnutí pod bod varu. Je třeba jej prudce zchladit a okamžitě podat pacientovi. Většina léčivých lektvarů připomíná silnější bylinkové čaje a má nezaslouženou pověst hnusné břečky. Krvetvorný lektvar ne. Má chuť a konzistenci zkyslého špenátu a barvu neokysličené krve.
Darja promíchá lektvar, aby se nezačal připalovat. Je na nejmenší plotně nastavené na minimální tah. Zachytí záblesk vědomí a drobný pohyb. Aleksandr zamrká a přimhouří oči. Spal sotva půl hodiny.
"Vadí vám světlo?" zeptá se Darja a sáhne po vypínači.
"Ne." Snaží se přetočit na bok.
"Počkejte," řekne Darja. Zkontroluje dlahu na rameni a sáhne pro polštář. Když Aleksandrovi podsune dlaň po hlavu, on ucukne. "Vím o té jizvě."
Jemu se rozšíří oči překvapením, ale neřekne nic. Darja mu podloží hlavu a zkontroluje infuzi. Pak si jde nalít čaj z termosky.
"Co dalšího víte?" zeptá se Aleksandr ostře.
Darja věděla, že tenhle moment jednou přijde. Měla dost času přemýšlet, vzpomínat a hledat souvislosti. Z duše nesnáší vyhrožování. "Máte za sebou vážné zranění hlavy. Vaše magická aura je v tom místě zdeformovaná černou magií. Ta skvrna ve vašem oku není vrozená heterochromie. Studoval jste vysokou v Budči. Také vím jistě, že se po vás nikdo neshání."
Aleksandr se pokusí posadit, ztěžka klesne zpátky na matraci a zavře oči. "Blufujete," řekne.
"Oba víme, že je to pravda."
"Věřte mi, nechcete být u toho, až přijde moje rodina," odpoví Aleksandr.
"Jak dlouho myslíte, že jste tady?" opáčí Darja.
Mágové mají vnitřní smysl pro čas. Za předpokladu, že jsou zcela při smyslech. Aleksandr zajede pohledem k proužku světla, který se protáhl skrz zatažené závěsy a rozestřel po stěně. Snaží se odhadnout výšku slunce.
"Je půl jedné odpoledne," řekne mu Darja.
Aleksandr nehne ani brvou. "Kde je moje oblečení?" zeptá se.
Darja kývne k poskládanému kabátu na křesle. "Zbytek je v odpadkovém sáčku v kuchyni. Krev se z toho dala ždímat."
"Zůstaly tam po mně stopy?" zeptá se Aleksandr zamyšleně a zadívá se na něco na kabátě. Opuštěná nitka.
Darja vytáhne z kapsy matně kovový knoflík. Teď musí pečlivě vybírat slova. "Tohle a pořádná kaluž krve. Provedla jsem ochranná kouzla, aby vás nikdo nenašel nebo neproklel na dálku. Což vám nemusím vysvětlovat, v tom se vyznáte dobře." Když domluví, má dojem, že teplota v místnosti klesla o několik stupňů.
"Nebylo to moje rozhodnutí," odpoví Aleksandr důrazně. "Dělal jsem, co jsem dostal za úkol. Nemohl jsem si vybírat."
"Dostal jste za úkol ublížit Xénii Vulpesové?"
Aleksandr mlčí. "To byla chyba," řekne potom.
Darja se zhluboka nadechne a napočítá do pěti, aby nezačala ječet. "Chyba?" pronese nevěřícně.
On si lehne na záda a odvrátí tvář. Je to to nejlepší, co mohl udělat.
"Postřelil vás někdo záměrně, nebo to taky byla chyba?" pokračuje Darja. "Kdo to byl?"
"Slyšela jste někdy o Militii?" zeptá se Aleksandr do stěny.
Ví to každé školní dítě. Militia vznikla už někdy ve středověku a za své pokřivené cíle si klade chránit obyčejné, kteří o to nestojí, před čaroději, kteří jim v drtivé většině případů nic nedělají. Prý mají lidi všude a jsou prakticky neviditelní.
"Militia už dávno neútočí na osamocené čaroděje," řekne Darja.
Aleksandr otočí hlavu k ní. "Jste si jistá?" řekne. "Prohlédla jste kulku?"
"Nezůstala vám v těle."
Úšklebek. Jako kdyby ho právě nachytala na švestkách. "Nezůstanou v ráně stopy?" nadhodí. Na švestkách nachytal on ji.
"Ano," odpoví Darja neochotně. "Stříbro."
"Nepřišlo vám to divné?"
"Měla jsem urgentnější věci na práci. Odkud vy víte, co vás trefilo?"
Povzdech. "Znám jejich metody."
To je poslední odpověď, jakou čekala. "Odkud?" vypadne z ní.
"Ráno mně někdo řekl, co se chystá," vychrlí Aleksandr a přitom se jí vyhýbá pohledem. "Pokusil jsem se vám zavolat. Nebyla jste v dosahu. Použil jsem stopovací kouzlo. Chtěl jsem vás doprovodit do bezpečí."
Darja se chvilku snaží poskládat všechno dohromady. Důležitý kus chybí. "Proč?" zeptá se.
"Vaše mrtvola je to poslední, co potřebujeme. Řekli jsme práterským, že od vás dáváme ruce pryč. Vyložili si to po svém a obrátili se na Militii."
"Proč jste se do toho vložil vy?" zeptá se Darja a nechtěně se jí zachvěje hlas.
Aleksandr chvíli mlčí. "Pokud se vám něco stane, budu první, komu půjde o krk," odpoví pak.
"Proč si to myslíte?" Darja potlačí nevolnost z představy, že je něčí figurkou na šachovnici.
"Není to jasné?" řekne on podrážděně. "S kůží jsem na trh šel já. Vulpesová mě viděla. Váš bratr mě viděl." Pro změnu se hlas zachvěje jemu. Má vítr z Karla?
"To je všechno?"
Přikývne.
"Odkud znáte metody Militie?"
On neodpoví.
"Pokoušeli se mě zabít," dodá Darja.
"Mě taky," odpoví Aleksandr. Zavře oči a vypadá, že ho ta dvě slova stála hodně sil.
"Nemluvíte o dnešku, že?"
Ve vzduchu se něco velmi změnilo. Darja okamžitě ví, že jestli teď šlápne vedle, už se od něj nic nedoví. "Chcete si odpočinout?" nadhodí. "Jen vás předtím zkontroluji."
Aleksandr celou dobu zírá nepřítomně zírá do zdi. Tep má lehce zvýšený. Když mu Darja položí ruku zpátky na přikrývku, najednou se obrátí a zadívá jí zpříma do očí. "Co teď?" řekne.
"Ochladím vám krvetvorný lektvar a spojím potrhané tkáně," odpoví Darja. "Za normálních okolností bych vyvolala léčebný spánek, ale u vás to nejde. Pár týdnů se budete muset šetřit."
"Na tohle jsem se neptal."
Začíná další kolečko nenápadného vyhrožování. Darja na to nemá náladu a musí šetřit síly. Látání tkání je náročné na soustředění.
"Chci vědět, na čem jsem," řekne Darja. "Pokud někdo ví, proč po mně jde Militia a donedávna i vaše rodina, jste to ty."
"Kvůli práterským, obchodují spolu. My s Militií nechceme mít nic společného," odpoví Aleksandr bez váhání.
"Nerozumím," řekne Darja.
"Militia nechce mít nic společného s námi," dodá Aleksandr. "Proto vás velmi rychle nechá na pokoji. Na týden se pro jistotu někam schovejte."
Darja se opře o kolena. "Blufujete," řekne, protože nic lepšího ji nenapadne.
"Nemám důvod."
"Máte."
"Neblufuji," řekne Aleksandr. "Práterští jednali s Militií za našimi zády. To se neodpouští."
Darja si jde nalít sklenici vody. Nepřítomně zamíchá lektvar. Teď, po vyčerpávajících hodinách, vyčerpávajících týdnech, vyčerpávajících měsících, se její hlava brání uvěřit, že je po všem. Skutečně. Po všem. Jeden detail nesedí. Nebude to tak jednoduché.
"Když s vaší rodinou Militia nechce mít nic společného," pronese pomalu, "proč se vás pokusili zabít?"
"Ta kulka nebyla určena mně," odpoví on příliš rychle.
"Ne dnes."
Aleksandr si povzdechne. "Asi mi nezbývá, než vám říct všechno, že?"
Darja to na kratičký moment možná nechce slyšet.
"Ta jizva na mé hlavě souvisí s tímhle," pronese Aleksandr ztěžka a ukáže na své levé oko. "Vedlejší účinky léčby."
Darja se málem polije.
"Málem jsem nepřežil. Věděla jste, že vás zásah elektrickým paralyzérem zcela odstřihne od magie? Na pár minut, ale stačí to. Pak ani nepotřebují stříbrné kulky."
"To je jizva po kulce?" vypadne z Darji. Tvar jizvy na to neukazuje.
Aleksandr si přejede rukou po tváři a zavrtí hlavou. "Kladivo," řekne. "Pistole se jí zasekla."
Darja potlačí nevolnost a radši postaví sklenici na linku. Zvítězí profesionální zvědavost. "A ta léčba?"
"Slyšela jste o černých křišťálových koulích?"
Skladuje se v nich magie. Když jsou nabité, září modravým světlem. Nesmí se používat k léčení ani oživování. Darje ujede sprosté slovo. "Co se stane, když..." Otázku radši nedořekne.
Aleksandr se s námahou otočí na bok a přiblíží si zdravou ruku k obličeji. "Tohle," řekne, vyčaruje oheň a jeho očím zmizí bělma i duhovky.
#
Darja promíchá lektvar na plotně, napustí do dřezu vodu a prohledá mrazák. Najde jedno plastové tvořítko a tři dělené sáčky. Mělo by to stačit. V hrnci jsou sotva dvě deci. Krvetvorný lektvar se podává v množství aspoň jednoho doušku na půl litru krevní ztráty. Aleksandr by měl vypít minimálně dva. Než Darja zavře mrazák, vloží do něj hrnek.
Led ve tvořítku drží jako přibitý. Darja jím musí párkrát uhodit o dřez. Se sáčky je to horší. Útržky igelitu se lepí úplně všude. Druhý sáček roztrhne napůl a třetí jednoduše hodí do dřezu.
"Ztratila jste řeč?" promluví Aleksandr.
Darja vyrazí z tvořítka poslední kostky ledu. "Vynechal jste jeden důležitý detail," řekne. "Proč Militia útočila zrovna na vás?"
"Proč to chcete vědět?" opáčí on, nakloní hlavu na stranu a zatváří se posměšně.
"Jsem zvědavý člověk," odvětí Darja. "Nemám ráda děravé historky. Působí nedůvěryhodně."
"Nešlo o mě. Šlo o tu černou křišťálovou kouli."
Darja nahrne led doprostřed dřezu. "Ochladím vám lektvar," řekne. Přenese hrnec do dřezu a vytáhne hrnek z mrazáku. Když z lektvaru přestane stoupat pára, nalije asi půl deci do hrnku a počká, až se teploty srovnají. "Vypijte to hned."
Aleksandr se podívá do hrnku a zbledne jako stěna. "Tohle pít nebudu. Vypadá to jako krvavá kaše," řekne.
"V tom případě musíte do nemocnice na krevní transfuzi," řekne Darja důrazně.
Aleksandr se několikrát prudce nadechne. Darja v duchu spočítá čas. Léky by ještě měly účinkovat.
"Můžu vám dát něco silnějšího na uklidnění," navrhne.
"Nejsem žádný blázen," odsekne vztekle Aleksandr. Zavře oči, vypije lektvar najednou a několikrát polkne naprázdno.

Les je plný studené mlhy a těžké vůně kůry a jehličí. Jackovi trvalo téměř půl hodiny, než našel čistou stojatou vodu. Kdysi to tady znal jako vlastní boty. Co se bratranec oženil, je s ježděním na chatu utrum. Nikdo sem nejezdí už roky.
Ne že by na tom tolik záleželo. Jestli se starý Kosturak domákne, s kým mluvil jeho syn, než ho na lublaňské tržnici sejmula Militia, nezachrání Jacka ani zázrak. I kdyby měl štěstí, za pár dní se mladý Kosturak oklepe a bude pěkně naštvaný.
Na vodní hladinu napíše Hexerovo číslo. Voda se modravě zableskne a Jacek se nedočkavě nakloní dopředu.
Osobu na druhé straně zná. Jmenuje se Zauber a chodíval s Hexerem na schůzky.
"Můžu mluvit s Hexerem?"
Zauber se ušklíbne. "Už ne."
"Kurva," oznámí lesu Jacek a roztřesenýma rukama si přejede po obličeji.

Darja chvíli dutě zírá do vody ve dřezu, než vytáhne špunt. Zítra to bude přesně rok a tři měsíce od noční můry v Prátru. Darja se bojí uvěřit, že je po všem. Potřebuje záruku. Zavadí pohledem o kožený kabát na křesle a něco ji napadne.
Aleksandr spí na boku s koleny přitaženými k tělu. V příliš velké nemocniční uniformě vypadá docela neškodně. Zdání může pořádně klamat. Když mu Darja sáhne na čelo, zavrtí se, ale neprobudí. Možná je tak vyčerpaný. Možná se cítí bezpečně. Mohla by zavolat policii. Mohla by ho zabít, kdyby na to měla žaludek. Nepřežila by příští týden. On to dobře ví.

"To snad nemyslíš vážně?" zařve Axel Fritz, když mu to všechno dojde. Vyskočí, jako kdyby chtěl Jacka na místě uškrtit. Stůl se zatřese a oba Jackem pečlivě připravené šálky kávy vyšplíchnou na podšálky.
Fritz je zásadový slušňák. Nikdy nevzal úplatek. Do práterského případu se loni zakousl jako buldok a nekoukal nalevo ani napravo. Možná Jackovi vyrazí pár zubů, ale nenapráská ho práterským ani Kosturakům.
"Vypadám snad, že mám náladu na hloupé vtipy?" povzdechne si Jacek.
"Objednal jsi vraždu klíčové svědkyně, ty kreténe!" vyplivne Axel.
"Já žádnou vraždu neobjednal!"
"Co jiného sis myslel, že děláš?"
"Michajlovičová je naživu," hlesne Jacek.
Axel zvedne Jacka za límec a dá mu do zubů. "To snad kurva mění situaci?" zařve. "Je naživu, protože jedni tvoji mafiánští kamarádi si to rozmysleli a druzí ji netrefili! Netahej mě tady za fusekli!"
Jacek se odplíží za křeslo. "Vážně si myslíš, že jsem v tom mohl Hexerovi zabránit?" vyjede z něj hořce. "Nemohl jsem dělat vůbec nic! Nikdy jsem neměl na vybranou!"
"Nelži," odpoví ledově Axel. "Nic ti nebránilo poslat je do prdele hned na začátku. Já to udělal a jak vidíš, jsem ještě naživu."
Jacek má najednou knedlík v krku. "Ty jsi věděl...?"
"Měl sis radši najít bohatého chlapa," řekne Axel. "Shniješ v kobce, kreténe."

Darja za sebou zavře domovní dveře a opře se o ně.
"Co se stalo?" zeptá se vyděšeně Daniel.
Ona vytáhne z kapsy kovový knoflík. "Kdyby se ti dostal do rukou ten parchant, který se mě pokusil proklít, co bys udělal?" zeptá se dutě.
Daniel na ni půl vteřiny zírá jako na ducha. Pak ji začne prohlížet detekčními kouzly. "Dal bych mu do zubů," řekne. "Co se stalo?"
"Mně se nic nestalo," hlesne Darja. "V tom je ten háček."

Když se Aleksandr probudí, venku už je tma. Michajlovičová je pryč.
Opatrně se posadí. Jde to. Klekne si k odpadkovému sáčku s oblečením. Tričko a džíny jsou rozstříhané a pokryté zaschlou krví. Bude muset odejít v nemocničním mundúru. Najde rukavice. Nedokáže si nasadit ani pravou. V odpadkovém koši se povalují zakrvácené smotky gázy a zmačkané tkaniny. Vše spálí na popel. Musí kouzlit levačkou. Připadá si celý levý a zpomalený.
Vezme z křesla kabát. Je nezvykle těžký. V rameni zeje rozšklebená zakrvácená díra a třetí knoflík shora chybí. Musel někam spadnout. Aleksandr se rozhlédne po podlaze. Prohledá kapsy kabátu a pak celý byt. Nic nenajde.
Pokusí se dostat pravačku do rukávu. Tohle nepůjde.
V předsíni je zrcadlo. Aleksandr si otevře portál domů.

Xénie Vulpesová opře lokty o výlevku a povzdechne si. Když Darja před půlhodinou vytáčela před vodní spojení její číslo, napadlo ji, že spolu možná mluví naposledy. Xénie chtěla slyšet všechno. Dobrý začátek nemusí hned znamenat dobrý konec.
"Jestli mě pošleš do háje, pochopím to," řekne Darja a poslepu se natáhne po hrnku s teplým zázvorovým čajem. "Neměla jsem jinou možnost."
"Já ti věřím," odpoví Xénie. "Jak víš, že je po všem?"
"Vzala jsem si záruku."
"Jakou?" zeptá se Xénie zvědavě.
Darja ukáže Xénii drobný předmět. "Byl by určitě nerad, kdyby se tohle dostalo do rukou mému bratrovi."
"Tomu věřím." Xénie vypadá přepadle. Z Karla má taky docela vítr.
"Mimochodem," vzpomene si Darja a koutky jí zacukají, "má na pravém předloktí jizvu po pěkně hlubokém kousanci. Nevíš o tom něco?"
"To si piš," odpoví Xénie a v úsměvu vystaví na odiv ostré liščí zuby.

Aleksandr upije ze sklenice a dá si nohy na konferenční stolek. Jeho otec to kupodivu přejde bez komentáře.
"Co sis myslel, že děláš?" pronese. Je to povzdech, ne výčitka.
Aleksandr nemá chuť se hádat. Po hodině doma, zdlouhavém převlečení do plátěných kalhot a svetru, návštěvě sestřenice Ruslany, jednom se sebezapřením vypitém lektvaru a jednom zakázaném panáku se necítí ani o píď lépe.
"Víš, co se mohlo stát, kdyby tě tam Michajlovičová nechala?"
"Mám poměrně dobrou představu," odpoví Aleksandr. "Mám taky poměrně dobrou představu, co by se mohlo stát, kdyby ten šašek Hexer poslal Michajlovičovou pod kytky."
"Pod kytkama je teď Hexer," řekne otec. "Což mně připomíná, že bych si měl popovídat s novou hlavou práterských."
"Připomeň mu, aby v zájmu vlastního zdraví dal ruce pryč od Michajlovičové."
"Pochopitelně," odvětí otec. "Tady jde o princip. Naše rozhodnutí nikdo obcházet nebude."
"Tady jde o můj život," řekne Aleksandr.

Vyšetřovatel Fritz zavolá chvíli poté, co se Darja rozloučila s Xénií. Darja si nalije další čaj.
"Snažíme se identifikovat čaroděje, který na vás před třemi týdny zaútočil," řekne Fritz nakonec.
"Já ho tehdy neviděla vůbec," řekne Darja.
"Znáte jeho jméno?"
Darja zavrtí hlavou. "Nechci je znát," odpoví.

Bledé světlo měsíce v třetí čtvrti rozčtvrcené mříží na okně dopadá přímo na Jackovu válendu. Přetáhne si deku před hlavu.
Žije.
V nic víc doufat nemůže.

Aleksandr vytáhne z drobné krabičky pramen vlasů, stoupne si před zrcadlo a nakreslí na ně několik čar. Odraz zmizí a objeví se koupelna a drobná dívka s kartáčem na vlasy v ruce. Dívka se zarazí uprostřed pohybu a zahledí na Aleksandra, kterého vidí v odrazu stát za sebou. Upustí kartáč a prudce se otočí. Aleksandr zruší kouzlo.
"Ahoj, princezno," řekne tiše a přejede prsty po vlasech.

Darja odemkne skříňku na magické předměty, ze spodní poličky vezme krabičku se silným magickým štítem a vloží do něj kovový knoflík z Aleksandrova kabátu.