Turské pole

Původně jsem tuhle myšlenku chtěla zpracovat jako drabble pro 4D téma "Pole neorané", ale nějak jsem prošvihla termín. Nicméně mi bylo líto zapomenout a tak jsem si to napsala stejně.

Co Matěj pamatoval, leželo to místo ladem. Kdekoli jinde by už za tu dobu vyrážely ze země alespoň mladé břízky, ale tady se neuchytil žádný strom, ani nejmenší keř.
Pole, kde nikdo neorá a neseje.
Louka, kam nikdo nevyhání na pastvu.
I divoká zvěř se mu vyhýbala a ptáci ho oblétali obloukem.
To místo pulzovalo bolestí a strachem. Mrtví se dávno rozpadli v prach, ale pach smrti zůstával.
Nebyl to jen kus země, byla to připomínka. Bolestná připomínka toho, co na bitevním poli dokáže magie.
Matěj se nadechl. Žil ve stínu toho místa celý život. Už v dětství mu prosakovalo do snů, děsilo ho a trápilo. Každá noc, kdy ve snu stanul na dávném bojišti a sledoval jak bojovníci umírají, mu sebrala trochu radosti ze života. Byl jedním z mála, kdo si ty sny pamatoval. Byl jedním z mnoha, které z nich bolela duše.
Obyčejní nevěděli, proč jsou zdejší lidé v jádru tak zatrpklí. Vandrovní se nikdy dlouho nezdrželi. A kouzelníci se s tou bolestí naučili žít. Proč něco měnit?
Ale Matěj se nesmířil. Byl založením hospodář a lidé si možná bolest zasloužili, ale krajina je nevinná a nepatří se ji trestat. Ten kus země trpěl a Matěj se rozhodl to změnit.
Bolest a strach je možné utišit. Sám sebe zapřáhl do pluhu a napjal síly. Řemení se zařízlo do kůže. Na čele vyrazil pot. Zmučená země vykřikla úlevou. Za pluhem se pomalu rozevírala první brázda.
První brázda - první krok ke smíření a pokoji.