Krvavé koleno

Obrázek uživatele Aloisie Trpkošová
Z povídky: 
Štítky: 

Co se stalo, když si děti ve školce hrály na krvavé koleno.
Napsáno v rámci DMD 2019

Krvavé koleno

Učitelka předříkávala, děti chodily v kroužku.
„Sedmá hodina odbila, lampa ještě svítila…“
Dobrý nápad, naučit je starou tradiční hru.
„Osmá hodina odbila, lampa ještě svítila…“
To je legrační, jak se Martínek nemůže dočkat.
„Devátá hodina odbila, lampa ještě svítila…“
Hlásky se ztišily, zněly napjatě a rozechvěle.
Užívají si tajemno!
„Desátá hodina odbila, lampa ještě svítila…“
Jedna zrzavá holčička zaraženě stojí stranou.
Proč Evženka nechtěla hrát? Přece se doopravdy nebojí?
„Jedenáctá hodina odbila, lampa ještě svítila…“
Obloha nad školkou hrozivě potemněla.
Snad se nesbírá na bouřku?
„Dvanáctá hodina odbila, lampa zhasla!“
Zaburácel hrom.
Zahrada se zatřásla.
Z okrasných keřů vykročilo…
Cosi.

Téma: Desátá hodina odbila lampa ještě svítila

Slunovrat

Slunce vystoupá na vrchol své dráhy a marnotratně zaplaví zemi vroucím jasem.
Začíná čas radosti a hojnosti, kdy povstanou nejpříznivější magické síly a slavnostní ohně prozáří kratičkou noc.
Čas, kdy se země otevře, a dá vyrašit divotvorným bylinám a rozkvést zlatému kapradí.
Čas příslibů, milostné touhy a láskyplného sbližování.
Slaví se příchod léta. Nastává doba vítání projasněných dní a vlahých večerů, těšení na tekuté zlato tůní, na omamnou vůni pryskyřice a sladkost jahod.
Nikdo dnes nemyslí na mrazivou temnotu.
Kdo by se v nejkrásnější den děsil nočních příšer? Kdo by se staral o skomírající běsy?
Nikdo.
To je ovšem chyba.

Téma: Příjemné dny

Blesk

Země se chvěje.
Zelená tráva černá vsátou temnotou.
Zaklínadlo vyhlodává trhlinku v realitě.
Cosi se prodere do tohoto světa.
Hladově natáhne pařáty po nejbližší kořisti.
Směšní malí tvorečkové. Křičí? Utíkají? Nevadí, sní si je později.
Ředitelka ve své kanceláři zděšeně vyskočí: „Co se to venku strhlo? Děti jsou ještě na zahradě?“
Rozrazí okno právě v okamžiku, kdy oslnivé blesky rozčísnou temná oblaka.
Jedovaté světlo se odrazí od tabulky skla. Vyšlehne bílý plamen, proplete se s bleskem.
Cosi uvázne lapené v přízračné smyčce.
Na pískovišti leží zapomenuté dětské zrcátko. Sklíčko rovněž plane magickým ohněm.
Jenže je tam prasklinka.
Cosi našlo úkryt.

Téma: Můj nejlepší přítel zrcadlo

Panika

Modré záblesky majáků.
Sirény.
Uniformy a bílé pláště.
Žlutá páska okolo rudého cákance na trávníku.
Rodiče v panice. Šokované děti.
Vulpesovi vtrhnou do zmateného hloučku:
„Kde je Evženka?“
Holčička vletí matce do náruče.
Kratičký okamžik úlevy.
Reportér: „Zdá se, že jedinou smrtelnou obětí útoku je učitelka. Několik dětí utrpělo lehčí zranění. Naštěstí byly nachystané na znamení utíkat. To jim patrně zachránilo život. Šlo o bombový útok?“
Policista: „Vyšetřování sotva začalo.“
Ředitelka v slzách: „Pěkně si hrály, chodily v kroužku, recitovaly říkanku a vtom… vtom se to stalo…“
„Co to bylo za hru?“ vpadne Evžen ostře.
Vzlyk: „Krvavé koleno.“
Evžen zbledne.

Téma: Kolektivní vina

Zrcadlo

Policejní technik propátral zahradu centimetr po centimetru. Posbíral všechny, byť jen nepatrně podezřelé předměty, ale nic se nezdálo být vodítkem k vyšetřování. Prosál pískoviště. Prasklé zrcátko uložil do zvláštního sáčku.
V laboratoři pracují do hluboké noci.
Pořád žádné výsledky.
Laborant si vymění rukavice. Opatrně vyjme zrcátko z obalu.
Cosi se dívá. Vidí svůj vlastní odraz v jeho oku.
Ručička nástěnných hodin poskočí s tichým drnknutím.
„Dvanáctá hodina odbila,“ zamumlá laborant unaveně.
Lesklá ploška se roztříští.
Cosi nabírá sílu.
Roste.
Dvanáctá! Navždycky dvanáctá.
Cosi vnikne do živého černého zrcadla zřítelnice.
Muž vstane jako stroj.
Cosi rozrazí dveře.
Jde.
Nepoznané.
Vstříc noci.

Téma: Falešná identita

Přímý přenos

„Vážení diváci, toto je živé vysílání.“
„Ulicemi Prahy kráčí neznámý muž v bílém plášti. Rozsévá zkázu. Není jisté, jakou silou vládne, nemá žádnou viditelnou zbraň.“
„Vysíláme přímo z místa dění. Roztříštěné výlohy, zpřevracené automobily a desítky raněných jsou jen slabým výčtem toho, co dosud spáchal.“
„Co se momentálně odehrává v ulicích Prahy je nepopsatelné! Množství raněných, desítky mrtvých! Sledujte exkluzivně s námi postup vraždícího monstra!“
„Nepotvrzeně osm mrtvých.“
„Kdo zastaví vraždící monstrum?“
„Sledujte naše vysílání, náš reportér je přitom!“
„Konečně se dostavila zásahová jednotka. Dojde na použití ostrých zbraní?“
„V přímém přenosu….“
Varování: následující záběry jsou drastické.
Cosi se baví.

Téma: Naostro

Rozhovor

„Tak co?“ vydechla Xénie.
Od chvíle, kdy z vyděšené Evženky vymámila sdělení, že se přízrak schoval do zrcátka, jí nedalo spát pomyšlení, že hrůza zdaleka neskončila.
Jen však pohlédla na rozzuřeného Evžena, bylo jasné, jak zbytečnou otázku položila.
„Zrcátko sebrala obyčejná policie a ve městě se dějí příšerné věci,“ cedil Evžen skrz zuby. „Byl jsem tam. Že prý nemůžou nic říct, že předpisy, žádné informace mimo oficiální zprávy. Na Vyšehradě to samé! To už zůstává rozum stát. Situace je prý pod kontrolou! Nesmysl! Hlavně aby nemuseli přiznat, že houby vědí!“
„Co budeme dělat?“ hlesla Xénie.
„Pustíme se do toho sami.“

Téma: Některá témata by se měla zakázat

Hra na schovávanou

Televizní a rozhlasové přenosové technice vypadne signál.
Dějiště masakru zastře mlžná clona.
Zásahová jednotka dorazila.
Samopaly ani neprůstřelné vesty nevidět. Sůl, křišťály, zaklínadla, vykuřovadla z pelyňku a šalvěje jsou ty správné zbraně.
Vypudí Cosi z rozbitého vypůjčeného těla. Donutí ho ukázat pravou podobu.
Vzápětí se černá obludná silueta rozplyne jak dým a zmizí.
Speciální vůz odváží vážně raněného a zcela dezorientovaného laboranta.
Sanitky s posledními oběťmi se s houkáním rozjíždějí k nemocnicím.
Strážníci vyklízejí křižovatku.
Čumilové se rozcházejí.
Policejní mluvčí poskytuje rozhovor médiím.
Cosi se tiše chichotá v prasklině vypouklého zrcadla na nároží.
Těší se, jak jim pocit vítězství zhořkne.

Téma: Pelyněk

Únik

Strážník u žluté pásky se choulí do dlouhého pláště. Zívá. Polevuje v ostražitosti.
Netuší, že ze zrcadla za ním se potichoučku souká černý spár.
Drápy se už už zatínají.
Vtom tmu rozčísne oslnivý blesk.
Cosi zmizí.
Ostré světlo bolí.
Přibíhá rozčilený zrzek: „Člověče, vy tu spíte? Málem vás to dostalo!“
„Kde je?“ blekotá strážník zděšeně.
„V zrcadle.“ Muže následuje žena, šalvěj a černobýl pohotově.
Zas ty protivné byliny!
Cosi hledá úkryt.
Rozbité zamřížované okénko?
Šup tam!
Matné zrcadlení zelených lahví.
Dřevěné sudy.
Osvěžující voda, hřejivý oheň, svěží vzduch, plodná země. Nade vším éter.
Krev a maso nikde?
Cosi začíná zkoumat.

Téma: Sklepmistr

Zásah

Se zatajeným dechem se rozhlížejí po tiché vinotéce.
Vtom se jeden sud zachvěje.
Evžen zpozorní, gestem vyzve Xénii, ať se přesune.
Strážník doplní půlkruh.
Třesknou obruče, tmavé dužiny se rozletí.
V rudé spršce vstává obludný přízrak, vzdouvá se, jako by golem rozpínal mohutné svaly. Hrozí prorazit strop, smést celou budovu.
Neútočí však. Vratce se kymácí.
Zasrší ledově modré blesky.
Cosi chabě vrávorá, bezmocně lapené v planoucím kruhu.
Scvrkává se.
Z odporného monstra zbývá jen černá skvrnka na dlažbě.
Xénie pohotově přiloží snítky černobýlu.
Zažehne hraničku.
Popel zasypou hrstí soli a pohřbí pod dlážkou.
Evžen se usměje: „Tak to bychom měli.“

Téma: Periferní bicáček