Hranická propast

Zpráva z expedice k Hranické propasti

Výstup k Hranické propasti se uskutečnil dne 19.3.2010. Povětrnostní podmínky byly optimální, nálada badatelů dobrá, což se mimo jiné projevovalo zpěvem písní při cestě vlakem do Hranic. Průvodčí byl nadšený méně. Jeho výraz byl až nemístně zděšený.

1. etapa - Hranice

Na začátku výpravy čekal průzkumníky průchod městem Hranice, kde nás jako první pamětihodnost uvítal židovský hřbitov, pracovně označený jako „místo spjaté s příbuznými celebrit“, jelikož je zde možné najít hrob bratrance Franze Kafky, který spáchal sebevraždu, což se promítlo do spisovatelovy tvorby, a nelze v něm najít nedochovaný hrob malého bratra Sigmunda Freuda.

Židovská obec v Hranicích byla natolik svébytná komunita, že při návštěvě Františka Josefa I mocnáře vítali dva starostové, starosta Hranic a starosta židovské obce v Hranicích.

Hranice byly založeny ve 12.-13. století v oblasti podél jantarové stezky. Město vystřídalo různé majitele, včetně Žerotínů. Poslední majitel Václav Mol z Modřelic byl během stavovského povstání zvolen mezi 12 moravských direktorů. Po porážce povstání město ovládnou císařská vojska a oblast se na tři sta let stává majetkem Dietrichsteinů. (Václav Mol byl uvězněn v Olomouci, na doživotí).
Expedice navštívila renesanční zámek s arkádovým nádvořím, dnes sídlo městského úřadu. Vzhledem k čilému úřednickému ruchu jsme žádná strašidla ani nevysvětlitelné jevy nezaznamenali, i když je v tomto případě vysoká pravděpodobnost, že mají noční směnu.

Obdivovali jsme rozlehlé náměstí s měšťanskými domy a barokním kostelem Stětí sv. Jana Křtitele, které si vysloveně říkalo o pohlednicovou podobenku.

2. část – pochod podél Bečvy a výstup na Hůrku

Postupovali jsme podél toku Bečvy údolím směrem k Lázním Teplice nad Bečvou, kde členové expedice vzpomínali na kůry a na krmení pstruhů z mostu nad řekou. V Teplicích naleznete další geologický div této oblasti, Zbrašovské aragonitové jeskyně.
Prošli jsme děsivým podchodem k železniční stanici, kde jsme si začali uvědomovat, že jsme v oblasti se specifickým, děsivým geniem loci. Skeptičtí členové expedice tvrdili, že genius loci zavání močí, ale také zrychlili krok. Poté jsme začali s výstupem, doslova s výstupem, neboť Hranická propast se nachází v národní přírodní rezervaci Hůrka, na kopci, a není se co divit, že naši předkové tomuto místu připisovali podivuhodnou (vesměs negativní) moc. Pokud jdete na houby či na klestí, plahočíte se vzhůru do kopce, jen abyste zničehonic zahučeli do hlubiny, kterou jste v těch místech skutečně nečekali, je určitá rozmrzelost a podezíravost pochopitelná.

Nejhlubší propast na území České republiky vznikla působením výronů minerálních pramenů, tedy ne vlivem povrchové vody jako tomu bývá u krasů. Došlo ke zřícením stropu jeskyně, kterou ve vápencích vyhlodaly agresivní kyselky. Tento poznatek je pro některé členy expedice téměř stejně překvapivý jako obsah místních pověstí a od onoho dne bedlivě zkoumají složení minerálek.
Hloubka suché části propasti je 69,5 m. Na dně leží jezírko, které bylo předmětem několik průzkumů a dosud se nepodařilo určit jeho skutečnou hloubku, případně potvrdit, zda vede do jícnu pekel, či k protinožcům. Jezírko je zmapováno do hloubky úctyhodných - 170 m, nejhlubší ponor proběhl v roce 200, kdy bylo dosaženo hloubky - 181 m, a sonda v roce 1995 pronikla do hloubky - 205 m, aniž se dostala na dno. Existují údaje o dosažení větší hloubky, ale ty nebyly zcela podloženy. Průzkumy Hranické propasti vyvolávají další otázky a teorie, o čemž svědčí i početné otazníky na informační ceduli představující historii ponorů.

Tento krasový útvar můžete nalézt i na Komenského mapě Moravy. První písemná zpráva o propasti pochází z roku 1580 a je velmi výmluvná:

„Na vrchu jest veliká jáma (hrozno na ni hleděti), od vrchu až dolů procházející jako propast aneb radše peklo nějaké,do kteréhožto před časy lidé na smrt odsouzení metáni bývali. V té propasti na dně jest louže nebo voda stojatá, do níž jakž zvěř neb jiná hovada vpadnou, hned se potopí a zahynou.“

O pravdivosti těchto slov jsme se měli zanedlouho přesvědčit.

K propasti se váže řada pověstí. Některé jsou spojeny s blízkým hradem Svrčov, z něhož v současnosti zbývá jen skála, a který nemít turistické označení, skálou i zůstane. Uveďme jednu poetickou pověst:

Ve zříceninách nedaleko Hranic jsou ukryty poklady, jichž lze dosáhnout na Velký pátek. Jistá
žena zde zapomněla své dítě, po roce se naučilo choditi mluvit. Potravou a hračkami jej zaopatřovala bíle oděná paní. Na nedalekém návrší Svrčově viděl jistý muž svini sršící oheň. V tlamě držela zlatý klíč. Když začal ve strachu utíkat, ozval se za ním hlas: „Mohl jsi nás lehce vysvobodit, ale nesměl bys se bát vzít do ruky ten klíč.“ Ohlédl se a spatřil bílou paní. Ta mu pak řekla: „Zde na tomto místě vyroste třešňový strom. Až bude velký, udělá z jeho dřeva truhlář, který se dosud nenarodil, kolébku. A to dítě, které v ní první bude ležet, nás vysvobodí. (1859)

V dalších pověstech již nacházíme dramatičtější a tragičtější tóny. Do propasti údajně skočil na koni Mojmír I., aby v noční tmě zmátl své pronásledovatele a ti aby skočili za ním. Tento vysoce lstivý a pravdě sebevražedný útok přežil (pravděpodobně číhající pod okrajem srázu v oblasti dnešního schodiště k jezírku), případně dějiny Velké Moravy o tak pitoreskním skonu knížete raději mlčí.
Expedice zvažuje i teorii, že kníže na rozdíl od svých nepřátel disponoval okřídleným koněm, což nemusí být až tak fantastická představa vzhledem ke skutečnosti, že Velkomoravská říše udržovala obchodní kontakty se Středomořím a případný import tamějších magických bytostí by nebyl nijak překvapivý.
Další pověst už zachycuje skutečnost, že je Hranická propast spojována s temnými silami podsvětí.

„U Teplic stával nad Bečvou kdysi velký hrad, kde vládl rytíř Rolf. Byl to však rytíř loupeživý. Jen se veselil a jedl, a jakmile došly ty zásoby, vydal se se svou družinou loupit - především na cestě u řeky, kudy projížděli kupci.
Tuto lidskou smečku však jednou stihl boží trest. Jak se vraceli z loupežné výpravy, země se najednou pod nimi otevřela a všechny je pohltila. Zmizel i hrad a v zemi zůstala jen ohromná propast. Prý se z ní ozývá zvonění hradní kaple. A duch rytíř se prý prohání kolem propasti a nakonec se vrhá do hlubin.“

Když se seznámíte s takovými příběhy, ani vás nepřekvapí, že poblíž propasti mimo jiné skutečně došlo k vraždě, které se dopustil sériový vrah. Ale možná vás z toho lehce zamrazí.

3. Vlastní pozorování

a) může se stát, že jezírko zasype spadané listí, v takovém případě radíme nenahýbat se přes okraj a pátrat po náznaku vodní hladiny, prostě tam není, zato vy tam můžete zahučet (viz bod b)
b) je dobré vzít si s sebou na průzkum spolehlivé, vyzrálé osobnosti, kteří vám nedluží vysokou částku peněz, a kteří vám rozmluví snahy lézt přes zamčenou branku za zajímavými záběry z kluzkého srázu
c) sklon skály v jícnu propasti je šikmý a velmi sugestivní, hornina směřuje dolů k jezírku a jako by pozorovatele stahovala dolů (znovu doceníte bod b)
d) začnete vnímat podivné jevy – spadané listí z okolí žene vítr do kopce do jícnu propasti, ale určitě se to dá nějak přirozeně vysvětlit
e) stejně jako to, že všude kolem leží kmeny stromů, které padly za oběť polomu z roku 2008
f) v kmeni stromu – dvojčete jsme nalezli zmenšený model jezírka
g) ten pták jako by nás sledoval, celou dobu – naštěstí se ukázalo, že nejde o zedníčka skalního (Sapkowského pomurnika z Husitské trilogie), který by badatele rychle a brutálně zlikvidoval, pokud by se přiblížili k rozluštění tajemství, v našem případě pokud by se k tajemství jen přiblížili
h) slabší povahy mohou v okolí propasti propadnout lehké paranoii a podezírají brhlíky lesní s krvelačných úmyslů
i) podél turistické stezky na Hůrce expedice našla na kmeni stromu vyřezané runy (neshodli jsme se však na tom, zda je to kód spojený se vstupem do propasti, nebo pozůstatek nějaké hry na hrdiny, a to v lepším případě)
j) hrad Svrčov se maskuje jako obyčejná skála neobyčejně dobře (po rozebrání jeho zdí na stavbu kostela
k) pestrobarevná socha světce zhotovená z jakéhosi plastu stojící na jedné z vyhlídek je tou nejméně podivnou věcí, kterou jsme v oblasti Hůrka zaznamenali

Závěr

Hranická propast vyvolává další a další otázky a zajisté bude předmětem dalšího výzkumu, ať už ze strany potápěčů a geologů, nebo zvědavců na potulkách. Je to místo, které zvláště v době, kdy jsme výpravu podnikli, vzbuzuje v návštěvnících jistou zádumčivost a nejistou zvědavost. Není překvapivé, že se k tomuto místu vážou tajuplné příběhy a že si v blízkosti propasti začnete vymýšlet vlastní. Dohady o tom, kam až propast sahá a případně co leží v jejím nitru (Mojmírovi nepřátelé? Vchod do podsvětí? Austrálie? Nový Zéland?), zůstanou nejspíš dohady ještě dlouho.
Aspoň dokud se nepodaří rozluštit runové kódy a odvést pozornost hlídky brhlíků.

Zdroje

http://www.vkol.cz/cs/aktivity/clanek/povesti-o-pamatkach-mesta-olomouce...
(se zvláštním poděkováním tvůrcům informačních tabulí)
http://www.historie.hranet.cz/trasa/web/tabule-hranicka-propast.pdf
http://cs.wikipedia.org/wiki/Hranick%C3%A1_propast
http://www.stranypotapecske.cz/potapeni/hp170.png