Šerá brázda

Poznámka: Vzniklo v rámci DMD 2013. Něco málo jsem vykradla z Tolkiena, Gaimana a Kinga, ale jinak je to všechno moje. Nebo vší.
Jde o crossover s něčím, co nemůžu ani naznačovat...
Obrázky: tady a tady
Varování: horror

---

1. Soumračný vlak

(téma: vedlejší kolej)

Na pojem Soumračný vlak narazily v Klementinu...

„Staré koleje nejsou vždycky bezpečné. Ne v téhle denní době,“ řekla Elze tvář orámovaná bradkou a brýlemi. „Přijďte zítra.“ A roleta přepážky se s třeskem zavřela.
„Počkejte, pane!“ zaklepala na sklo.

Dana se smála: „Přece se nelekneš sýčkování starého ajznboňáka.
Budeme to muset přejít,“ ukázala na širokou řeku kolejiště.

Za ní se do skal zařezávala zapomenutá trať s dávno vyhnilými pražci ztrácející se v lebedě a kopřivách.
Elze se tam najednou nechtělo. Odjakživa se říkalo, že koleje jsou hranice.

Na Stromovku padla mlha.
Zahoukal vlak.
Dvakrát.

Otočily se a mrtví stáli za nimi.

-

2. Třetí ve tmě

(téma: stará škola)

Dana se ohlédla o zlomek vteřiny dřív. Nečekané rozpliznutí ochranné čáry v mazlavé mlze z ní vysálo veškerou iniciativu...

„Dano, kde jsi?“
Ticho.
Sotva světla Soumračného vlaku zastínily první mátožné postavy, prolomil zděšení, které přikovalo nohy dívek k zemi, nesmlouvavý starý hlas: „Utíkejte!“

„Dano, slyšíš?!“ vřískla Elza. Pak se rozběhla nazdařbůh do tmy, dokud sebou neplácla do bláta.

Mlhu prořízl výkřik.
Když Dana zmizela, dal se vlak znovu do pohybu. Někdo Elze podržel hlavu v podrostu, dokud nepřejel.

„Neříkal jsem ti, abyste sem nelezly?!“ hromoval pan Zababa a oči mu v šeru blýskaly hněvem.
„Co vás v té škole učí...?“

-

3. Krásná, neznámá a černokněžník

(téma: krásná neznámá)

Elza se se srdcem bijícím jak o Zelený čtvrtek nechala zvednout za loket a odtáhnout na dohled nádraží.

„Kolik ti vlastně je? …Šestnáct?“
„Sedmnáct.“
Zastavila se.

„Tak pojď, tady už nic nezmůžeš…“
„A co Danka?“ zachraptěla. „Co se s ní stalo?!“
„Ta hezoučká holka, co byla s tebou? Vzal si ji soumrak,“ řekl krátce.
„To není možné, šly jsme vedle sebe, slyšela jsem ji dýchat, …křičet!“ Vyškubla se panu Zababovi a běžela nazpátek.
Ve tmě zakopla o tělo.

„Vy jste mi lhal,“ obvinila ho Elza, když zvedla oči plné slz.
V kopřivách ležela Dana se zohavenou tváří a ještě dýchala.

-

4. Ta druhá Praha

(téma: to druhé město)

„Počkáme do rána,“ rozhodl Zababa, když Danu ponechali v magickém spánku na kanapi kanceláře přednosty.
„Kávu?“
„Ne, díky. Vy něco víte. Pomozte jí...“

„Až pojede vlak nazpátek, musela bys jím jet.“ A podal Elze starou jízdenku.

Ta si ji zběžně prohlédla. „Chybí cílová stanice,“ upozornila ho. „Kam to jede?“
„Do té... druhé Prahy - města mrtvých. Chceš-li té holce pomoci, musíš tam vyhledat její podobu. A zabít toho, kdo ji veze.“

Ráno, dřív než se rozplynulo šero, Elza nastoupila do Soumračného vlaku. Sotva za ní třeskly dveře, obklopila vagón mlha. Když zmizela, visela na bubenečském nádraží cedule s jediným slovem: Zababov.

-

5. Co temnota schvátí

(téma: invaze)

Soumračný vlak se dal do pohybu. Klapnutí neviditelné výhybky otevřelo cestu pod Peckou a řada vagónů s hřmotem vtrhla na území mrtvých...

Ve vlaku se rozsvítila světla - matná a třaslavá jako stínové postavy samotných cestujících. Tma za okny pohlcovala dušičkové odlesky lamp uvnitř a tam panovalo přízračné příšeří.

Elza překročila práh a čas v podsvětí jí začalo neúprosně odbíjet dunění pražců... Její vlastní hodinky se zastavily.
Dodala si odvahy projít všechny vagóny, ale nikde Dančinu tvář, nebo co by ji připomínalo, nezahlédla. Vpadla tedy do prvního prázdného kupé, zamkla, zatáhla závěsy a podlehla náporu únavy.

Tma se jí vkradla pod víčka...

-

6. Je třeba zabít Danu

(téma: zabít málo)

Probudila se uprostřed ničeho. Zdáli se neslo dunění, snad předzvěst blížící se bouřky. Jako zvuk bubnu - dam, dam, dam...

Najednou všude bylo bílo a Elzu přidusila těžká vůně konvalinek s kalíšky plnými jedu - jako malé smrtničky se houpaly a cinkaly umíráček v úplném bezvětří.

Dam, dam...

Vzpomněla si na svůj úkol - zabít. Málo platné, že neví koho.
Znovu procitla ve vlaku. Usnula tady? ...Zabít málo!

Zabít.

Útržek snu se zatřepal v síti jejích myšlenek.
Vstala.
Za oknem stále stejná prázdnota - člověku to už lezlo na nervy*.

Pohledem zavadila o zrcadlo.
Zela tam Danina tvář stažená z kůže.

Dam, dam... Prásk!

-

7. V zrcadle

(téma: růže)
Soundtrack: najdete tady

Rozbila růžové maso naruby obrácené tváře napadrť, ale smetlo ji to vstříc vířícím úlomkům zrcadla, které se jako stolistka otvíraly stem dalších bodajících plátků...

Zaslechla čísi smích. Zlý smích. Odmrštila roj rozdrceného skla zpátky. Smích odumřel a na podlahu kupé se zřítila kostlivá postava.

Pořezané prsty nebyly tak strašnou daní za vraždu fexta, říkala si Elza, zatímco z něj sloupávala uloupenou tvář.

Teď bude Dana vypadat zase jako dřív - jen kolem těch krásných, hnědých očí jí pleť zůstane zanícená jako po růži...

To se zahojí, řekne pan Zababa.

Příští zastávka: Zababov.
Měla by vystoupit. Jen zemřelí na cestě jedou nonstop.

-

8. Pouto se zemí

(téma: rodná hrouda)

Kvečeru mrtví začali být nepokojní a Elza byla ráda, že konečně vystupuje.

Sotva se dotkla rodné země, věděla, že je něco špatně. Podle nádražních hodin bylo kolem deváté, ale kdo ví, kolik reálného času spotřebovala v Hádu...

Přeběhnout na perón pak bylo dílem okamžiku. Okno kanceláře svítilo do tmy, a když do ní vstoupila s mokvajícím balíčkem v náručí, viděla na panu Zababovi, kolik uhodilo.

Nyní už měla Dana svou tvář zpátky, když odpočívala pod zemí. Elza sebrala hroudu hlíny a jako první ji hodila na rakev.
Hluše to zadunělo.

Pak se nad ní naklonila se zašeptáním: „Aby ses nevracela!“

-

9. Váha zvyku

(téma: zváženo a sečteno)

Ještě noc potom se jí zdálo, jak Dana vztahuje bílé ruce a volá: "Na prsou mě tíží hlína, odejmi ji, Elzo, a já obživnu a všechno bude jako dřív..."

„Nebude.“

Ale vzala do ruky rýč a jako mechanická loutka začala kopat.
„Proč to dělám?!“

Ze stínů se vynořil Zababa. „Víš, Elzo, nikdo ze dne na den nepřestane být černým mágem; tak je tomu jen v pohádkách...“
"Proč jste mi teda pomáhal?“

„I černokněžníci mají slabé chvilky,“ pousmál se a políbil nebožku do vlasů. „Tuhle už nikdo hledat nebude. A teď - zapomeň!“

Pak všechno zmizelo. ...Až na tu hlínu v posteli.

Konec

---
*čtenářům asi taky :)