Drobnosti ze života liškomágů III

Obrázek uživatele Aloisie Trpkošová
Z povídky: 

(Nejen) liščí drablata vzniklá v rámci DMD 2014

Vltavín

Bořek si zase našel chvilku, aby se potají vytratil.
Brouzdal sám trávou na břehu slepého ramene řeky. Ve zpocené dlani zahříval malý zelený kamínek. Uprosil tátu, aby mu ho dal, a teď s ním měl velké plány.
Tady potkal zelenovlasou dívku poprvé. Ona se jednou určitě vrátí. Ukáže jí svůj vltavín. Vysvětlí jí, že je to kousek nebe. Spojil se zemí a nade vše miluje řeku. To se jí určitě bude líbit.
A potom jí ten kamínek daruje. A potom…
Bořek se vznášel s hlavou v oblacích.
Vltavín jeho sny spokojeně polykal a třpytil se jako klidná vodní hladina.

Téma: Kousek nebe

***

Náročná služba

Zamračená zrzka potají sledovala zlatovlasou dívku, jak se pachtí s přeléváním vody.
Pak kácela stromy. Mladík znaveně seděl na pařezu.
„Ani na tohle se nezmůže, nekňuba. Jestli stará čarodějnice nepřijde na švindl, sním vlastní ocas," bručela si zrzka nakvašeně. "Už nikdy nebudu žebrat! Radši chroustat syrové myši, než se nechat nalákat na pečínku a čerstvý chleba a kvůli tomu mít na krku toho…“
„Ryško, pomoc!“
Mládenec se zlatovláskou vyběhli ze zámku. Čarodějnice jim byla v patách.
„U Želmíra, zas to zvoral.“
Vzala na sebe liščí podobu. Odevzdaně vystoupila z úkrytu připravena dál sloužit, bořit hory, vyrovnávat doly, ocasem stopy zametat.

Téma: Pacta sunt servanda

***

Konverzace v kavárně

„Pořád máš trápení s tou chatou?“
„Pořád. Cítím se tam příšerně. Asi ji co nejdřív prodám.“
„A nezkoušela jsi toho senzibila, co doporučovala Helena? Tvrdila tak přesvědčivě, že to není šarlatán.“
Přítelkyně se zakabonila: „Ani nemluv, jsem vzteky bez sebe, když si vzpomenu, jak jsem té potvoře naletěla. Já hloupá se za tím chlapem vláčím až do Lysolaj! Než jsem stačila něco říct, sprostě mě vyhodil!“
„To snad ne?“
„Nechtěl nic slyšet, jen štěknul, ať koukám vypadnout.Tohle Heleně nedaruju, schválně mě poslat za takovým hulvátem.“
Dáma rozhořčeně odložila šálek, až to cinklo, a upravila si límec z liščí kožešiny.

Téma: Cizí kůže

***

Řeč rudého kamene

Drable pro Ryu.

Jsi součást země, kus skály jako já. Sdílíme prudkou vášnivost, radost ze života a vřelost lásky. Máš horkou krev, ale nezapomínej, kdo z nás je moudřejší. Kdo je v těžké chvíli oporou, nezná únavu, varuje před křivým šlápnutím, v temnotě vždy vykřeše jiskřičku naděje. Podrob se mé vůli. Jsem z ohně zrozený, mocný a neohrožený. Nezlomný. Odvracím od tebe nebezpečí, bořím překážky, vdechuji sílu.
Proto mi dopřávej do sytosti žár slunce a očistnou vodní lázeň, projevuj mi náležitou úctu a vděčnost. Bedlivě naslouchej mým radám. Odměním se ti vlídností. Budu ti láskyplným přítelem a ochráncem na život a na smrt.

Téma: Velení nech na mně

***

V nestřeženém okamžiku

Stěny se mírně zachvěly. Následoval mnohem silnější otřes doprovázený podezřelým řinkotem a několika menšími výbuchy.
Xénie se udiveně ohlédla. Evžen normálně zvládá pracovat bez dramatických efektů, co se to tam děje?
Pak zaslechla zoufalé zakvílení dětského hlásku.Vletěla do krámu.
Evžen nikde, asi musel někam odběhnout. Prostor slabě světélkoval rozbouřenou magií. Vzduchem zmateně vířily všechny možné předměty. Barevné kameny se s rachotem sypaly na podlahu. Jedna police se převrátila.
Vyděšená Evženka visela na regále skoro u stropu.
Xénie se zajíkla. Opatrně se proplížila větrnou palbou. Pomohla si levitačním kouzlem. Pevně dítě popadla.
Oddechla si. Tak, teď už může začít zuřit.

Téma: Hlavně klid

***

Ve svém živlu

Bílá omítka lysolajské kapličky svítila do potemnělé krajiny jako jediný pevný bod uprostřed rozbouřených živlů. Větve stromů se divoce zmítaly, vichr rval listí, bral dech. Těžké proudy deště nelítostně bičovaly písčitou pěšinu. Blesk stíhal blesk. Vytí větru skoro zanikalo v nepřetržitém burácení hromů.
Xénie se schovávala pod stříškou kapličky. Nechávala se zasypávat chladivou sprškou. Labužnicky vdechovala vlhký vzduch nabitý elektřinou a vzepjatou magií jejího živlu. Milovala bouřky. Kde by jiný pocítil nepohodlí nebo obavy, tam ona nabírala sílu. Mizel hněv a protivná lítost po té zbytečné hloupé hádce a její obvyklá vyrovnanost se vracela.
Teď už může jít klidně domů.

Téma: Spřízněná duše

***

Turské pole

Váhal dlouho, odkládal nejtěžší rozhodnutí svého života až do samé krajnosti.
Neohrožený Tyr padl. Otřesené řady jeho spolubojovníků kolísají a ochabují navzdory mocné magii, která jim měla zaručit vítězství.
Nezbývá než to učinit. Nebo se stát svědkem rychlého zmaru všeho, co mu bylo uloženo střežit a chránit všemi prostředky.
Rozhodl se a otevřel hrazení posvátného Libušina háje. Démoni rozdráždění pachem krve a tryskající energie smrti se vyřítili na bitevní pole. Zběsile rozsévali zkázu a nebylo síly, která by se jim mohla postavit. Z Lučanů nepřežil jediný.
Budeč unikla smrtelné hrozbě. Nic už nerozptýlí její moc a vliv. Jednou pro vždy.

Téma: Říše

***

Exemplární poprava

Věstník Velké rady čarodějů, 1815:
Za zločin únosu čtyřletého chlapce byli Kantarella Smetanková, rozená Vrbenská, Antonín Smetanka, Jaroslav Smetanka, Leopold Smetanka a Anastázie Smetanková z rodu liškomágů odsouzeni k trestu smrti stětím.
Rozsudek byl vykonán.

Dlužno poznamenat, že exemplární trest zřejmě odstrašující účinky měl. Nebyly zaznamenány další případy nezákonné praktiky liškomágů unášet děti, u kterých rozeznali magické schopnosti a vlohy k metamorfóze, vychovat je po svém, oženit či provdat za liškomága a zajistit si díky tomu pokračování vlastního rodu bez oslabení specifických schopností.
Nebo možná liškomágové začali být opatrnější, aby je víckrát nechytili. Jejich populace totiž poklesla jen velmi mírně.

Téma: Poprava pampelišek

***

U Jednooké Martinky

„…a tak jsem chtěl tu bestii proklít, ale netroufnul jsem si…“ Chlapík nešťastně popotáhl a dopil do dna. „Aspoň vy mi rozumíte, Martinko. Co vám dlužím?“
Martinka se s účastným úsměvem rozloučila s posledním hostem. Unaveně zavřela lokál.
Těch řečí, co takhle vyslechla. Někdy bezděčně, někdy jako chápavá posluchačka osamělých pijáků.
Oslavy úspěchů – dejte si na mě taky jednu, Martinko – i vzrušená jednání, hádky, nevěry, pletichy, palčivá tajemství vyplavovaná přemírou alkoholu – nikomu ani muk, Martinko – ztroskotané sny, zatrpklá sebelítost, jásavé výtrysky naděje.
Skleničkou mátového likéru odfoukla tíhu cizích starostí.
Tak zas zítra.
Hladové krmiti, žíznivé napájeti, potřebným vlídnou vrbou býti.

Téma: Zpovědnice

***

Snídaně, kde se nic neděje

Drable pro ave

Sluneční paprsky proklouzly pootevřeným oknem a změnily proužkovaný ubrus na zlatě kostkovaný s hrbolky drobečků.
Kuchyně voněla jarním povětřím, opečenou slaninou a čerstvě umletou kávou.
Evženka odstrčila svůj poloprázdný hrníček a se smíchem sledovala, jak poskakuje přes celý stůl a šplíchá zbytky mléka, dokud ho Evžen s přísným pohledem nezastavil. Matka jí rázně utřela pusu.
Evžen spolkl poslední sousto a prohrábl magické pomůcky v batůžku. Nic nechybělo.
„Večer budu zpátky,“ poznamenal.
Xénie s úsměvem přikývla.
Přehodil si batůžek přes rameno a rozčepýřil Evžence vlásky: „Koukej být hodná.“
Políbil ženu i dcerku do vlasů a byl pryč.
Xénie sklidila ze stolu.

Téma: Pac a pusu

Komentáře

Obrázek uživatele Rya

Jééé, moje drabble! A Vltavín! Nádhera! :-)

Obrázek uživatele Aries

:-)

Obrázek uživatele Arengil

Každý ten střípek příběhu bych si s chutí dočetla do konce, chci víc i o postavách, co se jen tak mihnou.

Obrázek uživatele Aries

jé, díky