Pověsti kraje mezi třemi vrchy
Básníkův kraj
Téma: Na vlastní nebezpečí
Žijeme v nádherném kraji, kde se Vysočina lehce dotýká jižních Čech, v kraji bílých bříz, hlubokých lesů, remízků v kamenitých polích. Žijeme mezi třemi vrchy, strážci zadumaných údolí, zpívajících potůčků, zeleného mechu, tichých lesních tajemství. Básníkův kraj, kraj perleťových mlh, zlatého listí, ševelícího rákosí. Přijeďte nás navštívit, kochejte se zjevnou i skrytou krásou. Ale dávejte dobrý pozor. Kdo se nechá vplést do sítí veršů, kdo se zapomene, už se nemusí nikdy vrátit zpět.
Ty české rybníky jsou stříbro slité, žíhané temnem stínů pod oblaky!
My místní dobře víme, že básník měl vodníky v přízni. A jeho stezka vede kolem divoženek.
***
Čeřenův zvon
Téma: Neznámé hranice
Kdysi dávno se pacovský občan Michal Čeřen vydal na pouť do Jeruzaléma. Když se do roka nevrátil, byl jeho majetek prodán a z výtěžku byl, podle Čeřenova přání, ulit kostelní zvon. Po létech vešel do pacovských bran sešlý stařík a zvon se sám rozezněl. S posledním úderem stařec, sám Čeřen, zemřel a zvon pukl.
Takhle se to vypráví dětem.
Nenechte se vysmát.
Čeřen byl mág, černý jako dehet. Vytvořil mocný artefakt, zvon, který proráží hranice, boří bariéry světů a podsvětí. Nikdo neví, kde je ukryt.
Pokud ho najdete, nenechte ho zaznít. Nevíte, jaké dveře otevřete. Ani to, kdo jimi vejde.
***
Otec, matka a dítě
Téma: Slaměný vdovec
Měl manželku, čekali dítě. Oral, sel, sklízel, lopotil se na kamenitých políčkách, pro ně, pro rodinu. Měl malou chaloupku, strakatou kravku, slepice a kozu a cítil se jako boháč.
Už nemá ženu. Ani dítě nemá. Je vdovec, a přece si tak vůbec nepřipadá.
Jedna žena z Litohoště utopila svoje dítě. Když si svůj čin uvědomila, sama se zabila. Od té doby je na břehu litohošťského rybníka slyšet dětský pláč. Bílá postava na druhé straně se snaží přejít hladinu a dostat se k svému dítěti, aby jej utišila. Nikdy se jí to nepodaří.
Někdy se na ně v noci chodí dívat.
***
Zlá paní
Téma: Nevidím zlo neslyším zlo nemluvím zlo
Pacovskému panství vládla krutá paní, služebnictvo týrala, pro poddané byla ztělesněné zlo. Jednou o senoseči jela na hrad Kámen a zkrátila si cestu přes louku, kde lidé kosili trávu. Jakmile kočár vjel na čerstvě posekanou louku, začala se pod ním propadat zem, jakoby se na tom místě znenadání objevila bažina. Poddaní zachránili kočího, a pak se mlčky odvrátili, hluší k nářkům a slepí k zoufalství zlé paní. Volala, plakala, prosila, kámen by se ustrnul – marně. Nakonec slibovala – peníze, úlevy, žádnou robotu. Naslibovala hory doly, než se poddaní smilovali a vytáhli ji.
Vrátila se na zámek a okamžitě nařídila zvýšit daně.
***
Mlýn v Těchobuzi
Téma: Vigilantibus iura
Mlynář v Těchobuzi věřil v právo silnějšího. Tím byl on. Mleče dřel z kůže, mlelo se ve dne v noci, o nedělích i svátcích. Zatímco bohatým mlynář podlézal, z chudáků vyrazil poslední grošík. Z namletého ukrádal. Na koně bral bič. Na čeleď občas taky. Služebná dřela v domě a ještě musela chodit ovce pást.
Dokud si neuvědomila, že i ona má svoje práva.
Dokud se nezadívala na mlýn s vroucím přáním, aby se i s mlynářem do země propadl.
Dokud se to nestalo.
Místo mlýna je hluboká tůň.
Pasačka je v Budči. Tak obrovský potenciál tam neviděli už hodně dlouho.
- Pro psaní komentářů se přihlaste nebo zaregistrujte.
Komentáře
Vítej u nás!
Doufám, že to není poslední počin. Pověst o mlýnu mi dokonce utekla, jsem ráda, že je tady. Pasačka v Budči určitě zazářila.
Děkuju!
Jsem tu moc ráda.
Jéééé! To je dobře, že jsou
Jéééé! To je dobře, že jsou tady, moc ráda jsem si je připomněla a krásně sem zapadnou. Taky doufám, že to nebyl poslední počin :)
Díky!
Díky!
Taky doufám, že to není tvůj
Taky doufám, že to není tvůj poslední Budečský počin. Tvoje pověsti se mi líbí i v květnu ;o)
Děkuju. Zatím můžu slíbit
Děkuju. Zatím můžu slíbit jenom snahu :o).
Jupí, hezky pohromadě. Líbí
Jupí, hezky pohromadě. Líbí se i v červenci!
Díky!
Díky!
A chci vědět něco víc o
A chci vědět něco víc o pasačce i Čeřenovi. :)