část 2. - Hysterie (napsala Julie)

Hladina Vltavy se rozvlnila. Voda se zlomila o pilíř Karlova mostu a ozvalo se tichounké zacinkání aktivovaného kouzla. Slunce zapadalo a barvilo řeku do oranžova. Z hlubin se vynořila světlovlasá hlava. Vyplivla igelitový pytlík a nespokojeně si protřela oči. Pak se nad hladinu vznesla celá postava čarodějky v elegantním (a velice mokrém) šedém hábitu a přesunula se do malé loďky.

Postava se jmenovala Hyacinta (kolegové jí občas přezdívali Hysterie) a byla mladší zaklínačkou ve firmě Petlička & Plot a její šéfovou byla přímo sama slavná, oblíbená a vůbec všeobecně přehnaně dokonalá Mlada Ještěrková-Ocásková, lehce (spíš těžce) dezorganizovaná čarodějka, která Hyacintu trestuhodně podceňovala. Vážně! Přidělovala jí samé papírování. A nutila ji pracovat s tou ošklivou zastaralou kartotékou. Lístky pořád utíkaly! A šuplík Ši - Tň strašně kousal! Hyacinta byla prostě strašně utlačovaná (popravdě řečeno, kolegové jí přezdívali Hysterie úplně vždycky). Mlada o ní dokonce napsala, že „nemá smysl, pro týmovou spolupráci, je přehnaně ctižádostivá a kancelářské svorky si srovnává podle velikosti." Skutečně. Hys... Hyacinta si to přečetla ve své osobní složce. Musela kvůli tomu překonat lstivé a důvtipné nástrahy chránící Mladin trezor (ukrytý za obrazem s přisleplým, senilním a úplně hluchým námořníkem, který dovnitř pustil úplně každého). Byly tam i horší věci. Třeba Bivojova stížnost na Hysteriin (říkali jí tam úplně všichni, takže to nebudeme komplikovat) šedý tvídový plášť. Prý mu připomíná temné kobky plné zoufaných stenů a beznaděje. Takový krásný plášť. Hysterie se v duchu zamračila. Opravdu nečekala, že se dozví až tak strašné věci (a taky nečekala, že papoušek sedící na námořníkově rameni má paměť výbornou a že Mladě pravidelně sděluje, kdo všechno se do jejího trezoru vloupal). O to víc ji překvapil úkol, který jí včera Mlada svěřila.

Další část

„Hys... acinto, přeřadila jsem tě na novou práci."
Mlada se příjemně usmívala a hrála si s dlouhým pavím brkem, který používala na podepisování důležitých dokumentů (Hysterie to považovala za velice nevkusné).

„Ano, madam," Hysterie půvabně kývla hlavou. To ona uměla. Vypadala při tom trochu jako figurka tučňáka, kterou si mudlové občas zdobí kočár nazývaný automobil.

„Postaráš se o kouzlo zajišťující Karlův most. Myslíš, že to zvládneš?"
„Samozřejmě, madam."

Hysterie nesnášela, když jí v práci tykali. Mlada si povzdechla. Skoro jako by věděla na co Hysterie zrovna myslí.

„Raději mi zopakuj celý postup. To víš, tohle je hodně prestižní zakázka."

A tak Hysterie nakonec opravdu pracovala na důležité zakázce. Samozřejmě, že ji to těšilo. Tedy až na tu vodu. A na igelitové pytlíky. A na všechny ty mudly, co jí dupali nad hlavou. Byla to skvělá příležitost. Šéfová možná konečně pochopila... ne, nepochopila. Ani Hysterie nedokázala věřit, že by si Mlada konečně uvědomila, jak cenného zaměstnance přehlíží. Muselo v tom být něco jiného. Ale co?

Hysterie se usadila u Staroměstské mostecké věže a přemýšlela. Bylo to celé takové divné. Mlada si vzala dovolenou. Uprostřed léta jako úplně normální člověk. A co víc, zůstala doma a nevyrazila lovit poklady z lodě Bludného holanďana nebo pečovat o osiřelá mláďata yettyho. Navíc se její jméno ze záhadných důvodů objevilo na budečském seznamu nevítaných osob. Kdo ví, co vlastně... Najednou se Hysterie zarazila a upřela svůj pohled na protější stranu ulice. Byla tam ona! Mlada! Pomalu zacházela pod kamenný oblouk. Šla do Klementina! Do knihovny! O dovolené! Něco podobného bylo pro Hysterii naprosto nepředstavitelné.

Hysterie toho měla s Mladou jen velice málo společného. Snad jen jednu vlastnost. Obě byly strašně, takřka nechutně, zvědavé. A proto se lehce promočená mladší zaklínačka vydala v Mladiných stopách do hlubin Klementýna.

„Konráde, tak ráda vás vidím," zašveholila Hysterie na vrchního knihovníka sípajícím hlasem (to víte, Studovna magické literatury je v pátém patře).

Konrád se na ni přátelsky usmál. Hysterii pro změnu zmrznul úsměv na tváři. Knihovníkův obličej byl polepený zašedlými náplastmi.

„Co se vám stalo?" Vyjekla nezdvořile.

„Ale to nic," mávl rukou knihovník a podrbal se za uchem, „to mi jen včera ožilo celé stádo regálů. Trochu zdivočely. Strašný zmatek. Co potřebujete slečno?"

Hysterie rychle našla ztracený klid a vyrovnanost. V zápětí jí došlo, že neví, co potřebuje.

„Já, já jsem od Petličky a a Plota... moje šéfová..."
„Ahá, Mlada. Hledáte ji? Myslím, že bude ve studovně. Má tady nějaké knížky objednané přes MVS z Budče. Klidně jděte dál. Stejně tam nikdo není. To víte, léto."
Hysterie mu kývnutím poděkovala a nakoukla dovnitř. Zcela zmateně doufala, že se jí podaří s Mladou navázat nezávazný rozhovor a zjistit něco zajímavého. Jenomže uvnitř nikdo nebyl. Jen na stole přímo u okna ležel obrovitánský svazek Velké postavy z dějin Budečských v životní velikosti, tlusté Pojednání o chodbě spirálovitě zakroucené Budčí procházející a útlý svazek Magie dvourozměrného prostoru vytažený z místní příručky. Hysterie na to všechno jen fascinovaně zírala a vzadu v hlavě jí cinkaly droboučké zvonečky.

Dovolená... Cink!

Meziknihovní výpůjčka z Budče... Cink!

Budečský index... Cink!

Dvojrozměrná magie... Cink!

Kniha s obrazy v životní velikosti... Crrrrrrrrrrrr!

Hysterie pomalu otevřela největší knihu. Byla plná obrázků. Obrázků čarodějů v dlouhých pláštích s kápěmi, které jim sahaly hluboko do čela. A na některých stránkách bylo ještě pořád dost místa.