část 4. - Když ještěrka vyklouzne (napsala Ebženka)

Hyacinta měla chuť dostat hezký hysterický záchvat, bohužel ho ale nemohla ventilovat jinam než do svého dvourozměrného rozervaného nitra. Když se kniha zavřela, byla tu úplná tma – jako by ji někdo zamknul do sklepa. Tmy se obvykle bála, dneska ale měla spíš vztek. Než se kniha zavřela, zahlédla pohyb. Musela to být Mlada! Byla to past! Ona to nastražila! Ona zůstala venku!

Jenže… i kdyby tu knihu Hyacinta našla za jiných okolností. Která dívka vychovaná Budečskou školou by alespoň na okamžik nezatoužila po tom stanout na jednom piedestalu s Petronilou Palackou Kreblíkovou, jednou z největších historiček české kouzelnické komunity devatenáctého století! Ženou, která prosazovala popularizaci výuky historie a jejíž spis „Dějiny kouzelnictva bez záhad“ byl natolik skandální, že musel být označen jako mládeži nepřístupný, následkem čehož několik generací studentů excelovalo v historických znalostech!

Okamžik… Petronila? Hyacinta se pokusila pohnout. Byl to divný pocit, ale zkusila zašátrat rukama kolem sebe. Zprava se ozval tichý, ale vzteklý dvourozměrný hlas: „Nerozmachujte se tady jako doma. Když už jste měla tu drzost vetřít se sem podvodem, neobtěžujte nás ostatní, které sem poctivě namalovali. Mimochodem, ten váš hábit je hrozný. Jestli je ve vaší době něco takového v módě, tak se mi podařilo umřít včas.“

Hyacinta s obtížemi přetočila hlavu do opačné poloroviny. Petronila Palacká Kreblíková se tvářila dílem znechuceně, dílem škodolibě a nějak jí připomněla její šéfovou. Zamrazilo ji. Měla si uvědomit, že o povaze madame Kreblíkové se toho nikdy moc nedočetla – všichni její současníci se ji nejspíš obávali kritizovat. A taky si měla uvědomit, že teď cestuje do Budče úplně sama a bez důvodu. Teď bude muset zjistit, kudy z té šlamastyky ven.

Bohužel jediná cesta odsud vede třetím rozměrem, jenže to by kniha musela být otevřená. Opět zpanikařila. Bude muset počkat, až někdo knihu otevře a (ó hrůzo!) potupně mu vysvětlit, jak se sem dostala. Budou se jí posmívat a vyslýchat ji, octne se na indexu stejně jako její šéfová a hlavně se ztrapní před celou Budčí i firmou.

Mlada si spokojeně pobrukovala. Dopsala poslední řádek a znovu si nenápadně lokla mnoholičného lektvaru. Trochu ji tížilo svědomí, že tak ohavně zneužila služeb Hysterie. Až se vrátí, bude Mlada muset být velmi přesvědčivá. Teď ale směle podepsala žádanku jejím rozmáchlým H a odevzdala ji na přepážce.

Konrád položil lísteček do krabičky s nápisem ŽÁDANKY BUDEČ. Mlada věděla, že v okamžiku, kdy dosedne na krabici víko, přemístí se lístečky do podobné krabice na přepážce knihovny v Budči, kde se rozezní jemný hlas zvonku a přivolá knihovnici. Chapadla jejího plánu se rozvinula do první z nesmělých spirál.

Tomáš sledoval Narcise, opatrně opírajícího obrovský svazek na speciální stojánek vedle šéfova stolu. Přemýšlel, jak se ho zbavit, aby se mohl soustředit – s Narcisem za zády to šlo dost těžko. Zvuk zvonku z knihovny signalizující, že je potřeba zkontrolovat bezpečnostní závěr letaxového dopravníku knih, mu ulehčil rozhodování.

„Běžte to vyřídit, prosím,“ propustil Narcise a v duchu si oddechl.

Narcis vykročil a bolestným pohledem se omluvil kancelářským svorkám, které pořád ještě ležely na zemi v žalostné hromádce.

Tomáš počkal, až za ním zaklapnou dveře, a pak se otočil ke stolu. Ještěrky na obrázku se tvářily obzvlášť potměšile. Pomalu začal listovat obřím fasciklem.

Hyacinta zahlédla záblesk světla, a potom další, jak se listy knihy rozvlnily. Někdo jimi otáčel. Nesmí být prozrazena. Jaké má štěstí v neštěstí, že obrazy v knihách nemluví jako portréty. Baba Kreblíková by ji s radostí práskla – skandály, to je její. Světlo bylo stále jasnější a skulinou mezi listy zahlédla reliéfy šnečích skořápek na bohatě vyřezávané příruční knihovně. Budeč. Opět zpanikařila. Kdyby se tak bylo kam skrýt.

Když se otáčel předchozí list, zavřela oči a polkla. Vtom se ozval vzrušený hlas: „Pane, všude vás hledám! Máme menší havárii ve druhém patře, nějací studenti se pokusili přejít Neviditelnou lávku!“

„Hrom do toho!“ zaklel Tomáš, otočil se a s hůlkou v ruce utíkal z místnosti.

Hyacinta vydechla. Její prozrazení se odložilo. Nikdo tu nebyl. Tomu štěstí se nedalo uvěřit.Rychle vyslovila zaklínadlo a už stála na kamenných dlaždicích. Její pohled klouzal kolem dokola. Bolestně se zachvěla při pohledu na kancelářské svorky rozsypané po zemi. Dobrá, to bychom měli. A co teď? Schovat se v Budči není tak těžké, zůstat neobjeven je už horší a nepozorovaně proniknout ven z areálu, to je tvrdý oříšek. Bude muset zatím zalézt někam do kumbálu a použít maskovací zaklínadlo – hloupé je, že jí nikdy moc nešly a ještě se jí třesou ruce.

Hromádka svorek na zemi neodolatelně přitáhla její pohled. Chudinky malé… jak tohle může někdo dopustit! Neohlédla se napravo ani nalevo, vrhla se k nim a začala je třídit do úhledných sloupečků na stole. Právě když byla hotová, ozvaly se na chodbě pomalé kroky. Tak tak stihla skočit za dveře přístěnku plného šanonů a záznamních knih. Skrčila se za polovysokou skříní, na níž leželo několik pořadníků. I přes to, jak byla vyděšená, si nemohla nevšimnout, že šanony jsou srovnány jako podle pravítka a označeny na hřbetě kartotéčními lístky popsanými úhledným písmem. Naprosto nepochopitelně jí to dodalo odvahy, ale pořád ještě nebyla schopná myslet logicky a nedokázala udělat ani to nejprimitivnější nonverbální maskovací kouzlo. V dlani pevně tiskla poslední kancelářskou svorku, ale tentokrát to nepomáhalo.

Narcis vkročil dovnitř. Jeho pohled okamžitě našel dokonale vyrovnané svorky. Tohle nechápal. Tomáš svorky nenávidí, jako všichni.

Zakroutil hlavou. Pak vešel do skladu, aby udělal záznam o další bezpečnostní kontrole. Miloval zápisy o rutinních kontrolách. Když se sklonil nad stolem, uvědomil si, že stín vpravo má jiný tvar než obvykle.

Dokončil zápis a klidně řekl: „Tak vylezte. Vidím vás.“

Hysterie se pomalu zvedla.

Narcisova tvář zvážněla. Jeho dlaň pevněji sevřela hůlku. „Co tu chcete? Čekal jsem studenta na dobrodružné výpravě, a zatím jsem našel špeha.“

Hysterie polkla. Plačtivým hlasem začala vysvětlovat: „Ale já … Mně se jenom stala nehoda! Vůbec za to nemůžu! Já…“ - pokračovala a křečovitými prsty žmoulala svorku.

Narcis namítl: „A to vám mám věřit? Že jste se dostala nejlepším zabezpečovacím systémem dnešní doby až do bezpečnostní centrály, a to všechno úplnou náhodou?“

„To ta pitomá kniha… chci se dostat ven a jít domů a nemít z toho ostudu… Pomůžete mi? Prosím!“

Narcis váhal. Utajit vetřelce by bylo neprofesionální a naprosto by to odporovalo jeho zásadám, přesto měl pocit, že by to měl udělat. Ve zmatku rukávem shodil krabičku kancelářských svorek a oba se k nim sklonili, vděční za chvíli času. Hyacinta doufala, že působí důvěryhodně. Její potenciální zachránce byl upravený a voněl mýdlem. Potlačila nutkání uhladit si účes a věnovala se svorkám.

Její ruce se míhaly s ohromující přesností, Narcis ještě nikdy neviděl takovou techniku. Okouzleně je sledoval. Vtom se ozvaly Tomášovy kroky. Narcis instinktivně odstrčil Hyacintu zpět za skříň, zhasl světlo ve skladu a vyšel ven. Dveře se za ním přivřely.