část 5. - Nápověda

Kancelářskou svorku mudlové vynalezli v roce 1867. Kouzelnická společnost ji převzala nedlouho potom. Její široké využití...

Od schránky MVS se ozval zvonek a vyrušil službu konajícího knihovníka ve čtení. Zastrčil Brakobýlův Seznam mudlovských přínosů kouzelnictvu na správné místo v polici a polechtal knihu po hřbetě, aby jí to nebylo líto. Starat se, aby dlouhé stání v policích nezpůsobovalo knihám proleženiny, patřilo k běžným povinnostem, ale zdálo se, že kdykoli se k čtecí masáži dostane, vždycky se najde něco, co ho vyruší.

Teď vytáhl ze schránky lístek a zvedl obočí. Dneska už druhá objednávka z Klementina. O prázdninách! Ale protože divení neměl v popisu práce, vydal se požadovaný svazek hledat. Když se vracel k letaxovému dopravníku knih, pochopil, že náhodně přečtený útržek z Brakobýla byl neblahou předzvěstí věcí příštích. Mezi regály stál děsivý „Svorkový Narcis“. Knihovník se otřásl.

„Můžu nějak pomoct?“ zeptal se a knihu před sebou držel jako štít.

„Přišel zkontrolovat bezpečnost dopravníku,“ vypravil ze sebe Narcis zadýchaně a trochu nesouvisle.

„Děkuji za optání, bezpečnost je naprosto v pořádku,“ usmál se na něj knihovník. Bezpečnost je docela bezpečné téma, napadlo ho.

„Na našem oddělení jsme slyšeli zvonek,“ řekl Narcis trochu podezřívavě a mnohem méně zadýchaně.

„Ale to musí být chyba nastavení kouzla,“ zaradoval se knihovník, že tak brzy odhalil důvod Narcisovy přítomnosti, „chtěli jste vědět o všem, co přichází dovnitř, ale tohle byla jenom objednávka z Klementina.“

Narcis nebyl hloupý.

„Objednávka? Zase ta Ještěrková?“

„To bychom samozřejmě hlásili okamžitě, vždyť je na indexu! Ne, tuhle knihu si objednala slečna,“ sklonil hlavu a podíval se na lístek ve své ruce, „Hyacinta. Hyacinta Habrová. Tak, snad to čtu dobře.“

Ale to už se Narcis natahoval po knize v jeho ruce.

„Jak sledovat mudly: 100 a 1 zábavný návod?“ přečetl titul. „Proč by si někdo zrovna tohle půjčoval právě tady?“

„Možná proto, že tu knihu právě tady máme,“ urazil se knihovník a knihu mu sebral, „divil byste se, jak velkou radost to té knize udělá, že se zas jednou dostane na vzduch.“

„Dobrá, dobrá,“ uklidňoval ho radši Narcis rychle. V knihovně pracoval před rokem a z té doby si odnesl důležitý poznatek. Knihovníci jsou nerudná a nevděčná čeládka, která svorně odmítla přejít na jeho nový a geniální řadící systém.

„Takže když tvrdíte, že všechno je v pořádku... tak já asi půjdu.“ Nahlédl za knihovnický pultík a uviděl krabici plnou netříděných kancelářských svorek. Otřásl se odporem. „Dejte vědět, až přijde něco nového,“ řekl a s podezřením v očích opustil knihovnu.

Knihovník zavrtěl hlavou a poslal požadovanou knihu do Klementina. Podezřívat nějakou nevinnou Hyacintu Habrovou. Na bezpečnostním oddělení jsou samí paranoidní šílenci.

Zelené světlo signalizovalo, že kniha v pořádku dorazila a knihovník se spokojeně vrátil k práci. Ne nadlouho.

Tomáš se vracel do své kanceláře a přemýšlel, jestli už nějak příliš nezestárl. Ti tři, kteří propadli do díry v neviditelné lávce a uvízli tam, si přece nezasloužili, aby jim vynadal tak ostře. To on a Mlada vyváděli mnohem horší věci. Ale zase se jen málokdy nechali chytit. Koneckonců, nakonec dospěl k názoru, že kdo se nechá chytit, musí s nějakou tou přísností počítat.

Spokojeně svému závěru přikývl a vešel do kanceláře. Narcis stál přede dveřmi do skladu a tvářil se nevinně. To v Tomášovi vzbudilo podezření.

„Stalo se něco?“ zeptal se a udělal krok směrem ke svému podřízenému. Narcis se instinktivně postavil mezi svého šéfa a kliku. Cítil se jako rytíř a sám sebe tím překvapil.

„V knihovně měli novou objednávku,“ řekl, aby přerušil narůstající ticho. „Z Klementina. Na Knihu Jak sledovat mudly. Nějaká Hyacinta Habrová.“

Hysterie překvapeně vykvikla. Kdo by také nebyl překvapen, když se skrývá v rohu čistě uklizeného skladu, hledá ten nejhustší stín, do kterého by se mohl roztéct a najednou uslyší své jméno. Ale jakkoli je to pochopitelné, měla se toho raději vyvarovat, protože v okamžiku, kdy o sobě dala vědět, měl Tomáš v ruce hůlku.

„Něco je ve skladu!“ pokusil se odstrčit Narcise a otevřít dveře.

„Já nic neslyšel!“ nechtěl Narcis ustoupit. „Ale možná jen spadl nějaký šanon. Někteří lidé je skládají tak nedbale!“ dodal a přidal ještě jeden ze svých nejlepších vyčítavých pohledů. Ale Tomáš byl vůči vyčítavým pohledům imunní a měl větší sílu.

Hysterie právě zkoušela sílu autosugesce a přesvědčivě si v duchu opakovala: Jsem neviditelná! Jsem neviditelná! Jsem neviditelná!

Tomáš Narcise konečně odstrčil a otevřel dveře. Lehce vrzly a Tomáš nahlédl do šera.

„VETŘELÉÉÉC! VETŘELÉÉÉC! VETŘELÉÉÉC!“ ozvalo se kvílení a Tomáš, Narcis i Hysterie strnuli.

Všeobecný poplach se prudce rozezněl Budčí. Tomáš i Narcis okamžitě zapomněli na sklad, jako jeden muž vrhli pohled na nástěnnou mapu Budče a pak už běželi přímo do knihovny. Hysterie se sesula k podlaze a zhluboka vydechla.

Když Tomáš s Narcisem doběhli do knihovny, stál už kolem letaxového dopravníku knih dvojitý kruh čarodějů s vytaženými hůlkami. V jednom koutě stálo dokonce Barnabášovo křeslo.

Tomáš se z titulu své funkce začal prodírat kupředu. Schránka na knihy už byla otevřená a dva níže postavení čarodějové se nad ní nakláněli a právě končili s prováděním ověřovacích kouzel. Jeden z nich se zachmuřeně narovnal a podíval se na Tomáše. Když na něj Tomáš tázavě zdvihl obočí, jen zavrtěl hlavou a pokrčil rameny. Tomáš se to tedy rozhodl vzít do svých rukou.

Ve schránce ležel jen jeden útlý svazek.

„Jak sledovat mudly,“ přečetl Tomáš. Nezdálo se, že by to byla nějak nebezpečná kniha. Vzal ji do ruky a ona se samovolně otevřela v místě, kde do ní byl vložen silný, jedovatě zelený papír, hustě a nečitelně popsaný drobným fialovým písmem.

Tomáš na něj chvíli zíral a pak se zadíval do knihy. Upoutal ho kus textu.

Začarujeme-li vybraného mudlu přesně dle uvedených instrukcí, nevšimne si ničeho. Nežádoucí vedlejší účinky v podobě náhlé žaludeční nevolnosti, padání vlasů a brnění v palcích u nohou se dostavují pouze velice zřídka.

Pro zaznamenávání jeho pohybu můžete užít list papíru vhodných rozměrů, kde bude kouzlo zaznamenávat mudlí trajektorii od námi zvoleného výchozího bodu nejméně čtyřiadvacet hodin.

Použijete-li místo volného listu mapu, je třeba přemýšlet při volbě měřítka, neboť kouzelná barva, která je zároveň vaším mudlou, udržuje přesnost jen na několik metrů. Důležité je také, aby orientace mapy v okamžiku kouzla odpovídala orientaci okolního světa.

Tomáš četl, ale nechápal, pak jeho oči upoutal ten zelený papír. Právě se na něm objevoval nějaký další zápis. Písmo bylo stejné, ale než nová slova splynula s počmáraným pozadím, zazářila na okamžik dost dlouhý, aby je Tomáš mohl přečíst.

U Libušiných vousů, mantichora už je skoro v ohradě. To bylo tak snadné...

A Tomášovi to došlo.

Potvora, napadlo ho, většinu členů bezpečnosti přilákala sem a teď už je nejspíš uvnitř. Nemůže být moc daleko od toho papíru.

Měl chuť si odplivnout. Nejen, že ho doběhla, ale musela mu to předhodit i s nápovědou, jako by na to sám nepřišel. Barva, která je mudlou! Tohle od ní nebylo hezké. Protože ten kus papíru, byl zcela nepochybně Mladou. Mysl fyzicky oddělená od těla.

Budečská ochrana byla odjakživa namířená spíš proti nitru člověka, protože ho nelze změnit tak snadno jako vnějšek. A protože Mlada byla na indexu, vcelku by se dovnitř nikdy nedostala. Po rozdělení vzbudila rozruch jen její vnitřní část. Mladino tělo dokáže proklouznout nepozorovaně.

Tomáš potlačil nutkání uznale pokývat hlavou. Čekala ho nepříjemná povinnost. Musel vymyslet něco, čím by to všem přítomným čarodějům vysvětlil. Zatraceně, na výmluvy byla vždycky lepší Mlada, blesklo mu hlavou a s nejistým úsměvem se obrátil k ostatním.