část 7. - Much-o-lap-ky (napsala Julie)

Mlada se zašťourala v uchu. Prototyp odposlouchávacího zařízení fungoval skoro perfektně. Až na tu hlasitost. Z tohohle jí bude třeštit hlava ještě týden. V duchu poděkovala firemním vývojářům, že si dali načas. Ještěže tohle není na trhu. Pro všechny případy ale mrňavého škvoroidního tvora z ucha vytáhla. Jednak se říkalo, že to není úplně nejzdravější a potom taky rozhodně nestála o to, slyšet hysterickou Hysterii v Tomášově pracovně. Málem by jí ho bylo líto, ale teď se nesměla rozptylovat. Musela se připravit.

Lesík, který z části zasahoval do budečských pozemků, byl ideální úkryt. Stočila svoje civilní šaty do uzlíčku a nasoukala se do pracovní maskovací kombinézy se vzorem kamenné zdi zdobené občasným gobelínem. Dopnula poslední neviditelný knoflík a rozmotala jako vždy zašmodrchané samoúchytné tkaničky na botách s podrážkou z pravých pijavic (drží vždy a na všem!). Křížem přes ramena si pověsila dva zásobníkové pásy. Pak si ještě sepnula vlasy, aby se nepletly, navlékla si batůžek a bylo hotovo.

Vyrazila pomalým obezřetným krokem. Před zadní brankou se zastavila. Věděla, že Tomáš už stoprocentně spustil vnitřní výstražnou síť. S nepatrným úšklebkem si do úst vložila mrkvovou žvýkačku. Stačilo pár žvýků a obdélníkový vchod do Budče se rozzářil pohyblivou červenou linkou. Jen jedna? podivila se Mlada a zaostřila na droboučkou fosforeskující mušku, která ostražitě a bleskurychle přelétala z jedné strany dveří na druhou. Nadechla se, přikrčila a stylem žabka vhopkala do budovy.

Uvnitř bylo mušek mnohonásobně více. Mlada se narovnala. Svraštila soustředěně obočí a ladným pohybem si nasadila černé brýle. Odhodila si z očí neposlušný pramen vlasů a hrábla do zásobníku pro první dvě ruličky.

Jedeme na to!

S výkřikem „Hajíííííííííííí!" se pružným saltem vrhla mezi červená světélka. Ještě za letu rozbalila obě mucholapky. Když dopadla na zem, byly už pruhy lekavého papíru celé zčervenalé.

Odhodila je a vytáhla další. Výskok a otočka.

Salto.

Koutkem oka zachytila, že se někdo blíží.

Pijavicové boty nezklamaly. Bez dechu visela za nohu ze stropu. Naštěstí jen student. Hloupý, nevšímavý student, který přehlédl pohozené mucholapky.

Konečně je pryč. Neobtěžovala se slézat a pokračovala po stropě.

Muší síť houstla. Mucholapky ubývaly. Už jen jedna chodba.

Soustředila se. Jen neplýtvat municí. Její pohyby se zrytmizovaly. Rozbalit, výpad, otočka, sehnout se, protočit mucholapku pod hlavou.

Seskočila. Kotrmelec. Už je skoro tam.

Zbývalo jen pět metrů, když jí došly. Potichu zaklela. Tomáš jí vždycky vyčítal, že je příliš rozhazovačná.

Mušky se naštěstí kletby lekly a uletěly. Mlada si dovolila blažený úsměv a sáhla do výklenku za květináčem se striptýznicí. Musela obětovat pravý rukáv, ale bylo to tam! Tomáš pořád respektoval stará pravidla. Nouzový neviditelný plášť byl pořád v jejich skrýši!

Hysterie se snažila společensky usmívat, ale tenhle člověk ji znervózňoval. A ta odpornost, co měl v ruce! Pokoušela se tam nedívat, ale pohled jí stále sklouzával k šedé tyčince, se kterou si hrál.

„... podívejte, já proti vám nic nemám, ale Budeč není holubník, tohle budete muset na patřičných místech..."

„Promiňte," zavyla Hysterie, jejíž nervy už napjatou situace nevydržely a vrhla se k Tomášově ruce.

Chvíli ji nevěřícně pozoroval, ale pak jí poničenou svorku nechal. Přece jen už měl své zkušenosti.

Zkušenosti, sakra! Najednou si uvědomil, pro co Mlada půjde.

Ke striptýznici doběhl pozdě. Našel už jen utržený maskovací rukáv a podlahu posetou použitými mucholapkami. Rezignovaně se vrátil do řídící místnosti a vypnul muší síť. Proti neviditelnému plášti byla zbytečná.

Pak se zhluboka nadechl a s tou nejhorší předtuchou vkročil do své pracovny.

Ustrnul.

Na záplatovaném kanapi seděl Narcis, objímal vzlykající Hysterii a zbývajícíma rukama oba společně opravovali narovnanou svorku.