část 10. - Alkohol je metla lidstva

„Ženské,“ procedil Tomáš skrz zuby.

„Ženské!“ zakvílel na oplátku Božidar a štědře si dolil.

„Se z nich...“ Tomáš strnul s výstražně vztyčeným prstem, „zbláznim!“ dodal, když si vzpomněl na správné slovo a prudce máchl rukou směrem dolů.

Božidar chtěl něco podotknout, ale Tomáš ho zarazil.

„Ne, nic neříkej! Jak řeknu! Tak bude! A zbláznim se z nich! Z tý zatracený Ještěrky nejdřív!“

Božidar otevřel pusu, ale Tomáš byl pořád rychlejší.

„A víš, víš ty vůbec proč?“ naklonil se k Božidarovi a škytl. „Proč se tu jak dva pitomci prolejváme tím patokem? Mantichory, ty pitomý mantichory! Jako by jí nestačilo, chodit se na ně koukat do MOO!“ Praštil do stolu, poloprázdná láhev zadrnčela a poskočila. Tomáše to upoutalo a podíval se na ni. Na třetí pokus se mu podařilo vzít ji do ruky, zaujatě se na ni díval a snažil se přečíst název.

„Ba-Bu-Ba,“ slabikoval jak mu písmena tančila před očima.

„Ba-Bu-Ba?“ zamyslel se Božidar a zakombinoval: „Bubákova?“

„Tak třeba bubákova,“ rozhodil Tomáš velkoryse ruce, až tekutina z lahve vystříkla na zem. „Samoplnící!“ dodal pyšně, když lahví třískl zpátky na stůl a ona se znovu do poloviny naplnila.

„By mě zajímalo,“ zadíval se Božidar do hlubin jejího obsahu jako do křišťálové koule, „proč se nenaplní celá?“

„Tak to teda...“ zamyslel se Tomáš, „a víš, že nevim?“

„Možná je to kouzlo moc slabý!“ rozzářil se Božidar a trochu vylil na stůl. Láhev se znovu poslušně doplnila do poloviny, ale to už Božidar v loužičce máčel špičku prstu a s vyplazeným jazykem načrtával na stůl runu. Když byla hotová, trochu se odtáhl a s přimhouřenýma očima hodnotil svoje úsilí. „Ale, jo, bude stačit,“ řekl nakonec a opatrně, aby neporušil tahy, postavil láhev na runu. Stále zaujatě zíral do jejího obsahu a kdyby byl mohl zahlédnout budoucnost, nejspíš by z toho šoku vystřízlivěl.

Mezitím v Magizoologické zahradě u jižní výpadovky z Danaina Doupěte, hlavního centra kouzelného průmyslu:

ošetřovatel č. 1: Dneska sou mantichory ňák neklidný.

ošetřovatel č. 2: Jen se nepo, to před úplňkem bejvaj běžně.

ošetřovatel č. 1: Ale úplněk byl minulý úterý.

ošetřovatel č. 2: Cože?!

ošetřovatel č. 1: No jo, říkám, že se chovaj divně.

ošetřovatel č. 2: A... a... a... co dělaj?!

ošetřovatel č. 1: Zpívaj si.

ošetřovatel č. 2: To je móc špatný znamení. Co se u Libušiných vousů může dít?

ošetřovatel č. 1: Já se jich ptal, ale ty mrchy nechtěj nic prozradit.

Božidar s Tomášem zatím okouzleně sledovali plnící se láhev.

„Fakt to funguje!“ zavýskl vesele Tomáš, když se tekutina dostala do dvou třetin. Božidar se snažil tvářit skromně, ale moc mu to nešlo.

„Tak na to se napijem!“ chytl láhev a zatímco naléval do obou skleniček, láhev se pořád ještě plnila. A plnila se i ve chvíli, kdy si ti dva ťukli a spokojeně popíjeli. A plnila se i ve chvíli, kdy už byla plná a alkohol stékal po hrdle ven.

„Ono to teče!“ řekl překvapeně Tomáš.

„Teče,“ přitakal Božidar a zkusil ucpat hrdlo láhve prstem. Nefungovalo to. Tak si alespoň zblízka prohlédl etiketu. „Hele!“ zavolal znovu vesele. „Tady je napsaný, že,“ slabikoval, „do-pi-je-te-li-až-na-dno-z-bez-peč-nost-ních-dů-vo-dů-se-pl-ně-ní-lah-ve-sa-mo-za-sta-ví. Vuala!“ Vytáhl prst z hrdla a obrátil láhev dnem vzhůru.

„No, jak jsem to moh vědět?“ zeptal se Božidar zkroušeně, když s Tomášem záda k zádům seděli na malém kulatém stolku a kolem kotníků jim šplouchal alkohol. Láhev se jim už dávno ztratila z dohledu. Zavrčení, které se ozvalo od Tomáše, přimělo Božidara ustrašeně polknout. „Opravdu nás nechce pustit ven?“

„Seděli bysme tady, kdyby chtěla?“ vyštěkl Tomáš vztekle a pokusil se posadit tak, aby mu neteklo do bot. „Ženská!“ vyplivl. „Jako Mlada.“

Když hladina alkoholu vystoupala do výše stolové desky, začalo se z koutů ozývat podivné mručení. Když se stěny začaly pohybovat v jeho rytmu, usoudil Tomáš, že se chodba pokouší zpívat.

Pohyb stěn působil vlny a po hladině začaly připlouvat různé zajímavé věci. Tomáš se natáhl pro kolem plující skleničku, nabral si plnou a zhluboka se napil.

„Eh, nevadí ti všechen ten bordel, co v tom plave?“ zeptal se zvědavě Božidar a pozorně se díval na rozpouštějící se hromádku starého trusu, která připlula vlaštovkyví odkud.

„Alkohol dezinfikuje,“ zavrčel Tomáš temně, znovu skleničku naplnil a podal ji Božidarovi.

Mlada konečně držela Pojednání o chodbě spirálovitě zakroucené Budčí procházející v ruce. Dvakrát se zhluboka nadechla a pak knihu otevřela.

PUF! ozvalo se a v místech, kde ji Všekaz chytil do pasti se náhle zhmotnila prázdná láhev. Mlada zvedla oči od knihy. Ve chvíli, kdy její pohled láhev zachytil, ztratila tato oporu a zřítila se k zemi. Po podlaze knihovny se rozprskly střepy. Jeden, ten s etiketou, přistál u Mladiných nohou. Sehnula se pro něj a se zdvihnutým obočím četla.

BUBÁKOVA SAMOPLNÍCÍ 42,0 %

výrobce: BUBÁK s.r.o, Libušino nábřeží 15

Danaino doupě, ČR

studna: +420 798 323 728 304

Pijete na vlastní nebezpečí!