Drobnosti ze života liškomágů II

Obrázek uživatele Aloisie Trpkošová
Z povídky: 

Liščí drablata napsaná pro DMD 2012.
Předchozí drobnosti se nacházejí zde.

***

Starý příběh
Téma: Kam se poděl hrdina?

Radka se protáhla v křesle a nepřítomně zavřela knihu. Hlavu měla plnou představ krvavé bitvy a především neohroženého hrdiny. Vždycky jako první se obětavě vrhal do nejlítějšího boje, čelil největšímu nebezpečí a svou statečností dodával odvahu spolubojovníkům. Byl prostě úžasný.
„Tati, věděl jsi, že Turské pole se jmenuje po Tyrovi, který tam padl při obraně Budče?“
Evžen zrovna zasazoval drobný ametyst do stříbrného kroužku a jen roztržitě přikývl.
„Všechny zachránil,“ zasnila se Radka. „Páni, někoho takového bych chtěla potkat.“
Evžen se na dcerku shovívavě usmál: „Dneska žádní hrdinové nejsou.“
Xénie se nadechla, ale nakonec neřekla nic, jenom nevěřícně potřásla hlavou.

***

Ztráta nejbolestnější
Téma: … a taková to byla láska!
Spoiler k povídce O čem doma nevíš.

Chtěl od něho už jen to, co mu právem náleží.
No prosím. On se klidně tváří, že je všechno v pořádku, jako by mu nic nedlužil…
Zpovzdálí ho sledoval, potajmu nahlížel do domu. Několikrát se už málem dal poznat, nacvičil si, jak ho osloví, ale pokaždé si to rozmyslel. Měl z něj strach. Znal ho dost dobře, aby pochopil, že nejlepší bude zmizet a nevracet se.
Zatracený lišák! Přece musel vědět, jak mu na té památeční stříbrné dýce záleží. A stejně ji ztratil.
Jetřich to nakonec vzdal. Vznesl se a zamířil pryč. Bez milované dýky. Nejradši by brečel bezmocným vztekem.

***

Zloděj
Téma: Poslední bonbónek

„Tady jsem měla čokoládový bonbón! Poslední!“ vykřikla Radka. „Tys mi ho vzal!“
„Ani náhodou,“ ohradil se Bořek dotčeně. „A měla ses rozdělit!“
„A vzal a vzal!“
„Jsi pitomá!“
To už Radka nevydržela, proměnila se v lišku a chňapla po bratrovi ostrými zoubky. Bořek útok bez váhání oplatil. Vzápětí se liščata kutálela v divokém klubku po podlaze a chlupy jen lítaly, až je Evžen rázně roztrhl a každému vlepil pohlavek.
„Kdybyste radši pořádně koukali,“ zavrčel a ukázal na drobounké otisky myších nožek.
Okamžitě zapomněli na bonbón i na rvačku, zavětřili a svorně vyrazili po stopě. Teď teprve začne pořádně vzrušující zábava.

***

Přetlak
Téma: Běsnění
Spoiler k povídce Oblázky z potoka

Trapná kráva, vona je faktys nasraná. Uzemní ji:
„Ste mi u prdele, mi nemůžete nic uďát. Dejte si voraz.“
Mrazivá tma zahučí a šokem z urážky ztuhne v černý led.
Hněv bolí.
Strašlivě.
Vyráží dech.
Křečovitě svírá útroby do palčivého klubka.
Mění krev v hustý jed.
Zaškrcuje hrdlo.
Zarývá se ostře do srdce.
Ruce i nohy se roztřesou zimnicí.
V uších kvílí rozběsněná meluzína.
Oči se zamží krvavou mlhou.
Ústa oněmí.
Rozum ztrácí vládu.
Nelze to snést…
Dost!
Vyrve se z ochromujícího krunýře. S obrovskou, nepopsatelnou úlevou vydechne jedno jediné slovo.
Posměvačný úšklebek z mladíkovy tváře okamžitě zmizí.
Jednou provždy.

***

Lekce s opálem
Téma: Až na konec světa

„Opál… vhodný pro… různé magické úkony… zlému přináší špatné a dobrému dobré…“
„Správně.“
Chlapec si zvědavě položil duhový kámen na dlaň. Opál jako by ho vedl chladem hvězdné noci za horkostí podzemních pramenů a divokostí gejzírů. Tak nesmírná hloubka!
Zakolísal závratí.
Evžen přikryl opál vlastní rukou, aby synkovi pomohl. Tajemná síla kamene se zklidnila, projasnila, nečekaně zmohutněla. Na dětské dlani spočívala tíha čarovné moci země.
Bořek ohromeně vzhlédl.
„Magie země,“ usmál se Evžen. „V opálu se setkávají barvy i moc všech kamenů. Země vstřebává od počátku do konce světa sílu života i smrti. Nikdy ti nezapomene vrátit, cokoliv jí předáš.“

***

Déjà vu
Téma: Rodinná podoba

„Nedovolené opuštění školy a nastražení bludných kořenů okolo rotundy zrovna v den svatého Petra a Pavla.“
Profesorka Stella si povzdechla. Nemohla se zbavit dojmu, že skoro stejnou lumpárnu musela řešit už před pětadvaceti lety s chlapcem, kterému jako by tenhle z oka vypadl. Tenkrát šlo také o nějakou bláznivou sázku, jejíž následky musel složitě urovnávat sám rektor.
Usvědčený mladíček si rozpačitě prohrábl zrzavé vlasy prsty s drápky. Zas tak moc zkroušeně se netvářil. Podle zaníceně obdivného pohledu Martiny z kruhu hadů mu ten průšvih asi stojí za to.
Profesorka si povzdechla znovu. Bude hůř.
Drahoš Vulpes má tři mladší sourozence.

***

Jak Evžen žádal Xénii o ruku
Téma : Gloria

Její novinka ho naplnila hrdostí a dosud neznámým radostným dojetím. Už dávno věděl, že Xénie je ta pravá. Bude to ohromné, až si ji slavnostně přivede domů jako svou ženu.
Jenom to přišlo trochu brzo. „Počítal jsem, že se vezmeme v červenci po tvých zkouškách. Takže v dubnu?“
Xénie se potěšeně usmála: „Tys už plánoval svatbu? Vždyť ses ještě ani nevyjádřil.“
U Želmíra, nějak zapomněl. Jak se to vlastně správně dělá?
Našel v trávě čekanku a proměnil ji v křiklavou kytici. Teatrálně poklekl. Dál už vážnou tvář neudržel, sesypal se smíchy a strhl dívku k sobě.
„Vezmi si mě,“ vydechl.

***

Cosi ve tmě
Téma: Sledují tě

Stísněná tmavá fortna a sešlapané schody dolů okolo hradeb. Sem tam mlaskavý mech ve zvětralých spárách. Neuvěřitelně křivý domek sesunutý ke straně. Býval tmavomodrý, nátěr se však loupe v cárech jako spálená kůže. Šplouchání blízkého splavu podtrhává vlhkou neutěšenost zákoutí, kterým místní i za dne procházejí spěšně a neradi.
Večer tu bývá pusto, jen když hraje letní kino, skupinky mládeže na chvíli zaplaší stíny.
Později po půlnoci zapleskají podrážky, jakýsi opozdilec si tudy krátí cestu.
V úzkém průchodu se dychtivě zavlní tma. Antracitově se zaleskne.
Člověk se neohlíží, pospíchá domů.
Neuvědomí si, že jeho vlastní stín je o něco bledší.

***

Srdcové eso
Téma: Trumf

Konečně se podařilo děti rozčilené návratem do Budče zahnat do postele.
Xénie zmoženě přehlédla kufry. Po nekonečném přerovnávání, shánění krokvíkam založených nezbytností a hádek, co je čí, bylo sbaleno. Snad na nic nezapomněli.
Vytáhla z trouby ostružinový koláč na ráno na cestu. Bude se jí stýskat…
Bezmyšlenkovitě shrnula na hromádku roztahané karty. Ten den už asi posedmé. Malá objevila novou hračku.
Balíček jí vyklouzl, karty se rozlétly po podlaze.
Evžen mávl rukou a nehodu napravil. Navrchu skončilo srdcové eso. Pousmál se a objal Xénii kolem ramen: „Jsi unavená. Čas jít spát.“
Malátně se o něj opřela a úsměv oplatila: „Pojďme.“

***

Další drobný příběh si můžete přečíst v souboru drablat Strašidelný dům.

Komentáře

milé perličky...

Obrázek uživatele Aries

Děkuju :-)