Úvod do teorie kouzelnického cestování

Jak je všeobecně známo kouzelnická populace se dělí do pěti typů, které odpovídají jednotlivým živlům (dle standardního keltského pojetí). Toto dělení výrazně ovlivňuje nejen celkové směřování a nadání konkrétního kouzelníka, ale – dle široce rozšířeného názoru - určuje také nejčastější formy kouzelnického cestování. Je pravdou, že v teoretických kruzích se již od dvacátých let dvacátého století, kdy byla prvně vydána přelomová studie „Poznámky k některým aspektům živlové magie“ od Ference Kuntze, diskutuje o tom, zda toto dělení nebylo vytvořeno uměle jako důsledek hnutí živlového purismu (viz Kabta, Emanuel, Dějiny kouzelnického myšlení, s. 185). Nicméně domníváme se, že pro potřeby tohoto zcela základního uvedení do problematiky, je možno výše uvedené kategorizace využít.

V Čechách i ve zbytku Evropy (snad s výjimkou Britských ostrovů) je prakticky nejrozšířenější formou cestování (i komunikace) tzv. cesta vodou, která na sebe obvykle bere podobu studniční sítě. Moderní magická věda se samozřejmě snaží o miniaturizaci cestovních zařízení, proto se v průběhu posledních padesáti let masivně rozšířilo cestování pomocí vodovodu. Nicméně spolehlivost vodovodní sítě nedosahuje stability sítě studniční a navzdory stálému rozvoji bezpečnostní opatření, se její použití stále nedoporučuje čarodějům příslušejícím k živlu ohně, nezletilým kouzelníkům a těhotným čarodějkám. V poslední době se také množí případy odposlechů vodovodní komunikační sítě. Studniční síť nicméně disponuje v našem prostředí poměrně dobře propracovanou infrastrukturu a její využití je doporučováno i začínajícím kouzelníkům, kteří přísluší jiným živlům. Sice se možná rychlostí nedokáže vyrovnat rozvodům využívajícím artézských pramenů, ale předčí je přenosovou kapacitou i větší flexibilitou.
Stinnou stránkou studniční sítě je její snadná zneužitenost - voda se neptá na jméno, a tím pádem je prakticky vyloučena autentikace uživatelů. Ne náhodou je většina studní v areálech českých hradů zakryta mříží.
Z hlediska komunikace je možno využít i jiných cest, než je studniční či vodovodní síť. Zejména štikám obvykle nedělá větší problém komunikovat pomocí speciálně magicky upravené dvojice misek s vodou. Zasvěcenci vyšších stupňů aquatické magie mohou pracovat i s tzv. divokou vodou – s potoky, říčkami a v ojedinělých případech i s rozsáhlejšími vodními toky. Jsou dokonce doloženy i případy komunikace pomocí oceánu. Nejčastěji bývá zmiňován romantický příběh lásky mladičké čarodějky Eulálie, která zasílala skrze Atlantik zprávy svému milému, který byl Cordóbskou akademií vyslán jako pozorovatel Kolumbovy objevné cesty. Verš „moře jsem svými slzami napojila, aby tobě mou lásku zvěstovaly“ vypovídá mnohé o metodice této formy komunikace.
Na závěr tohoto oddílu je třeba zmínit i některé z exotičtějších forem komunikace pomocí vody. V monzunových oblastech Indického subkontinentu například existuje tradiční „řeč deště“. Ve Skandinávii se dochovala textová forma komunikace využívající námrazu na okenních tabulkách.

Cestování pomocí ohně je rozšířeno zejména v oblastech, kde je k vytápění příbytků využíván více či méně otevřený oheň. V dnešní době se samozřejmě jedná především o krby. Zcela v duchu přísloví „Oheň je dobrý sluha, ale zlý pán“ je síť krbů, ohnišť či komínů silně závislá na magických schopnostech centrálního uzlu nebo na homogenitě sítě. V praxi to znamená, že síť musí být řízena ze silného centra, které v moderní kouzelnické společnosti většinou nabývá podoby specializované instituce. Druhou variantou je naopak distribuovaná sít vázaná na konkrétní společenství s magickým potenciálem. Historicky nejvýznamnější je zřejmě síť založená na věčném světle planoucím v kostele. Jedná se o neobyčejně rozšířenou a stabilní síť, která je však v současnosti, s ohledem na její spirituální význam, využívána pouze sporadicky. O její údržbu se starají zejména skauti. Všechny ohnivé sítě jsou přístupné pouze po autentifikaci uživatele (obvykle je vyžadována každým jednotlivým uzlem). V případě sítě věčného světla se je nutné pozvání, a to od správce konkrétního svatostánku.
Známa je dále cechovní síť kovářských pecí a v určitém období plnila funkci mobilní sítě i většina parních lokomotiv.
„Zlým pánem“ se oheň stává v případě, že se nezodpovědný (či zoufalý) kouzelník rozhodne pracovat s živlem přímo bez použití konkrétní infrastruktury. Může se jednat například o silné bouře (blesky) či požáry. Jde však o výjimečně nebezpečné kouzlo, vyžadující dokonalé zvládnutí ohnivého živlu.
Obdobou aquatické komunikace pomocí misek s vodou jsou v případě ohnivého živlu svíčky a v moderní době kupodivu i zapalovače. Využít je však dokáže pouze kouzelník zasvěcený tomuto živlu. Oheň navíc do komunikace zanáší poměrně silné šumy. Výhodou komunikace pomocí svíček je však její bezpečnost a praktická nemožnost jejího monitorování.

Vzduchu patří postavení nejflexibilnějšího živlu. I průměrně nadaný kouzelník je schopen přenosu vzduchem na kratší vzdálenosti a mezi místy, které důvěrně zná. Logicky je tedy vzduch zhusta používán pro krátké a spíše rutinní cesty. Ve výjimečných případech však byly zaznamenány i mezikontinentální přenosy. Podobné experimenty jsou však poměrně riskantní.
Pilířem cestování vzdušným živlem je však takzvaná Síť. Jedná se o systém návěští, která jsou schopna kouzelníka navigovat prakticky ke všem význačnějším bodům čarodějného světa. Není známo kdo (a proč) Síť vybudoval. Její přínos je však nesporný. Některé výzkumy naznačují, přestože definitivní důkaz stále ještě neexistuje, že výše popsaná návěští jsou nadána určitou omezenou formou inteligence, která jim umožňuje identifikovat nově vzniklý uzlový bod (například nově založenou kouzelnickou osadu) a upravit systém Sítě tak, aby mohl uživatel pohodlně dorazit i do tohoto cíle.
Obecně je možno cestování Sítí označit za relativně pohodlné i pro kouzelníky, kteří se soustřeďují na jiné živly. V ojedinělých případech byla zaznamenána nevolnost, bolesti hlavy, případně jiné známky fyzického nepohodlí. Očividnou nevýhodou Sítě je však absence možnosti libovolného připojování dalších přístupových bodů. Výhodou je naopak možnost přesného, spolehlivého a bezpečného přenosu i na velkou vzdálenost.
Průběžným mapováním sítě se zabývá Mezinárodní geomantická agentura, která také v pravidelných intervalech vydává závazné podklady pro tvorbu map sítě.
Spíše folklórní zajímavostí jsou pověsti o existenci tzv. Černé sítě, která údajně spojuje místa související nebo výrazně zasažená černou magií. Jejím tvůrcem je prý bludný žid Ahasver, který ji na své nekonečné cestě doslova táhne za sebou.

Cestování zemí není zcela vyloučeno, ale prakticky je použitelné pouze pro zemní čaroděje specializující se na práci s kameny a i ti se k němu uchylují jen zřídka. Spíše s kameny zachází jako s jakými kotvami, které jim usnadňují cestu jiným živlem (zpravidla vzduchem na kratší vzdálenost). Vztah pohybu a živlu země je však možno chápat i zcela opačně – jedná se o způsob nejčastější, známý i obyčejným a jeho nejčastější variantou je chůze.

Pátý živel – prázdnota či éter – je tradičně považován za zcela nevhodný k cestování. Právě absence způsobů přesunu za pomoci prázdnoty je hlavním zdrojem v úvodu tohoto článku zmiňovaných pochyb o platnosti živlové kategorizace způsobů magického cestování. Některé autority však prázdnotu využívají ve smyslu zlopověstného šuplíku „ostatní“ a umisťují sem všechny způsoby přenosu, které se vymykají systému živlů (např. zrcadlové portály).
V závěru tohoto stručného úvodu je však třeba poznamenat, že existuje i nemálo kouzelníků, kteří využívají cestovních metod známých i obyčejnému světu. Některé extrémistické skupiny dokonce považují veškeré přenosy za pomoci živlů za nebezpečné, nespolehlivé a zejména škodlivé pro magické schopnosti. Každá cesta živlem prý nenávratně snižuje kapacitu magických schopností organismu. Tyto teorie však nikdy nebyly ani náznakem prokázány a je tedy třeba odsoudit je jako pouhé pověry, kterým nikdo z moderních kouzelníků nepopřává sluchu.

Komentáře

Obrázek uživatele Aries

To je tak dokonale odborné a učené, že mi z toho jde hlava kolem. Ale mám dojem, že to sedí a na nic zásadního se nezapomnělo.

Obrázek uživatele mcepl

V jakém vztahu je tahle teorie k tomu co je v románech JKR? Floo síť je jasná, to je standardní cestování ohněm, více rozšířené v Anglii nežli v Čechách (a asi i jinde na kontinentě; předpokládám, že na Vyšehradě by třeba mohlo být přestupové nádraží z vody do ohně, že?). Ale kam patří Apparition/Disapparation? Je to jeden z druhů cestování vzduchem? Jediný typ cestování vzduchem? Bylo by dobré to nějak zmínit.