Stálá zákaznice

Případ soukromé vyšetřovatelky Lady Durmanové sepsaný v rámci DMD 2015.
Obsahuje spoiler k povídkám Černá sanitka a O čem doma nevíš

Stálá zákaznice

Téma: U snědeného krámu

Poprvé přišla pečlivě upravená, v kašmírovém kabátě. Jednala chladně a věcně. Závratnou sumu za překrásné magické šachy z 18. století shrábla do kabelky jako nezajímavé smetí.
Podruhé přinesla jasnovidné zrcadlo. Nestihla se nalíčit, možná spěchala.
Jednoho večera prodala kompletní šperkovnici. Ruce se jí nezvladatelně třásly.
Přišla ještě mnohokrát. Ošuntělá, zplihlé vlasy.
Přestrašeně šeplavý hlas.
Naposledy položila na pult drobounké zlaté srdíčko. Jako by jí rozloučení s tou cetkou mělo srdce utrhnout.
Břetislav Sojka koupi lítostivě odmítl.
Zoufale se rozplakala: „Nic jiného už nemám…“
„Když dovolíte, madame, představím vám jednu přítelkyni. Troufám si hádat, že vám pomůže mnohem lépe než já.“

***
Pochybnosti

Téma: Vigilantibus iura

Opět bezesná noc.
Hlava třeští, ale víčka ne a ne se udržet sevřená. Zmuchlaná deka studí potem. Přitom jako by se zmítala na řeřavém uhlí.
Zatáhne závěsy před výsměchem měsíce. Vyloví poslední lahvičku uspávadla. Ani ten lektvar už nepomáhá. Tělo zmalátní, avšak strach neusíná.
Co bude zítra? Co potom? Už nemá co dát… Skutečně by prozradil… tamto?
A pak… kořeny na Boubíně?
Co kdyby se přece jen svěřila té slečně? Břetislav Sojka je serióznost sama, nedoporučil by nedůvěryhodnou osobu. Dokázala by ji zbavit toho proradného hajzla? Chtěla by jí vůbec pomoct, kdyby tušila…?
Neuváže si na krk o vyděrače víc?

***

Jak banální

Téma: Naděje umírá ráno

Čekala, kdy to přijde. Kdy ta nakrátko ostříhaná blondýnka v dlouhých černých šatech vzhlédne od svého notýsku a zatváří se výsměšně… V tu chvíli jednání skončí.
Lada však dávala najevo jen pozorný zájem: „Seznámila jste se s jistým mužem. A?“
„Co asi?“ Všechna hořkost se vlila do toho výkřiku. „Byl okouzlující. Zkrátka ideální milenec. Mladší než já, ale na tom mi nezáleželo. Jenže ráno jsem zjistila, že je pryč. Žádný vzkaz. Bohužel si však odnesl něco mého. Od té doby se občas ozve a já…“
Lada chápavě přikývla: „Jasné. Takže to hlavní. Kdo to je a co na vás má?“

***

Pátrání: první zjištění

Téma: První úroda

Drable pro ave a Julii

V noci černá, ve dne průhledná… Tohle Lada uměla skvěle. Nenápadně splývala se zavřenou trafikou a poočku sledovala, jak klientka křečovitě zarývá prsty do kabelky předstírajíc, že studuje noční jízdní řád.
Jinak to nešlo. Proradný milenec se představil jako Lumír Čára, ta husa mu na to skočila a jelikož se opravdu nikdo nejmenuje jako postavy z populárního čarodějnického komiksu, nezbylo než počkat, až si přijde pro další splátku, a pověsit se mu na paty.
Tady je. Fešák, černovlasý, vysoký… Už to zatemnění mozku chápe.
Hrábl po kabelce.
Lada vyrazila jako stín.
Za rohem nikdo.
Jen vrána vzlétla nad temnou ulici.

***

Trefa

Téma: Třináctý život není

Vrána se vznáší nad tichou ulicí.
Třináct. Třináct těch lahviček bylo, on to dobře ví. Omlazovací elixír. Osobně se postaral o nejdůležitější přísadu. Krev mladých panen. Ať si lišák říká, co chce, dělal svou práci. Nezabíjel. Jeho úkolem bylo jen sledovat a mlčet.
Pozoroval i ji, neviděn, maskován jako vždycky. Kupovala ten elixír. Prodávala ho dál. Poslední lahvičku si schovala pro sebe.
Že ji potkal zrovna v době, kdy nevěděl kudy kam po vší té odporné hrůze, to bylo pekelné štěstí.
Teď má třináctou lahvičku on.
Z temného stínu vylétl kámen.
Vrána poplašeně odlétá.
Černá pírka se snášejí na dlažbu.

***

Bídník

Téma: Pravda je rodu ženského protože je spíše krásná než praktická
Rok 1992. Vinohradské divadlo, premiéra muzikálu Bídníci.
Břetislav Sojka se zájmem sleduje představení. Vedle sebe má volné místo.
Jiří Korn (na jevišti): Hlava mazaná, terno pro podnik,
Objeví se Lada, proklouzne nepozorovaně kolem uvaděčky. Přisedne na prázdné sedadlo.
Břetislav (pohoršeně šeptá): Jdete pozdě.
Jiří Korn (na jevišti): podnikne to, co by nikdo nepodnik,
Lada (vzrušeně): Musím s vámi okamžitě mluvit.
Divák za nimi: Pst!
Břetislav: Chováte se velmi nevhodně.
Jiří Korn (na jevišti): Malér nedělá z malejch rozepří,
Lada: Poslyšte, jde o ten případ. Hraju o čas!
Divák za nimi: Pst!
Břetislav (rozzlobeně): Pojďte prosím ven.
Opouštějí hlediště, uvaděčka opět nic nezaznamená.
Jiří Korn (na jevišti): bakšiš bude, pámbu dejž.
Foyer.
Břetislav (podrážděně): Tak co máte na srdci tak zásadního, že to nepočká do konce představení?
Lada (překotně): Svoje konexe na Vyšehradě v tuhle dobu využít nemůžu. Čekat taky ne. Vy přece máte takový šikovný archiv se vším možným. Nutně potřebuju jakoukoliv špínu na jednoho mizeru animaga. Ideálně pravdu, i když to by asi bylo až příliš krásné. V horším případě aspoň použitelnou pomluvu. V nejhorším případě cokoliv, co mi umožní hledat jinde. Identifikační znak mám.
Břetislav (rezignovaně): Zacházíte příliš daleko. Ale budiž.
Sbor (tlumeně): Hlava mazaná, to je kapitál

(A/N: text kurzívou je od Zdeňka Borovce)

***

Po půlnoci

Téma: Nohy na ramenou

Lada počtvrté netrpělivě zabušila na odřené dveře.
Konečně se otevřely a teprve v tu chvíli jí došlo, že návštěva po půlnoci přichází velmi nevhod.
Evžen Vulpes se tvářil tak, že slabší povaha by okamžitě vzala nohy na ramena.
Lada se odradit nenechala.
„Fakt to spěchá.“
„Hoří?“ zavrčel, ale pustil ji dovnitř. Křísnutím rozsvítil lampu.
„Jetřich Pohorský,“ vychrlila.
Okamžitě ztuhl. Rozmrzelost vystřídala soustředěná ostražitost.
Dovtípila se hned, že je na správné adrese. Ačkoliv jí však už dvakrát pomohl, tentokrát to snadné nebude.
Chce-li zjistit co nejvíc, ale prozradit co nejméně, musí našlapovat zlehýnka. Po špetkách naklánět rameno vah na svou stranu.

***

Hop nebo trop

Téma: Ten co nic nenapsal

Nepočítala s útokem a žádný se ani nekonal. Zato výmluvy, zapírání, strojený výsměch a předstíraný hněv, toho se jí dostalo až až.
Jetřich se před ní tyčil v celé své vraní kráse. Okázale dával najevo, že se zatím baví, ale brzy ztratí trpělivost.
Vsadila všechno na jednu kartu. Evžen nebyl zrovna sdílný. Nedal jí žádnou záruku, žádný doklad, nic písemně, jen své slovo, že stačí zmínit jeho jméno a Jetřich rázem zkrotne. Pokud lhal, její snaha vyjde naprázdno. Klientce už nepomůže nic.
Tak to zkusila.
Téměř ji oslnila rudá aura nepříčetné nenávisti.
Vzápětí držela v ruce křišťálovou lahvičku s lektvarem.

***

Konec případu

Téma: Třináctý život není

„Vy jste to dokázala!“
Žena zářila. Napůl nevěřícný napůl triumfální úsměv ji úplně změnil. Místo zlomené trosky sebevědomá dáma.
„Odměnu si rozhodně zasloužíte, nebýt vás, nevím, co bych si počala. Mohu se tedy spolehnout, že mě ten mizera už nikdy nebude obtěžovat?“
„Můžete,“ přikývla Lada unaveně. „Má taky pořádné máslo na hlavě.“
„Taky? Chcete mi snad něco vyčítat? Vraťte tu lahvičku a zmizte.“
Výčitek by mohla být celá záplava. Má však povinnost loyality ke svým klientům.
Lada se okamžik dívala do tvrdých lačných očí.
Potom roztříštila nádobku s elixírem mládí o dlaždice.
Odešla beze slova.
Nejvyšší čas jít se opít.

***

KONEC