Zdálo se mu, že je ptáčetem a padá nekonečnou tmou.
Zachytily ho něčí dlaně a pohladily po křídlech.
„Leť, Tsâttseewàà. Leť!“
Pak uslyšel těžké kapky, jak se odrážejí od listů stromů. Doufal, že voda zchladí jeho rozpálený obličej, ale kůže ho pálila čím dál víc. To, co slyšel, nebyl déšť; kdosi ho popleskával po tvářích.
