Přehled dějin Druidské školy vysoké magie v Budči

Obrázek uživatele Aries

Slovo úvodem:
Toto není povídka, nýbrž historické pojednání, jehož cílem je konečně přehledně zveřejnit události související s Druidskou školou vysoké magie v Budči a významnými osobnostmi z této školy nebo jejího okolí, jejichž potomci se podíleli na založení Bradavic.
Tento materiál je k dispozici všem autorům povídek, pokud ho budou chtít jakkoliv využít pro vlastní tvorbu, jedinou podmínkou je respektovat ověřená fakta.

Prameny:
Astoreth – bez jejíchž geniálních a neobyčejně podnětných příspěvků do diskuse by toto dílko nikdy nespatřilo světlo světa
kju – pořadí druhé je pouze abecední a její lví podíl na shromažďování a dotváření údajů je třeba vděčně zdůraznit
Aveva: Hledání jezera
Bauer, Jan: Magická místa Čech a Moravy, MOBA, Brno, 2004
Enciclopedia Microsoft Encarta 99
Jirásek, Alois: Staré pověsti české, Praha 1949
Neviâthiel: Rowenina kletba
Rowlingová, J.K.: Harry Potter 1 – 5, Albatros, Praha, 2004
a konečně velké širé volné lány internetu za účelem ověření dat mnohým notoricky známých, leč z mé chabé paměti již jaksi vytracených

Dva citáty úvodem:

"S odstupem času skutečnost, že se na Budči vzdělával mladičký svatý Václav, vešla do světa pověstí, podle nichž budečské křesťanské škole předcházela škola ještě pohanská. Alois Jirásek ve Starých pověstech českých výslovně připomíná: "Krok pak českou zemí vládl, ji všecku soudil a moudrosti učil. Jsa vojvodou, sídlil na Budči. Za něho byla tu škola, v níž se učili bohoslužbě, starým zpěvům i věštbám a kouzlům..." Bauer Jan, Magická místa Čech a Moravy, MOBA, Brno, 2004, str.22.

Budeč zkoumal i psychotronik ing. Pavel Kozák a objevil tu hned čtyři energeticky zajímavé body. První z nich, nikoliv nejvýznamnější, našel uvnitř kostelíka sv. Petra a Pavla. Zjistil zde až trojnásobek běžných hodnot prozrazující možnost, že tu kdysi byla předkřesťanská svatyně, prý sloužící k uctívání Matky Země. Druhý bod odhalil uvnitř zakonzervovaných základů obdélníkového kostelíka Panny Marie, třetí v zatáčce cesty vedoucí od hřbitova u rotundy sv. Petra a Pavla a čtvrtý pak u dalšího ohybu poblíž základů mariánské svatyně pod vzrostlými kaštany a lipami. Ten poslední má být energeticky daleko nejsilnější a údajně se nachází v místech, kde snad stávala latinská škola navštěvovaná svatým Václavem. Pavel Kozák tu naměřil kosmickou energii převyšující běžný průměr čtyřikrát! Své úvahy uzavírá zjištěním, že "... Slované přišli na Budeč poměrně pozdě, asi až v roce 670. Škola či podobné vzdělávací zařízení pro výchovu druidů zde bylo založeno v době Krokově..." (tamtéž, str. 26).

Národní kulturní památka Budeč:

Toto místo bývalého slovanského hradiště, kde se naleznou i stopy staršího keltského osídlení, se nachází na vršku nad obcí Zákolany v okrese Kladno na severozápad od Prahy. Obyčejný člověk zde může shlédnout rotundu sv. Petra a Pavla. Její zdivo je dodnes původní a rotunda je tak nejstarší dosud stojící stavbou u nás. Archeologický výzkum zde odhalil mimo jiné zbytky mohutného opevnění, dlážděný chodník a hroby. Ale přijde-li sem kouzelník, stačí mu jistým způsobem se dotknout hůlkou věčného otisku prastaré a dnes už zmizelé lípy a otevře se mu brána do nejstarší známé čarodějnické školy v Evropě.

Datum založení neznáme. Je totiž starší než písmo používané na našem území. Víme jen jedno:

Keltové. Tajemný národ knížat, první skutečná evropská šlechta. Období mezi 2. a 1. stoletím př. n. l. se dá počítat k éře největšího rozkvětu keltského Boiohaemum. A právě tehdy byla založena i druidská škola. Nevíme kdy přesně ani kým – víme jen to, že existuje dodnes a dodnes těží z umění prastarých keltských mágů, které jednotlivá staletí obohacovala dalšími a dalšími schopnostmi a vědomostmi.

První konkrétní jména zachycená v kronice budečské školy jsou Albis a Moldawa. Datování bohužel nemůžeme určit blíže než na 5. století našeho letopočtu – období, kdy naše území zasáhlo stěhování národů. Sourozenci Albis a Moldawa vedli školu ve vzájemném souladu, ale časem se Albise zmocnil neklid vyvolaný všeobecným zmatkem. Měl pocit, že soustředění tak nutné k jejich práci se vytrácí vibracemi, které způsobovaly cizí národy a jejich pohyb, a snad se ho také zmocnila touha vyrazit někam dál. Moldawa nesouhlasila. Byla přesvědčená, že středočeská kotlina, grál, je ideální místo k provozování magie, a nechtěla opustit zavedenou školu ani své žáky.

Albis nakonec odešel. Po dlouhém putování Západní Evropou se dostal až na britské ostrovy a zjistil, že jde o místo k provozování magie na vysoké úrovni rovněž velmi vhodné. Jeho rod si rychle získal všeobecnou a zaslouženou vážnost – a příjmení Griffindor díky griffinovi, oblíbenému rodinnému mazlíčkovi. Vedlejší větev této rodiny dostala příjmení Dumbledore. V obou větvích se tradičně používalo jméno Albis, ovšem pod vlivem latiny a díky nepochopení původního významu se zdeformovalo na Albus. V 10. století potomek této rodiny Godric Griffindor sehraje významnou roli v dalším vývoji magie v Británii.

Moldawa zůstala a dál vedla školu. Dočkala se i příchodu Praotce Čecha na Říp.

Po Čechově smrti byl zvolen vladykou Krok. Někdy okolo roku 470 se usazuje na Budči. (*Tento údaj se rozchází s Hájkem z Libočan, který příchod Kroka na Budeč datuje téměř o 200 let později, to však není možné. Slavný kronikář se zmýlil – nebylo to poprvé ani naposledy).

Krok měl jak známo tři dcery, všechny nadané nadpřirozenými schopnostmi. Všechny tři na Budči studovaly a nejstarší Kazi, proslulá čarodějka, ve škole zůstala a později se ujala jejího vedení. Provdala se za Bivoje a její potomci povedou školu dále.

Druhá dcera Teta, zbožná kněžka, sídlila na Tetíně. Byla všeobecně vážená, ale nikdy se nevdala a zemřela bez potomků.

Nejmladší dcera Libuše, nadaná zejména jasnozřivostí, se ujala vlády po svém otci (možná okolo r. 510). Mezi mnoha jejími počiny vyniká založení hrádku v Libici na soutoku Cidliny a Labe. Na tomto magickém místě rostly divotvorné byliny, které jen jednou za sedm let vykvetly a téhož dne uvadly. Libuše je sbírala s pomocí své sestry Kazi.

Libuše pro školu v Budči vykonala i další záslužný čin:
“Co ukrývá se v skále, v země hloubi,
mým hlasem zjeví bohů hlas.
(...)
Vrch vidím Březový, v něm žíly stříbra.
Kdo hledá, najde bohatství.
(...)
Vidím vrch Jílový, je zlata plný.
V tom síla i divů moc.”
(Jirásek, Alois: Staré pověsti české, Praha 1949, str. 55-56)

Ano, toto Libušino proroctví, samozřejmě správné, zajistilo škole v Budči v podstatě nevyčerpatelný zdroj příjmů. Zlaté a stříbrné poklady i drahé kamení (granáty, křišťál, vltavíny) byly zpočátku ukrývány na nejrůznějších místech k pozdějšímu použití. Některé našli dokonce i obyčejní a obyčejní archeologové se pozastavují nad zjevně “rituálním” účelem nalezených čerstvě vyražených a nikdy nepoužitých zlatých mincí a nenošených šperků. Těmto drobným nedopatřením se zamezilo až o několik století později, kdy se správy budečského pokladu ujali skřetové sídlící v Koněpruských jeskyních. Zdejší pobočka kouzelnické banky je tam dodnes – pochopitelně v naprostém utajení.

Bohužel opět nemůžeme uvést přesné datování, ale někdy v letech 520 až 570 Kazi vyslala svého synovce, druhorozeného syna kněžny Libuše, absolventa školy v Budči a nadaného čaroděje, do Británie ke kouzelnici Morganě. Měl jí na naléhavou žádost předat ony vzácné byliny, které by jinak nemohla získat. Libušin syn se úkolu zhostil zdárně – tak zdárně, že se krásné Morganě zalíbil a zůstal s ní a do Čech se už nikdy nevrátil. Z jejich vztahu se narodilo dítě, kterému Morgana věnovala hrad Ravenclaw vysoko v horách a Libušin syn svůj erb se znakem havrana, který připomínal moudrost a jasnozřivost jeho matky Libuše. Z tohoto rodu vyjde proslulá věštkyně a moudrá kouzelnice Rowena s bronzovým havranem v modrém poli ve znaku.

Škola v Budči ovšem fungovala dál. O její proslulosti a úctě, jíž se těšili její žáci, svědčí například prohlášení mocné lucké čarodějky, která výslovně řekla, že s čarodějkou z českého rodu se nedokáže měřit (Lucká válka). Brzy došlo k tomu, že známí čarodějové toužili ve škole aspoň krátce hostovat a vyměňovat si zde zkušenosti. Budečská kronika jejich jména samozřejmě zaznamenává, ale v důsledku neblahých událostí v 8. až 9. století, o kterých se zmíníme, jsou záležitosti školy od jisté doby přísně tajné.

Přelomové datum: 863 - příchod Konstantina a Metoděje na Velkou Moravu.

Ze slavných návštěvníků školy na veřejnost proniklo například jméno Ibrahima ibn Jákoba ze školy islámských mágů v Córdobě, který cestoval v přestrojení za kupce. Navštívil Prahu a Budeč v roce 965 a zanechal o svých dojmech dvě obsáhlé zprávy: jednu obchodní a politickou pro cordóbského chalífu a druhou pro kouzelnickou školu v Córdobě.

V době návštěvy Ibrahima ibn Jákoba už ovšem budečská škola fungovala v utajení, které bylo nezbytné. Důvody jsou nasnadě:

“Svatá zář pronikla hustým, pomezným hvozdem a svítíc po vší zemi vnikala do šera pohanských, tajemných hájů. A ty hynuly. Přicházeliť lidé nové víry, poráželi je, káceli v nich modly, rubali posvátné stromy v poli a v úvalech a pálili je ohněm. (...) Mizeli bohové lesní, vodní, větrní i temní; truchlili pro ně mnozí, kteří se jich nechtěli odříci ve vodě křestu. Nejvíce čaroději, hádači a kouzelnice. I utíkali se dále mezi lesy, do skrytých údolí, pod hory. “ (Jirásek, Alois: Staré pověsti české, Praha 1949, str, 113). Co dodatž Snad jen důležitou informaci: Většina zmíněných čarodějů se neuchýlila do hlubokých lesů, ale právě do Budče. Paradoxně vliv školy na okolí silně klesl, ale škola sama o sobě tak získala řadu cenných odborníků a zaměřila se zejména na výzkum a experimentování s novými kouzly.

A dostáváme se k bouřlivému 10. století:

Někdy před rokem 900 přichází do školy nová žákyně, nadaná čarodějka, která si oblíbila zejména černou magii: Drahomíra z rodu Havolanů. Drahomíra se provdala za knížete Vratislava a její dva synové vstoupili do dějin a jeden z nich dokonce i mezi svaté: Václav a Boleslav. Drahomíra poslala Václava na vychování do Budče, ale její naděje se nesplnily – budoucí kníže odmítal studovat magii a pod vlivem své babičky Ludmily přijímal raději hodiny od křesťanského kněze.

Drahomíra, která v zemi po smrti svého manžela vládla, nelibě nesla vliv křesťanství a duchovní převahu své tchyně Ludmily, zejména její vliv na Václava. Vyzvala tedy dva čarodějníky ze své družiny, jmenovali se Tunna a Gommon, aby s Ludmilou skoncovali.

Máme rok 921. Tunna a Gommon, nadšeni příslibem nejvyšších poct a obrovské moci a bohatství, příkaz splnili. Víme o nich, že byli severského původu a vyznali se v čarodějných praktikách do té doby v Budči neznámých. Poštvali na Ludmilu hada, který ji zardousil v jejím sídle na Tetíně. Její věrná služka ovšem stačila vyměnit hada za šál – tím nepochybně zabránila osudové historické křivdě – kdyby se totiž rozneslo, že Ludmila byla zardoušena hadem, její pozdější svatořečení by bylo vážně ohroženo, byla by zřejmě také považována za čarodějku, ač jí nebyla.

Tunna a Gommon po činu zpanikařili. Nečekali na Drahomíru a její pocty a beze stopy zmizeli. Přenesli se – až do slytherinských močálů na skotských blatech.

Krajina jim připomínala rodnou Skandinávii, a tak se usadili v jedné zdejší vesnici. Dokonce si našli i nevěsty – prosté venkovanky, ovšem znalé čarodějnictví. Nevíme, jestli je pojilo skutečné přátelství nebo jen vědomí spiklenectví a společné viny, ale víme, že jejich děti uzavřely sňatek. Z tohoto manželství se okolo roku 945 narodil jediný syn – dostal jméno Salazar.

Salazar přezdívaný Slytherin projevoval od dětství obrovské nadání a sklony zejména k černé magii. Již v mládí proslul svou schopností ovládat nejrůznější plazy, zejména hady, a dokonce se s nimi dokázal domluvit. Tuto schopnost získal nepochybně od svých dědů – vrahů světice.

Mezitím v Čechách Václav ztratil trpělivost se svou matkou, která se opět uchýlila na Budeč. Obával se jejích čarodějných schopností a souvisejících plamenů pekelných, proto jí zakázal se z Budče vzdalovat (925). Drahomíra tedy pobytu využila jednak k přesvědčování mladšího syna Boleslava, který na rozdíl od Václava rovněž měl kouzelnické schopnosti, že pokud mu záleží na osudu české země, musí jej uchopit do svých rukou. Zároveň se pilně snažila získat školu na svou stranu. Tehdejší ředitelka – podle zlomků jistých dokumentů se jmenovala Helga – byla ochotná Drahomíře pomáhat pod podmínku, že nebude nucena použít černé magie. Tato pra-pra-vnučka dobré Kazi trvala na mírovém jednání po dobrém, na naléhání oblíbené bývalé žákyně se nakonec však odhodlala pomoci alespoň lektvarem nepřemožitelnosti.

V roce 935 byl Václav zavražděn svým bratrem Boleslavem. Drahomíře se její sen splnil, avšak stalo se něco, s čím nepočítala. Zřejmě pod vlivem nějakého výmluvného křesťanského kněze se zděsila svých činů i svého postavení. Přestoupila na křesťanskou víru. Na Tetíně nechala vybudovat kostel jako pokání za zavraždění Ludmily a v hrůze před plameny pekelnými se rozhodla zničit budečskou školu a navěky vymýtit čarodějnictví z naší země. Veškeré síly napřela proti škole, která ji vychovala i podporovala. Tehdejší ředitelka nátlaku podlehla – v panice Budeč opustila, protože se necítila schopná bojovat proti Drahomíře zdatné v černé magii a navíc zapálené novým fanatismem.

Helga tedy odešla ze své milované školy a vydala se velmi daleko – až do Anglie, kde měla vzdálené příbuzné (Ravenclaw). Usadila se v údolí, které jí připomínalo českou kotlinu, a provdala se za zdejšího čaroděje Hufflepufa. Pocházel ze zchudlého zemanského rodu. Helga nic nenamítala proti tomu, že má bydlet v odloučení od lidí na kraji hustého lesa, naopak se tak mohla snadno věnovat své největší zálibě – bylinkářství. Někdy okolo roku 955 se jí narodila dcera, rovněž Helga.

I v Anglii se na sklonku desátého století pociťoval silný tlak křesťanství a odmítání a pronásledování čarodějnictví. Godric Griffindor, zřejmě nejmocnější čaroděj své doby v Británii, se rozhodl pozvat na svou tvrz v Godricově dole nejvýznamnější kouzelníky a čarodějky, aby se s nimi poradil, jak situaci čelit. Pozvání přijali čtyři: Rowena z Ravenclaw, Helga z Hufflepuf, Theodoric Ogden a Salazar přezdívaný Slytherin. Byla to právě Helga, kdo přišel s návrhem založit školu pro nadané chlapce i dívky, od své matky totiž věděla, jak taková instituce funguje a jak může být užitečná. Theodoric Ogden odmítl zúčastnit se takového podniku, ale ostatní přijali s nadšením. Godric doufal, že takto získá početnou armádu dobře připravených kouzelníků schopných kdykoliv bránit kouzelnický svět proti útokům nepřátel; Rowena díky své jasnozřivosti věděla, že podnik bude úspěšný; Salazar usoudil, že má skvělou příležitost, jak se proslavit a vychovat si oddané obdivovatele (a zároveň se konečně nějak vypořádat se svým nízkým původem, protože ač čistokrevný kouzelník, mezi jeho předky byli jen obyčejní venkované a dokonce dva nájemní vrazi – rozhodl se tedy, že se musí rychle zapomenout, že jeho původ je nižší než původ Godrica – potomka Albise z národa knížat, Helgy – potomka dcery z knížecího rodu, a Roweny spřízněné dokonce s rodem královským). Helga se těšila, že podobná škola, o jaké slyšela tolik vypravovat od své matky, bude založena i v Anglii, takže bude moci předávat své schopnosti a zkušenosti nadaným dětem.

A tak někdy okolo roku 993 byla založena Škola čar a kouzel v Bradavicích. Pro další podrobnosti ohledně osudů této školy a jejího vývoje viz Dějiny bradavické školy. Pokud budou všechny svazky v knihovně rozpůjčené, obracejte se prosím s žádostmi o konzultace na Hermionu.

Musíme se však vrátit zpět do Budče. Pokud laskavý čtenář dospěl až sem, nepochybně je zmítán obavami o osud zdejší školy po útěku Helgy starší a pod soustředěným útokem Drahomíry. Nechť se tedy čtenář uklidní: Drahomíra Helžin útěk dlouho nepřežila. O jejích dalších osudech není v obyčejných análech nic známo, my ovšem víme a vrátíme se k nim později.

Související články:

Krok a jeho dcery
Kouzelné rohy
Bitva na Turském poli
Budeč na konci starověku a v raném středověku
Mezi kříži
Rotunda
Sklízí bouři

Tags: 

Komentáře

Obrázek uživatele mcepl

Přečistil jsem knihu do formátu rST (http://docutils.sourceforge.net/) a uložil na https://mcepl.fedorapeople.org/tmp/dejiny-budec.rst a pak jsem také vygeneroval epub https://mcepl.fedorapeople.org/tmp/dejiny-budec.epub