Krok a jeho dcery II

Obrázek uživatele Aries

V úvodní kapitole jsme stručně nastínili původ zakladatelů Školy čar a kouzel v Bradavicích a jejich vztah k Budči. Nyní se pokusíme vrátit k nejstaršímu období, o kterém se zmiňují psané kroniky. Začneme samozřejmě u mocného čaroděje a vladyky Kroka.

Prameny:
Astoreth: Kobrynovy dcery
Bauer, Jan: Tajemné počátky českých dějin, Akcent, Třebíč, 2004
Holub, Josef, a Lyer, Stanislav: Stručný etymologický slovník jazyka českého, SPN Praha, 1978
Jirásek, Alois: Staré pověsti české, Praha 1949
Karbusický, Vladimír: Nejstarší české pověsti, Mladá fronta, 1966
Lehár, Jan, Stich, Alexandr: Čítanka české literatury 1. Od počátků do raného obrození (9. století - první třetina 19. století). Československý spisovatel, Praha 1997
Rowlingová, J. K.: Harry Potter 1 – 6, Albatros, Praha, 2005
Turek, Rudolf: Čechy na úsvitě dějin, Academia, Praha, 2000

Děkuji Lunkvil za poskytnutí cenného údaje na podporu tohoto výzkumu. Rovněž děkuji Astoreth za vlídné schválení textu.

Vyšehrad

První kronikář, který nám zanechal zprávy o Krokovi, je Kosmas. Charakterizuje ho jako moudrého a rozvážného muže, jehož úsudku si vážil lid nejen z jeho rodu, nýbrž z celé země. Krok samozřejmě sídlil v Budči. Řídil školu s pomocí paní Etain a zároveň se věnoval vladařským povinnostem. Budeč se v té době rozrostla a kromě již existující školy vzniklo i vladykovo sídlo jako přirozené centrum krajiny. Ohromující mohutnost kamenných valů 4 – 6 metrů vysokých a až dva kilometry dlouhých dokládá význam této stavby a pravděpodobně i zásah magie. Co do rozlohy Budeč předčila Levý Hradec, Kouřim, Prahu i Boleslav.

Krok si ovšem začal uvědomovat, že spojit školu a povinnosti vladyky do jednoho sídla nebyla šťastná myšlenka. Neustále byl nucen řešit různé spory, přicházející a odcházející lidé rušili klid školy, a i nebezpečí útoku ze strany nepřátelských kmenů bylo značné. Staré kroniky k tomuto praví následující:
„Jednou, aby ohledal věci minulé i budoucí, rozkázal, aby k němu žádný po tři dny pořád zběhlé nechodil. Osaměv, vstoupil do rozlehlé síně velkého srubu na Budči a modle se tu obětoval bohům lesním i bohům vodním. Bylo za tajemné, posvátné noci letní, kdy po návrších a chlumech plály ohně, a kdy od nich tišinou rozléhaly zpěvy jonáků i panen.
Krok se modlil a bohy a všecky duchy vzýval, aby mu odpovídali a naučení dali o věcech budoucích. I přezvěděl mnoho v tu chvíli na svých věštbách a tajemné ty zvěsti, jasné i šeré, poznamenal na březových kůrách a uschoval dcerám svým. Pak svolal lechy a starosty a oznámil jim jedno z toho, co té noci mu z temné budoucnosti prosvitlo v mysli a vědomí vnuknutím bohů, řka: Tuto již nebude déle mého bytu, nebož neobstojí Budeč a dlouho nepotrvá. Jiné sídlo musíme hledati.“ (A. Jirásek, Staré pověsti české, 1949. str. 26 – 27).
V tomto citátu nalezneme pozoruhodnou zmínku o záznamech, které Krok zanechal svým dcerám. Nepochybně nešlo o písmo v dnešním slova smyslu, nýbrž o magické znaky a kresby. Podobné byly objeveny mudlovskými archeology na stěnách v původních hradištích z té doby, zejména na Libušíně (v Libčici). Někteří badatelé také zmiňují jakési „slovanské runy“ nalezené na území Velké Moravy, které jsou jiné než známé severské a germánské runy. Jde nepochybně o zvláštní čarodějnický způsob vedení záznamů a pravděpodobně i o znaky sloužící přímo k čarování. Jejich význam dokládá fakt, že české slovo čára pochází ze stejného základu jako čaroděj a čarovat. Zde se otvírá možnost dalšího výzkumu.
Vražme se však ke Krokovi, který se rozhodl odvrátit ohrožení školy a vyslal posly, aby našli jiné vhodné místo pro knížecí sídlo. Jistě ne náhodou trval na tom, že musí být v blízkosti Vltavy, řeky neoddělitelně spjaté s patronkou školy Moldawou. Je třeba zdůraznit, že nešlo o roztržku, pouze o praktické opatření. Škola i Vyšehrad, nové sídlo knížectví pojmenované podle svého umístění na vysoké skále, budou nadále úzce spolupracovat.
Své dcery Krok zanechal ve škole, aby se vyučily čarodějným uměním. Nejstarší Kazi byla z nich nejmocnější a nejvšestrannější kouzelnice, soustředila se však zejména na léčitelství a bylinkářství. Po smrti paní Etain zaujala její místo a přivedla školu k nebývalému rozkvětu.
Druhá dcera Teta se stala kněžkou a učitelkou. Kromě toho vynikala v boji proti zlým mocnostem a nebezpečným nadpřirozeným bytostem. Je známo, že například dokázala zničit upíry, kteří se v nebývalém množství usídlili přímo u jejího hrádku Tetína. Důkazem jsou nalezené hroby zakryté těžkými kamennými deskami.
Nejmladší Libuše zdědila po svém otci věštecké nadání, moudrost a rozvahu. Po Krokově smrti proto právě ona byla přes své mládí zvolena kněžnou, opustila Budeč a přesídlila na Vyšehrad. Později (tehdy jí bylo asi dvacet jedna let) se provdala za svého bývalého druha ze školy – Přemysla. Pověst o jejich sňatku je dostatečně známá, ale zde je třeba zdůraznit, že Chrudoš a jeho spor s bratrem Šžáhlavem, o proradné Krasavě nemluvě, jsou převážně výplodem mudlovských kronikářů a romantických básníků. Nejstarší příklad máme v Kristiánově kronice z 10. století: „Ale Slované čeští, usazeni pod samým Arkturem a oddaní uctívání model, žili jako kůň neovládaný uzdou, bez zákona, bez knížete nebo vládce a bez města, potulujíce se roztroušeně jako nerozumná zvířata, toliko širý kraj obývali. Konečně když byli postiženi zhoubným morem, obrátili se, jak pověst vypravuje, k nějaká hadačce se žádostí o dobrou radu a o věštecký výrok. A když jej obdrželi, založili hrad a dali mu jméno Praha. Potom nalezše nějakého velmi prozíravého a důmyslného muže, jenž se jenom orbou zabýval, jménem Přemysla, ustanovili si ho podle výroku hadaččina knížetem nebo vladařem, davše mu za manželku svrchu řečenou pannu hadačku. A když byli takto konečně vysvobozeni z rozličných ran morových, stavěli si v čelo po svrchu řečeném knížeti vladaře neboli vévody z jeho potomstva, sloužíce modlám a bůžkům a bujně slavíce oběti podle pohanských obyčejů, až nakonec vláda nad tou zemí připadla jednomu z rodu těchto knížat, jménem Bořivojovi.“ (Čítanka české literatury, překlad z latiny Jaroslav Ludvíkovský, za tento údaj děkuji Lunkvil).
Ačkoliv není vyloučeno, že byl Přemysl skutečně rolník, byl především kouzelník a vladyka ve Stadicích.. Mnohem pravděpodobnější je, že si staří kronikáři mylně vysvětlili obřad magické svatby. Zároveň šlo o první dynastickou svatbu v našich dějinách s vytyčením nových hranic vyoráním brázdy.
V příštích kapitolách pojednáme o kouzelném rohu, největší magické bitvě všech dob na našem území a řešení financování budečské školy.

Související články:
Přehled dějin
Kouzelné rohy
Bitva na Turském poli
Budeč na konci starověku a v raném středověku
Mezi kříži
Rotunda
Sklízí bouři

Tags: